Symbolický cintorín ve Vysokých Tatrách.

Kam a jak jedeme?

Mezi krásnými limbami, pod masívem Ostrvy a nedaleko Popradského plesa, se nalézá symbolický hřbitov obětem Vysokých Tater. Největší zásluhu na jeho realizaci měl vynikající malíř tohoto pohoří Otakar Štafl ( 1884 – 1945). Hřbitov vznikal od roku 1936, ale veřejnosti byl odevzdám až v roce 1940. Kolaudace kapličky proběhla 28. 8. 1936 a 1. listopadu 1936 se zde uskutečnila první dušičková vzpomínka. „ Mrtvým na památku, živým pro výstrahu“ je výmluvný citát, který připomíná, že Tatry jsou nejen krásné, ale dokáží být i kruté. Zastavení mezi desítkami tabulek se jmény obětí nutí k zamyšlení. Osud byl neúprosný i k samotnému realizátorovi tohoto pietního místa. Se svou manželkou zahynul v troskách své vily při bombardování Prahy 14. února 1945.

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná na nádraží ve Štrbě, odkud jedeme zubačkou na Štrbské Pleso. Pokračujeme električkou do stanice Popradské Pleso a odtud už po svých. Cesta vede po asfaltové silnici a je značená modrou značkou. Kousek od zastávky překračujeme řeku Poprad, kolem které ve větší či menší vzdálenosti, půjdeme celou cestu. Po pravé straně jsou rozsáhlé holiny způsobené známou přírodní katastrofou. Počasí je opět více než špatné a tak za drobného mrholení překonáváme táhlé stoupání. Využíváme první odpočívadlo a sledováni zřejmě párkem dosti odvážných ořešníků kropenatých, svačíme. V těchto místech je cesta proti sesunutí chráněná zajímavou opěrnou zdí. Okolní les je převážně složen ze smrků s příměsí listnáčů. Cesta pokračuje již po rovině až k rozcestí se žlutou. Pěšinka překračuje nám známou říčku a stoupá. V porostu se stále více objevují borovice limby a kosodřevina. Cestička se klikatí a před námi jsou první barevné kříže a kámen se slovenským znakem a nápisem „ Známým i neznámým obetiam Vysokých Tater“. Na všech větších kamenech a skalních blocích jsou umístěné destičky se jmény obětí. Přibližně uprostřed stojí kaplička s rozžatými svícemi. Pohled, jistě na stovky destiček, vyvolává tísnivý pocit, který mračna tlačící se do údolí ještě zesilují. Cesta mezi kamenným polem pokračuje k Popradskému plesu a my vítáme možnost zastavit se ve známé chatě kpt. Morávka. Déšť si pro sebe vyhradil celý den a tak místo pokračování po Tatranské magistrále se vracíme po modré silnicí na zastávku Popradské Pleso.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výhodou této cesty je možnost občerstvení na uvedené chatě. I přes velmi špatné počasí zde bylo plno. Mají zde zaveden samoobslužný systém a poměrně rychle je každý obsloužen.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hory jsou krásné v každém počasí, a i když jsme okolní vrcholy skoro ani nezahlédly, byla návštěva hřbitova zážitkem. Krása Popradského plesa je známá a říčka Poprad je nádherná. Smutný je pohled na holiny po zničených lesích.

Ostatní informace

Symbolický cintorín je uzavřen od 1.1 do 14.6., vstupné je dobrovolné ve výši 0,30 eur. Chata kpt. Morávka je otevřena celoročně. Jízdenka ze Štrby do Popradského Plesa a zpět stála kolem 2 eur.