Tanec s pražským kubismem
Kam a jak jedeme?
-Hlavním cílem byla pouť věnovaná kubistické architektuře hlavního města a protože se často nachází mimo turisticky vyhlášené oblasti tak bylo cílem číslo dvě poznání Prahy i z jiné stránky, tedy ze stránky obyčejného města s paneláky, obyčejnými činžovními domy a bez kapsářů snažících se zazářit v davech nepozorných turistů.
Za čím jedeme?
-trasu jsme si dopředu naplánovali v kooperaci s internetem a mapou hlavního města.
Jednalo se víceméně o celodenní výlet (na nádraží v Holešovicích jsme byli kolem deváté dopolední a zpět jsme vyjížděli mezi pátou a šestou hodinou).
Stihli jsme obejít 7 objektů(předem naplánovaných), jeden jsme nenašli a cestou se jsme bezděčně zamotali do dalších neplánovaných setkání s kubismem.
Po příjezdu do Holešovic jsme se vydali k první kubistické zastávce, kterou se stal kancelářský a obchodní dům firmy Materna(výstavba provedena 1919-1921, architekt Rudolf Stovkař) s nímž je momentálně ( jaro 2008) spojen autosalon Citroen. Nachází se v ulici Osadní 10, asi 30 minut chůze od nádraží. Jedná se o dvoupatrovou stavbu- do jejichž útrob jsme se bohužel nedokázali dostat- tvořící jednoznačnou dominantu (nikoli však svou rozlohou) v ulici-tzn. je nepřehlédnutelná.
Odtud jsme se podél velmi frekventovaných cest a skrze betonem zahlcené čtvrtě přesunuli tramvají do středu starého města, kde jsme narazili jednak na dům U Černé Matky Boží v ulici Ovocný trh 19, v jehož přízemních prostorách sídlí galerie Kubista a pak na překvapivě výraznou budovu policie ČR v ulici Bartolomějská, kousek od Václavského náměstí, která nám i přes silný nános prachu a architektonickou progresi jejích sester zprostředkovala silný zážitek hlavně z detailů, které svou geometrickou přísností ve strohosti zdůrazňovala kubistický záměr. Interiér jsme ovšem obdivovat nemohli, jelikož nás vrátná, po vyslechnutí našich přání, vykázala s přísnou grimasou ven z budovy, načež nás zkoumavě začali pozorovat dva příslušníci policie, takže jsme se raději rychle vzdálili k další stavbě.
Tou byl dům U stříbrného orla v ulici Na Hutích 13 s číslem popisným 13 v Praze-Bubeneč.
Jedná se o nájemní dům v jehož přízemí je malá lékárna s žlutým orlem nad hlavním vchodem. Dům se nachází v příjemné čtvrti a přísné kubistické linie plně nasytí pozorovatele.
Po této zastávce jsme se přesunuli k Vyšehradu v jehož okolí se nachází více vil a domů v kýženém architektonickém stylu.
Nejprve jsme se střetli s vilou postavenou v roce 1913 od architektů Josefa Chochola a Josefa Kovařoviče v ulici Libušina 3 kolmou k Rašínově nábřeží.
Vila dříve sloužila také jako mateřská škola, dnes v ní sídlí jakási firma a sídlo to věru není špatné. Když pominu obnovený pocit z dokonalosti tvarů stavby tak musím zmínit zahradu, jež přiléhá k vile ze strany Ryšínova nábřeží a která je upravena(taktéž udržována) plně ve stylu samotného domu. Při pohledu na tuhle jednotu neživé a živé stránky pozemku má člověk pocit, že jedno bez druhého zde nelze uvažovat. Vila se doslova vlévá do zahrady a naopak.
Další zastávku jsme zhruba po třech minutách chůze zrealizovali na Rašínově nábřeží, kde se rozkládá rodinný trojdům Františka Hodka, bratří Bayerů a Antonína Bellady z roku 1913 na níž se podílelo více architektů (část s číslem popisným 42 spáchali Josef Chochol a Antonín Bellada, části s č.p. 47 a 71 J. Chochol a František Hodek).
Jedná se o kubistickou až postkubistickou horizontálně situovanou stavbu s barevným odlišením traktů. Bohužel jsme se dovnitř opět nedostali (stavbu okupuje jakási firma)a tak jsme se alespoň spokojili s nahlédnutím do vstupní chodby.
Další dvě zastávky byly vzdáleny asi 5 minut cesty a jednalo se nejprve o nájemní dům Jana Bayera z roku 1913, s číslem popisným 56, v ulici Neklanova 2, projektovaný architekty Chocholem a Belladou. Dům se pyšnil třemi patry, dvěma balkóny a kubistickými ornamenty lemujícími oblast mezi horizontálně položenou střechou a vertikálně působící přední částí domu. Dům má údajně i zahradou s kašnou, což jsme ovšem nemohli ověřit, protože byl zamčený a obtěžovat sousedy kvůli naší posedlosti jsme nebyli schopni.
Dále to byl nájemní dům Františka Hodka z roku 1914 od architektů Chochola, Hodka v ulici Neklanova 30 s č.p. 98. Jednalo se taktéž o trojpatrový dům ,ale s rohovými balkóny vyznačující se důmyslnější komplexností exteriéru než dům předchozí. V pravé části domu se nachází jakási Restaurace a v přízemí má kdosi garáž, jejíž výstavba v roce 1939 znehodnotila původní úpravu fasády.
Naší další zastávkou měly být-dle zdroje kubisticky laděné-dílny Jedličkova ústavu od architektů Emila Králíčka a Matěje Blechy. Stavba se nachází v areálu Vyšehradu, v ulici V pevnosti 4, č.p. 13. Budovu jsme našli, ale cokoli kubistického jsme na ni nenalezli (možná v interiéru), stavba byla dokonce vyloženě nezajímavá.
Jako poslední zastávku jsme si naplánovali Stachovu a Hoffmanovu dvojvilu z roku 1912 v ulici Tychonova 6, od arch. Josefa Gočára. Vila by měla mít k dispozici typicky laděnou zahradu s altánem s bání nesoucí vázu, ale této zkušenosti jsme se museli vzdát, jelikož bylo příliš pozdě a my spěchali na vlak.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
-Ubytování vzhledem k lakonické povaze našeho výletu nebylo potřeba řešit, ale pokud se hodláte zdržet více dní a nechcete utrácet tak je v Praze velká řada poměrně levných hostelů, resp. velké množství hostelů různého komfortu i ceny. Více informací naleznete na www.czech.hostelworld.com
-Jídlo jsme si s sebou vzali z domu, takže jsme neřešili kde se levně najíst, ale pouze kde se najíst. Vhledem k tomu, že jsme se často pohybovali v méně rušných místech charakteristických menší poptávkou po jejich existenci a taktéž horší údržbou, najedli jsme se nakonec na parkovišti kousek od nádraží v Holešovicích. Nicméně jsou velmi pěkné a rozlehlé prostory v okolí Vyšehradu, které se dokonale hodí k příjemně strávené svačině.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
-Veškerá kubistická mementa se kterými jsme se setkali. Bohužel, některé z námi vyhledaných domů se nachází v docela obyčejných až nehezkých oblastech, které ovšem na druhou stranu dávají člověku prostor k tomu, aby se nechal zcela pohltit výjimečností poskládaných hran vzájemně na sebe reagujících v rámci kubistické jednoty. Architektonický skvost pak vynikne v celé plnosti a urbanistická všednost v okolí přejde v roli zvýrazňovače nemálo podobnému jednobarevným stěnám v galeriích.
V takových případech je možné se zcela oddat pocitu z hmotné dokonalosti objektu a vstoupit s ním v páru do víru tance plného opojných emocí vymezujících ducha.
Ostatní informace
-Vzhledem k tomu, že se jedná o objekty aktivně užívané a nikoli aktivně prezentobvané, tj. jde zejména o sídla firem, byty apod., tak je otázka cen vstupu bezpředmětná, ale bohužel je také velmi často bezpředmětná otázka vstupu vůbec, resp. přístupu do objektu samotného (do interiérů firemních poboček je poměrně obtížné se dostat pokud zcela pravdivě předložíte místním osadníkům, že chcete obdivovat krásy architektury; u obytných domů je zase většinou problém s tím, že se zamykají a tudíž je potřeba zvonit, což chce velkou dávku odvahy a snad i drzosti).