"Túra" ze Starého Města do Uherského Hradiště

Kam a jak jedeme?

„Gdyž sem šél jedného rána ze Staráku do Hradišča“, nebylo to (žel bohu) na požehnání. ale přesto to mělo s kostely a ostatními sakrálními stavbami hodně společného... Ale abych začal pěkně od začátku: už řadu let při průjezdu Starým Městem pozoruji s velkým zájmem novostavbu supermoderního chrámu, který se stává dominantou nového náměstí v místech, kde dříve rostla jen tráva. Při poslední cestě do Chřibů jsem byl siluetou téměř dokončeného kostela a podobou náměstí tak ohromen, že jsem neodolal a jednu letní sobotu, na kterou jsme si naplánovali návštěvu manželčiny maminky v Uherském Hradišti, se naše cesty ve „Staráku“ rozdělily: já vystoupil a vyrazil za místními památkami a Jana pokračovala do bývalého sídla okresu, aby mne tam po projšmejdění města za dvě hodiny čekala pod věží radnice.

Než si protáhnu cestou zkřivené hnáty a dokouřím chutnou cigaretu, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s historií těchto míst: Staré Město žilo až do devadesátých let minulého století ve stínu sousedního Uherského Hradiště, navíc s cejchem jeho předměstí. Ale toto sídlo pamatuje časy, kdy bylo všechno úplně jinak. Prvními občasnými osadníky tady bývali lovci mamutů, později první zemědělci - Keltové, ale za dobu jeho největší slávy možno označit až první státní útvar ve střední Evropě. V 9.století jej založili staří Slované a podle svého kmene nazvali Velkou Moravou. Na katastru Starého Města vznikla v průsečíku starých obchodních stezek vesnice Veligrad, která byla součástí jednoho z center nového státu. Když o století později Velká Morava zanikla, zůstala tu po ní osada, která se mohla pyšnit dvěma kostely. O nějaký ten rok později si cisterciáčtí mniši nedaleko odtud vybudovali klášter, který nazvali Velehradem a vesnice Veligrad se stala jejich majetkem. A to trvalo až do doby, kdy se její osudy protknuly s osudy Uherského Hradiště. Ve „století páry“ dala stavba císařské železnice podnět k obchodnímu a průmyslovému rozmachu i vesnici, která ale už dávno nesla název Staré Město u Uherského Hradiště. (Název poněkud zavádějící, neboť statut města získalo až po svém nepříliš dávném odtržení.)

Pro nás je důležité, že díky průmyslu došlo i ke stavebnímu rozvoji "Staráku". Pokud dnes přes něj projíždíme hlavním silničním tahem, určitě si všimneme, že nám náměstí Hrdinů - spíše než poctivý rynek - připomíná širokou avenue jihoamerického velkoměsta. Dominantou je barevný patrový dům se secesními rysy, vystavěný v roce 1909 jako radnice. Dnes v ní sídlí městský úřad Starého Města, psaného už bez přídomku "u Uherského Hradiště."

Za čím jedeme?

Tak – cigáro típnuto a můžu vyrazit! Ještě než jsem dorazil na vlastní Náměstí Velké Moravy, viděl jsem nad střechami domů tyčící se dvojvěží nového chrámu, a když jsem přibyl na rynek, byl jsem dominantností kostela naprosto konsternován. Obyvatelé Starého Města, které bylo dlouho předlouho neodmyslitelnou součástí Uherského Hradiště, si ke svému osamostatnění loni věnovali překrásný dárek. Nejen nového rynku, ale i impozantního kostela se jim zachtělo... ale nutno dodat, že po více jak stoletém čekání na vlastní důstojný svatostánek si takovýto dar více než zaslouží! (Však také na jeho stavbu přispěli už nejednou finanční sbírkou.)

Náměstí a ani vlastní chrám ještě nejsou zcela dokončené, ale to, co chybí, už jsou jen "detaily." Výstavba náměstí přišla na 32.5 milionu korun, kostel na devadesát, ale to ještě není výsledná částka projektu. Na náměstí chybí do parčíku s cestičkami doplnit zeleň, později bude rozděleno na spodní a horní část, vznikne zde amfiteátr, přibudou velkoplošné Mapy o osíddlení obou břehů Moravy a informační cedule a parkoviště. Základní kámen chrámu byl papežem posvěcen už roku 1997, o tři roky později bylo vybráno místo, ale stavět se začalo až v roce 2002! Po dvanácti letech - 5.října 2014 - se kostel Svatého Ducha dočkal od českobudějovického biskupa Pavla Posáda vysvěcení a o měsíc později se v něm začaly sloužit mše. Slavnostního aktu se zúčastnil i architekt tohoto novodobého zázraku - ing. architekt Ivo Goropevšok.

Jak jméno napovídá, autor není našinec, ale cizinec. A přijel k nám až z dalekého Slovinska. Možná, že si tento pán také v dětství hrával s barevnými dřevěnými skládačkami, ze kterých se tak krásně daly postavit různé fantaskní hrady a zámky, možná, že si při těchto hrách uvědomil, že právě v jednoduchosti je největší síla. On ten nový kostel vlastně sestává "jen" z chrámové lodě, napodobující svým pláštěm jakousi novodobou prosklennou rotundu a střechy nad ní, která má profil tvaru kruhové výseče a navzdory faktu, že váží 60 tun, působí naprosto vzdušným dojmem. A ze dvou věží, vysokých přes čtyřicet metrů, mezi nimiž se nachází hlavní vchod do kostela.

Vchod leží naproti vstupu do sousedního Památníku Velké Moravy, což má být symbolickým propojením minulosti i současnosti. Chrámová loď se nachází vysoko nad zemí a pod její podlahou se skrývá suterén se sálem, který bude využíván pro kulturní, společenské a vzdělávací akce. I když toho ještě spousta chybí (např. varhany z Itálie) anebo se kvůli financím čeká na dokončení jiných částí stavby, přesto už nádherný chrám slouží svému účelu a obyvatelé Starého Města mohou být na tento skvost soudobé architektury právem hrdi!

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ultramoderní stavba bohužel zastínila pohled na Národní kulturní památku, stojící na návrší hned za ním. Je jí přízemní, ale rozložitá prosklenná budova Slováckého muzea - Památníku Velké Moravy. Nezasvěcený by se možná podivil, jak mohlo muzeum, stojící úplně jinde jak v Matičce Praze, získat tento statut... ale na tom není nic divného. Bylo totiž vybudováno přímo nad základy hřbitovního kostela z období Velké Moravy a je obklopeno více než dvěma tisíci hrobů. Kostel, pocházející už z 9.století byl při archeologickém výzkumu roku 1949 objeven arch.Vilémem Hrubým. Vědci přitom zjistili, že na okolním rozsáhlém pohřebišti nespí svůj věčný sen v hrobech jen velmožové, ale též prostý lid. To vše bylo odkryto v lokalitě, zvané "Na Valách." Muzeum je nyní otevřeno celoročně, každý den v týdnu. Národní kulturní památkou byl objekt muzea vyhlášen už roku 1969.

Poněvadž od doby svého vzniku dozrál k rekonstrukci a změně starého modelu všeho vystavovaného, prošel před dokončením oprav v roce 2009 celkovou modernizací. Výsledkem je nová multimediální expozice, která by měla zaujmout všechny vrstvy a věkové rozmezí návštěvníků. Interiéry muzea údajně oživuje dvacet figurín velikosti dospělého jedince, které zobrazují různé výjevy ze života starých Slovanů. Dále tu mají být k vidění dokonalé kopie dobového ošacení, bot, pracovních nástrojů a samozřejmě také šperků a dalších předmětů z archeologických nálezů, které v těchto místech probíhají už více jak sto let!

Největší "peckou" prý jsou základy velkomoravského kostela a ukázka archeologického výzkumu pohřebiště.

Slovo "prý" je na místě - já se u Památníku (a jeho okolí) bohužel pohyboval v brzkých ranních hodinách, kdy byl ještě uzavřen. A tak jsem jej viděl jen zvenčí a jeho interiéry mi (tak jako třeba vám) zůstanou lákavou nabídkou až na mou příští návštěvu... Před odchodem ještě procházím parčíkem pod Památníkem, kde mne zaujme podivná silueta dřeviny s informací, že se jedná o Císařský čínský strom. Ve své původní vlasti býval dle starých obyčejů vysazován při narození potomka ženského rodu... Pak už moje nožky zamíří zpět do centra Starého Města. Asi 250 metrů od radnice stojí směrem na Uherské Hradiště u vstupu na hřbitov zajímavý Památník obětem I.světové války. V roce 1923 byl zbudován k uctění památky spoluobčanů, kteří padli za císaře pána. Za pozornost určitě stojí několik plastik, které jej zdobí.

Ale to hlavní mne čeká při vstupu na starý hřbitov, který zdobí největší klenot města – kostel sv.Michaela Archanděla. Cisterciáci ho tady v místech staré rotundy vystavěli někdy v pol. 13.století a tehdy měl pozdně románskou podobu. Bohužel, v třicetileté válce jej až do základů smetla vlna švédských vojsk, a když byl v roce 1734 znovu vystavěn, byla už jeho podoba jiná. I tak se ale jedná o skvostné stavební dílo a já okolo něj za dobrého ranního osvětlení brousil s fotoaparátem jako mlsný pes. I do historických útrob chrámu se mi na chviličku nakouknout podařilo a moc se mi líbila i polygonální věž, ozvláštňující hřbitovní areál. Ta věž je ve skutečnosti kaplí, zasvěcenou svatému Janu Křtiteli. (Ale dál se o tomto podivuhodném místě nerozepisuji, neboť už jej tady - na stránkách Turistiky naprosto bravurně ve svém příspěvku popsal kolega Marek s logem Markýz63.)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Bývalé předměstí Staré Město je od Uherského Hradiště odděleno nejen hradbou hrdosti na současnou samostatnost, ale také hladinami dvou vodních toků. Větší z nich - řeku Moravu, pozná nejspíš i ten, kdo ji vidí poprvé, ale ta první menší vodoteč hned za "Starákem" není říčkou, ale kdysi slavnou vodní "dálnicí" - Baťovým kanálem. Dnes už samozřejmě k Dopravě lignitu z Hodonínska do Otrokovic neslouží, ale po rekonstrukci se stal důležitou rekreačně-sportovní atrakcí. Okolo kanálu vedou cyklostezky a on sám je sjízdný na různých typech plavidel. Zapůjčit si je můžete v přístavištích, rozmístěných po celé trase umělé vodní cesty. Jedno z nich se nachází pod silničním mostem na katastru Starého Města. Nad přístavištěm se vypíná restaurace, jejíž silueta se shlíží v hladině kanálu, a tak se nedivme, že dostala velmi nápaditý název Přístav.

Další most je už mnohem větší, neboť se vypíná nad největším moravským veletokem. No a pak už jsem se ocitl nedaleko historického centra Uherského Hradiště. Prvním objektem, který probudil můj zájem, se stal františkánský klášter s vysokou štíhlou věží. Klášter je bohužel až vyjímky (slavnosti vína apod) nepřístupný, a tak jsem musel vzít zavděk návštěvou sousedního kostela Zvěstování Panny Marie. Dlužno dodat, že ta barokní krása stála za to! No – a pak ještě do zahrádky restaurace Orlovna na pivko a při něm si od hostů, sedících u sousedního stolu, odposlechnout, jaká se prý včera večer prohnala Hradištěm bouřka. Stopy po menší vichřici jsou vidět i u městské radnice, neboť se všude válí spousta odpadků. Tady se také setkávám se svou drahou polovičkou. Chvilku se ještě procházíme centrem, nakupujeme zákusky a poté zamíříme do Orlovny na oběd. Po obědě se přesunujeme z Mariánského náměstí na sousední Masarykovo, jemuž vévodí kostel sv.Františka Xaverského. Díky vycházejícím svatebčanům rychle vnikám do krásného interiéru a pořizuji několik obrázků. Hned vedle se nachází bývalá jezuitská kolej, která nyní také slouží veřejnosti. Probíhá v ní mnoho různých výstav, jsou zde dokonce otevřeny nové muzejní prostory a návštěvník se může potěšit i prohlídkou nádvoří.

I my tak učinili a poté už zamířili přes park s nádhernými platany javorolistými k budově vlakového nádraží a na sídliště na návštěvu drahé tchýně...

Ostatní informace

Kromě cesty, oběda a občerstvení jsme neplatili za nic a jako každý správný občan této země jsme z toho měli opravdovou a nefalšovanou radost.