Údolíčkem Temence za temenickými kříži (Šumperk – Temenice)

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás zavede na severozápadní okraj Šumperka, který tvoří dříve samostatná obec Temenice. Ta byla založena již někdy okolo 1180 a je tedy dokonce starší než samotný Šumperk. Naším cílem bude zejména zdejší – poměrně početná – skupina křížů a celou trasu můžeme absolvovat pěšky i na kole, popř. částečně využít autobusů MHD. 

Popisovanou skupinu kamenných křížů spojují zejména dvě skutečnosti. Jsou umístěny na území někdejší samostatné obce Temenice (v době jejich vztyčení to byl, samozřejmě, Hermesdorf) a doba vzniku, tedy 19. století. Logicky je spojuje také blízkost potoka Temence, který celou Temenicí protéká, rozdělit je naopak můžeme podle toho, jestli se nacházejí v někdejší Temenici Dolní nebo Horní. 

Temenice je od roku 1950 připojena k městu Šumperk (status místní části.ztratila až na počátku roku 1976) a původně se jednalo o úzkou obec táhnoucí se v délce šesti kilometrů v údolíčku potoka Temenec, severozápadně od Šumperka. A zdejší německé obyvatelstvo bylo asi docela bohabojné, protože těch křížů je zde opravdu poměrně hodně. My s jejich prohlídkou začneme na horním – a tedy od centra okresního města vzdálenějším – konci Temenice. Tato část Temenice je stále ještě „vesnicí“, zatímco dolní konec už dnes převážně tvoří panelové sídliště.

Za čím jedeme?

„Náš“ první kříž se nachází v těsné blízkosti točny u konečné stanice MHD, pochází z roku 1881 a jeho stavbu financovali manželé Schubertovi. Tyčí se uprostřed malé „železem oplocené zahrádky“ a je zhotoven z pískovce. V podstatě zde před sebou máme takový romanticky - historizující „slepenec“, který si do své podoby vybral něco málo snad z každého existujícího architektonického slohu a který je dílem šumperské díly Adolfa Pirkla. Tato drobná památka je tvořena dolním hranolovitým soklem s římsami ve stylu klasicismu, postamentem zvýrazněným barokními volutovými motivy a rostlinnou výzdobou (a také mramorovou deskou s nápisem), horní římsou ve tvaru gotického lomeného oblouku, dalším menším hranolovým podstavcem a vrcholovým křížem, který zde působí až nepatřičně křehce a subtilně. Kříž je jednoduchý, poškozená plastika Ukřižovaného naopak kvalitně propracovaná.

Druhý kříž najdeme u hornotemenické kaple sv. Anny. Ze všech temenických křížů je nejmladší, protože vznikl teprve v roce 1896, a to zásluhou zdejší obyvatelky Anny Urbanové. Kříž stojí na „nápisovém“ soklu a dvou postamentech. Na tom dolním můžeme v mělkém výklenku rámovaném vinnou révou s hrozny vidět reliéf Panny Marie Bolestné.  Renovován byl tento kříž již v roce 1932. Ani horní – a menší – postament není hladký a zdobí jej reliéf kalicha s hostií a stejným rámováním. Samotný vrcholový kříž je velmi jednoduchý, jen jeho břevna mají silně stylizovaná jetelovitá zakončení. Socha Ukřižovaného chybí, což – jak brzy zjistíme – není v Temenici až takovou výjimkou. Kříž byl vyhotoven v šumperské dílně Adolfa Pirkla, v tomto případě ovšem už v době, kdy dílna patřila Ignáci Peciválovi.

Za dalším křížem se musíme vydat tak trošku stranou, konkrétně odbočit na cestu vedoucí na Hrabenov. Pár stovek metrů za Temenicí se po levé straně silnice nachází další pískovcový kříž, tentokrát pocházející z roku 1818. Tento kříž je až nečekaně bohatě zdobený a tvoří jej hranolový sokl se dvěma postamenty. Na soklu si můžeme přečíst letopočet 1818 a jméno stavitele této památky Josepha Weihöniga,který vlastnil usedlost nacházející se v blízkosti tohoto kříže. Na spodním postamentu se nachází reliéf s Pannou Marií Bolestnou, klečící Máří Magdalénou s jejími atributy (šperky a důtky) a sv. Josefem, na tom horním pak najdeme postavu sv. Floriána, který v oděvu římského vojáka hasí hořící dům. Vrcholový kříž zdobí plastika Ukřižovaného a jetelovitá zakončení břeven. Celkově však bývá výzdoba kříže označována za umělecky nepříliš kvalitní. Navíc je také poškozen.

Potom se již opět vrátíme k potoku Temenec a do samotné Temenice, tentokrát již té Dolní. V blízkosti (musíme ovšem přes silnici i Temenec) kdysi celkem vyhlášené restaurace U zeleného stromu (takový pěkný přírodně – turistický název, že ano) se totiž nachází pískovcový kříž z roku 1848. Kříž je tvořen dolním hranolovitým podstavcem s reliéfem Nejsvětější Trojice a německým nápisem (letopočet 1848 a jména stavitelů manželů Kranichových z Dolní Temenice), trojúhelníkovým empírovým štítem, soklem s volutami a palmetou, horním postamentem s římsou, mušlí a reliéfem kalicha s hostií, obilnými klasy i vinnou révou a konečně vrcholovým křížem s plastikou Ukřižovaného (jejím autorem je zřejmě maletínský sochař Cyril Kutzer), jetelovým zakončením a nápisem „Dokonáno jest“ na patce. Spodní část této památky je pak připisována maletínskému kameníkovi Františkovi Wankemu.

Další dolnotemenický kříž najdeme u zdejší kaple Svaté Rodiny. Pochází z roku 1883, je vyroben z bílého lipovského mramoru a jeho autorem je šumperský mistr Adolf Pirkl. Kříž je tradičně tvořen soklem, postamentem, malým podstavcem a vrcholovým křížem. Kvádrový postament zaujme neobvyklým lomením horní římsy. Na obou stranách postamentu jsou vytesány nápisy, které nás seznamí s tím, že „Dokonáno jest“, s rokem vzniku kříže a s jeho donátory, tedy manželi Weiserovými z Dolní Temenice. Na postamentu je pak umístěn menší hranolový podstavec a na něm jednoduchý vrcholový kříž. Ten je poškozen odtržením plastiky Ukřižovaného.

K uvedeným křížům je nutno ještě přidat ten na Temenickém hřbitově, kterému je na Turistika.cz věnován samostatný článek. Cesta k němu pro nás znamená odbočení od toku Temence a stoupání do svahu. Vzhledem k tomu, že Temenický hřbitov je místem velice půvabným – a zdejší kříž z roku 1886 mu rozhodně ostudu nedělá – stojí jeho návštěva určitě za trochu námahy. A od hřbitova se pak můžeme vydat například na – legendami opředenou a téměř kultem se pyšnící – Skalku, k bratrušovskému poldru nebo do historického centra města Šumperk, který je plným právem označováno za Bránu Jeseníků …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Přesto, že některé – svého času takřka kultovní – hospody v této lokalitě již neexistují nebo jsou dlouhodobě uzavřeny, je zdejší nabídka služeb poměrně pestrá a bohatá (vysvětlujte to ale těm, kteří byli zvyklí chodit na „starou“ Zastávku nebo ke Hniličkům).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V tomto případě, zvláště pokud zvolíme to správné počasí, určitě líbilo. Jedná se o celoročně uskutečnitelné putování za drobnými památkami, které často – a mnohdy i tak trošku nespravedlivě - přehlížíme. Ani v tomto případě se nejedná o klenoty světových mistrů, ale svůj půvab tyto kříže jistě mají. A navíc jsme byli po celou dobu na čerstvém vzduchu.

Ostatní informace

Výhodou našeho putování je také skutečnost, že se jedná o cestu zcela beznákladovou. Tedy pokud nepoužijeme žádného dopravního prostředku a obloukem se vyhneme všem osvěžovnám a stravovacím provozům.