Údolím Hučivé Desné a kolem Poniklého potoka k Poniklému vodopádu (Kouty nad Desnou)

Kam a jak jedeme?

Známe to asi všichni. Nechce se nám až tak moc trávit sobotu na divanu, ale na druhou stranu nás neláká ani pouštět se do nějakých větších akcí. V takové chvíli je ideálním řešením nedlouhý výlet na nějaké zajímavé místo. A pokud je to navíc půvabné místo, kam vyrážíme jen málokdy, získáváme bonusové body navíc. Na jedno takové vás zavede i tento tip na výlet.

Hned na úvod je potřeba zdůraznit, že jsme tento výlet absolvovali ještě v závěru doby všech těch zákazů, příkazů, lockdownů a nesmyslných blábolů o bezinfekčnosti vznikající pouze opakovanou bodnou ranou, takže se pro nás cílový vodopád na chvíli změnil na místo, které se svým způsobem vyrovná i slavným chorvatským Plitvičkám či Krce, a stal se záležitostí nesmírně potěšující a osvěžující. Což zde ale platí vždy a za každých okolností …

Za čím jedeme?

Náš výlet – či spíše delší poobědová procházka – začíná na parkovišti v Koutech nad Desnou. Tam zanecháme osudu naše obstarožní přibližovadlo a vydáme se po žluté TZ a cyklotrase 6115, kolem Hučivé Desné a kouteckým Annínem, vzhůru. Cyklotrasa s námi zůstane až do konce, žlutá TZ nás opustí po 2,6 km u rozcestníku Poniklý potok.

Poniklý potok je kamenitá horská bystřina, u které je velkou výhodou fakt, že mívá dostatek vody i v sušších obdobích roku, takže návštěva vodopádu téměř nikdy nezklame (což třeba na již zmíněných Plitvických jezerech až tak moc neplatí). Na potoce se najdou i další zajímavá místa s různými vodopádky a kaskádami, takže se během cesty rozhodně vyplatí být stále – řečeno vojenskou terminologií – bdělý až ostražitý.

Samotný Poniklý vodopád je téměř 3 m vysoký a má dvě ramena, která jsou oddělena výrazným skalním ostrohem. Levým ramenem teče více vody a jeho sklon je přibližně 45° zatímco pravým ramenem padá podstatně méně vody, která ovšem padá téměř svisle dolů.

Vodopád se nachází severně od Koutů nad Desnou, mezi Klínovou horou (1180 m) a Černou strání (1237 m) i přímo vedle asfaltové silnice (nebo spíše pod ní). Jeho průtok se udává s hodnotou 120 l/s a geologickým podkladem je zde ortorula.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tento nedlouhý výlet jsme absolvovali bez potřeby ubytovat se a cokoliv požívat mimo domov. Možnosti však jsou v samotných Koutech nad Desnou (lyžařské středisko) i větších obcích v jejich blízkosti (Loučná nad Desnou, Velké Losiny).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pozitiva: Minimálně všechny cyklisty, koloběžkaře a tlačiče kočárků jistě nadchne fakt, že celá cesta vede po kvalitní lesní asfaltce. Tím hlavním pozitivem je ale fakt, že Poniklý vodopád je skutečně krásný, pohyb na čerstvém vzduchu zdravý a ke Koutům nad Desnou i jejich okolí má autor tohoto článku již od dětství více než vřelý vztah.

Negativa: Minimálně většinu pěších turistů moc nepotěší, že celá cesta vede po lesní – byť kvalitní - asfaltce.

Ostatní informace

Vzhledem k tomu, že kromě nákladů na dopravu a něco málo tekutin na cestu jsme tentokrát vůbec neutráceli (turistickou vizitku už jsem měl), přidám raději pár základních technických informací.

Pokud nebudeme během cesty nikam odbíhat (nemyslel jsem to teď ve smyslu na záchod, ale např. za účelem fotografování), čeká nás dohromady asi 8,6 kilometru. Při cestě k vodopádu musíme nastoupat téměř 260 výškových metrů (většinu v závěrečné třetině cesty), abychom je pak cestou zpět zase „ztratili“. Závěrečná odměna ovšem stojí za to, a kdo zajde ještě o kousek dále, uvidí i „poniklý“ smrk ztepilý, Poniklou studánku nebo bezejmenný potok, který ústí do Poniklého potoka třístupňovými kaskádami.