Chaty a chalupy
Mapa - Klatovy
Údolím Otavy k valu u Čepice.
Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Cesta údolím řeky Otavy patří vždy k hezkým zážitkům, ať se jedná o kteroukoliv její část. Můj výběr tentokrát padl na úsek od Sušice k vísce Čepice. Řeka tu protéká pod hřebenem Budětické vrchoviny, který se vypíná nad jejím levým břehem. Na protilehlé straně je pásmo kopečků o něco nižší a zřejmě patří k východní části Svatoborské vrchoviny. Obě pohoří jsou vápencová a na své si tu přijde především ten, kdo se zabývá květenou. Po levém břehu probíhá hranice přírodního parku Buděticko, do něhož patří i ves Čepice. Tím největším lákadlem tohoto výletu je ale protipovodňový val u výše jmenované obce. Byl postaven na začátku čtyřicátých let minulého století a od té doby spolehlivě chrání vísku před velkou vodou. Navíc je to jedno z mála míst, které jsem doposud jen míjel.
Za čím jedeme?
Sušické nádraží mně zůstává za zády a po železničním mostě přecházím na pravý břeh řeky. Odtud nás vede žlutá značka po Otavské cyklostezce k východu. Za Malou Chmelnou cesta šplhá na návrší pod Chocholkou a otevírají se odtud výhledy hned do několika stran. Na východě je to údolí Otavy s výše zmíněnými kopečky. Na jihu se zvedá Hřeben ( 674 m.n.m.) a na západě Svatobor ( 845 m.n.m.). Cesta tady také prochází lesem s několika menšími skalními útvary. Po několika minutách stoupání končí a jsou již vidět první domky Velké Chmelné. Víska se chlubí hezkou kapličkou, křížkem na návsi a několika zbytky selského baroka. Na zahrádkách začíná jaro a keře zlatice prozařují svojí žlutí okolí. Odtud pokračuji po zelené až za zemědělský objekt na okraji obce. Tady odbočuji doleva a scházím do údolí Podmokelského potoka. Výhledy na okolní hory se změnily a přímo nad cestou se zvedá Zlatnice ( 570 m.n.m.) a Bubečná ( 583 m.n.m.). V okolí cesty jsou pole a louky, které střídá na dně údolí les. A ten je v plném květu, největší plochu zabírají trsy sasanky lesní, ale je tu i žlutě kvetoucí sasanka pryskyřníkovitá. Blatouch bahenní si také pospíšil a sušší místa zabraly trsy jaterníku trojlaločného. Sem tam kvete plicník lékařský a v poupatech je už hrachor lecha. Potok míří k jihu a já pokračuji lesem nad železniční tratí k východu. Mezi stromy se občas objeví vršky na druhé straně řeky. Přicházím k silnici, která mě zavede do Čepice. Malá víska se krčí pod nejvyšším vrchem Budětické vrchoviny, Čepičnou ( 671 m.n.m.). Řeka ji tu dělí na dvě části, které spojuje starý most. Jeho výraznou ozdobou je krásná, skleněná socha sv. Jana z Nepomuku. ( informace o soše a světci jsou ve fotogalerii ). Nad mostem je náves s kaplí, pomníkem padlým a něco málo starých stavení. Nechybí hospoda, která je ale zavřena. Nedaleko proti proudu tu mají ještě jeden novější most. Přecházím zpátky na pravý břeh a polní cestou se dostávám na louky nad vsí. Údolí Otavy je tu poměrně široké a louky jsou porostlé skupinkami stromů a keřů. Asi po deseti minutách jsem u cíle. Před očima mám dlouhý val, který lemuje břeh řeky odhadem v délce kolem 1 kilometru. Výška hráze je asi 1,5 metru a šíře v horní části je ve stejném rozměru. Po obou stranách hráze vedou polní cesty. Začátek hráze je u oblouku řeky, který se stáčí vlevo po proudu. Od valu jsou oba hřebeny jako na dlani v na východě je vidět Líšná ( 577 m.n.m.) a Chanovec ( 555 m.n.m.).
Čas poněkud pokročil a tak pokračuji po cestě k soutoku Otavy a Podmokelského potoka. Za ním cesta míří k jihu a já jdu po loukách k západu. Údolí řeky tu má něco do sebe. Po levé straně vede železnice a na druhé straně řeky silnice. Pásy stromů a keřů tu lemují louky, které se využívají k pastvě krav. Údolí se začíná stále více úžit až je mezi tratí a řekou jen několika metrový pás křoví. Tady přecházím trať a pokračuji lesem. V okolí opět kvetou trsy sasanek, blatouchů a jaterníků. Nad hlavou se mně ozývá rozčilená sojka, jako by chtěla sdělit, že tu žádné značky nejsou. Procházím pod skalnatým svahem a les končí loukou. Pohled na blížící se Svatobor je předzvěstí, že za loukou se vrátím na cestu, po které jsem ráno vycházel. Odcházím z krásného údolí a na most u nádraží mně zbývá poslední kilometr.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jídlo a pití je nutné mít v batohu. Hospody jsou v obou vsích dopoledne zavřené. Co se týče ubytování, nemělo by být v Sušici problémem.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Cesta údolím řeky je prostě pohádková. Procházel jsem tudy ve všech ročních obdobích a vždy to bylo nádherné. Musím se přiznat, že u valu jsem byl poprvé a byl jsem mile překvapen. Krajinu nijak nenarušuje, vypadá to jako by srostl s řekou. Je vidět, že naši předci dokázali přemýšlet.
Ostatní informace
Celá cesta je dlouhá okolo 12 až 13 kilometrů. Stoupání jsou krátká a člověk je ani nezaznamená. První část jsem šel po značených cestách, zpátky od Čepice volně po loukách. Oblast je na mapě KČT č. 68 Pootaví.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Údolím Otavy k valu u Čepice.
