Úsov a jeho památky, výlet druhý (židovská obec, drobné památky)

Kam a jak jedeme?

Druhá část naší cyklistiské „cestománie“ za pamětihodnostmi Úsova, jednoho z nejmenších měst olomouckého kraje, a krásami jeho okolí vede tentokrát jinou trasou a má i trošku jiný cíl. Z dále nastíněných důvodů volíme kombinaci tras s prodloužením II. a IV. (viz. první díl na https://www.turistika.cz/vylety/usov-a-jeho-pamatky-vylet-prvni-zamek-kostel-sypka). Cesta nám totiž ráno začíná v Uničově, kam jsem se den předtím vypravil navštívit kamaráda a teď je třeba ze sebe tu návštěvu trošku vypotit. Takže hned na úvod stoupání Medlovem a po pár kilometrech jsme u úsovského zámku. Kolem (a na kole) tentokrát jen projíždíme, sjezd ke kostelu, odbočka Doprava a mírným stoupáním míříme do někdejšího židovského ghetta. Cestou kouknout na některé z nejzajímavějších zdejších drobných památek, a potom už to je jen o tom jidish. Zpátky vede naše cesta přes Třeštinu, pivo v Háji, a potom po hrázi až do Lesnice. Zbývající úsek už byl jen o - z jajési staré písně známé - silnici bílé přede mnou …

Za čím jedeme?

První památkou, která nás čeká, je – tradičně na periferii obce stojící - úsovská synagoga. Původně zde stávala synagoga dřevěná, ta ovšem byla nahrazena v roce 1688 „kamennou“ stavbou. Tato synagoga musela být – po náboženském sporu - stržena již v roce 1721. Současná pozdně barokní stavba, která byla v červnu roku 2008 – tedy sedmdesát let po Křišťálové noci - znovu slavnostně otevřena, pochází z období 1783-1784. Její stavbu povolil dekretem císař Josef II. Byla funkční až do roku 1938, kdy místní nacisté zcela zdemolovali její interiér.

Od roku 1949 byla synagoga využívána jako modlitebna českobratrské církve evangelické. V roce 1993 pak budovu odkoupila Angličanka Nina Hofmannová (po předcích ovšem původem z Úsova) a vrátila ji zpět Židovské obci. Poté synagogu čekaly mnohamilionové investice (za jisté finanční spoluúčasti okresu, kraje i Ministerstva kultury) do stavebních oprav, restaurování vnitřní výmalby i odkrývání vzácných nápisů. Uvnitř synagogy byla zřízena stálá muzejní expozice, ale také studovna s knihovnou. Spravuje ji nadace Respekt a tolerance.

Úsovská synagoga je víceméně typickou stavbou svého druhu, protože synagogy nesměly téměř nikde nést výrazné stavební prvky, například věže. Jedná se o podélnou stavbu s klenutým stropem a sedlovou střechou. Klenby zdobí rokoková dekorativní výmalba s hebrejskými liturgickými texty. V předsíni se nachází pamětní deska obětem holocaustu (většina židů z Úsova sice odešla již před Mnichovem, ale ti, kteří zůstali, v drtivé většině za války zahynuli).

Za zajímavost zdejší židovské komunity je považována – také v synagoze připomínaná - skutečnost , že z ní pocházeli předkové amerického senátora Johna Kerryho, neúspěšného kandidáta na presidenta USA z roku 2004. V této souvislosti je potřeba také zmínit - naproti synagoze stojící - zajímavě „zdobený“ rodný dům Vlastimila Artura Poláka (*1914), především německy píšícího, židovského básníka a prozaika (+ 1990, Olomouc). Je mu věnována i pamětní deska na zdi domu.

Skutečně jen pár kroků odsud se nachází pozoruhodný židovský hřbitov. Ten původní (tzv. Starý), pocházející z II.. poloviny 15. století, byl zničen během třicetileté války. Nový hřbitov byl založen v období let 1643-1645, a to – netradičně - přímo na okraji židovského ghetta. Nejstarší dochované náhrobky proto pocházejí až z druhé poloviny 17. století. Na hřbitově se nachází asi tisíc (nebo až 1.100) Kamenných náhrobníků, mezi nimi i pozoruhodné ukázky barokní a klasicistní tvorby. Dochované náhrobky mapují období 17. až 20. století. Na hřbitov se vchází kamennou bránou s obřadní síní, pocházející ze II. poloviny 19. století. Úsovský židovský hřbitov bývá oprávněně označovaný za krásný a udržovaný. S člověkem, který hřbitov udržuje, se občas zdržím na kus řeči u cigárka. Nedávno se mi pochlubil, že moderní technologie už dorazila až sem a on se místo obvyklé kosy „oháněl“ sekačkou.

Původní plocha hřbitova byla obdélníkem o rozměrech 55 x 85 m, v roce 1820 byl hřbitov rozšířen o další – sousední – pozemek. Tento pás, široký 25 metrů, sloužil jako pohřebiště od roku 1850 a za války byl nejvíce poničen, protože se stal cvičnou střelnicí Hitlerjugend. Na hřbitově se pohřbívalo až do 30. let 20. století. Nejvíce náhrobků se nachází v jeho centrální části, jižní a severní okraje jsou téměř prázdné. Drtivá většina náhrobků pochází z 18. a 19. století a mnohé z nich se pyšní krásnou ornamentální výzdobou. Svého času sem byl převezen i náhrobek rabína Don Zapataire de Avalos - Kalonymos Ha-Kohen z roku 1480, který byl původně na tzv. Starém hřbitově.

Celý areál židovského hřbitova je obklopen – místy až 6 metrů Vysokou - zdí z lomového kamene. Je volně přístupný v denní době, vyjma sobot a židovských svátků. Hřbitov je považován za jedno z nejvýznamnějších židovských pohřebišť na Moravě a určitě stojí za návštěvu.

V souvislosti se židovskými památkami je potřeba zmínit i pár slov o historii zdejší židovské čtvrti a jejich obyvatel. Židovská komunita v Úsově vznikla na počátku II. poloviny 15. století, kdy došlo k vyhnání Židů z okolních královských měst, zejména z Olomouce (1454). Židovská obec s rabínem a synagogou je zde doložena na začátku 17. století.

Starší židovské sídliště se hřbitovem (ve východní části městečka) zaniklo za třicetileté války, současná židovská čtvrť v severozápadní části města je dodnes samostatný katastr (Židovská obec). Čtvrť má svůj typický výrazný charakter s bizardními domky a úzkými křivolakými uličkami. V místech, opředených ságami a pověstmi, ještě stále můžeme nalézt velmi dobře zachovaný soubor 35 domů z původních 49, včetně školy (čp. 241) a Radnice (čp. 258).

Úsovští židé se brzy domohli mnohých práv, císař Maxmilián II. v roce 1571 kvůli nim změnil termín pořádání místních trhů ze soboty na středu. Židovská komunita přežila s jistými ztrátami třicetiletou válku, po jejím skončení se dokonce rozrostla o uprchlíky z polsko-litevského soustátí. Obec, která po roce 1890 spravovala rozsáhlou oblast Uničovska, Zábřežska a Šumperska, se postupně zmenšovala a po obsazení Sudet v roce 1938 zanikla. Jen pro zajímavost: v roce 1834 zde žilo 721 Židů (tj. 36,5 % všech obyvatel), v roce 1890 toto číslo kleslo na 162 Židů a v roce 1930 jich zde žila již jen pouhá dvacítka. Bylo to dáno i celkovým úpadkem Úsova po roce 1918 (nevznikl zde žádný větší průmyslový podnik), který se projevil i otevřeně nepřátelským vztahem k místním Židům.

V městečku Úsov a jeho nejbližším okolí se nachází také množství drobných, převážně sakrálních, památek. Jedná se především o různé pískovcové kříže‚ většinou z I. poloviny 19. století, které doplňují sochy světců a Boží muka. Za pozornost stojí zejména rokokový kříž z roku 1764, stojící u kostela sv. Jiljí, barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1724 (u zámku) a 1724 (pod zámkem).

Z trojice božích muk jsou nejzajímavější ta nejstarší. Jedná se o ranně barokní pilířová Boží muka z roku 1667, která najdete v poli při cestě do Stavebnice. Zbývající dvoje Boží muka jsou již barokní (trojboká zděná a sloupková zděná) a pocházejí z II. poloviny 18. století.

V Úsově se nacházejí i památníky válkám. Památník padlým v 1. světové válce najdete na tzv. Křížové hoře a byl zhotoven v roce 1918. Na současném místě stojí od roku 1945. Památník obětem 2. světové války najdete na úsovském náměstí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Platí to, co u první části vyprávění z cest úsovských: vždy rozhoduje zvolená trasa, dopravní prostředek a venkovní teploty. U nás tentokrát zvítězila – zřejmě i díky pozdněvečernímu až nočnímu hodokvasu – dršťkovka těsně před cílem etapy, tedy v Dolních Studénkách.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když pominu otřepanou frázi o radosti z pohybu, která stejně po ránu nebyla z největších, tak tradičně návštěva zdejšího židovského hřbitova. Je to místo příjemně uklidňující a dostatečně rozlehlé, aby se člověk – v případě zájmu - měl kam „zašít“ před případnými dalšími návštěvníky. Moc jich tady ale stejně většinou nepotkáte, i my to většinou máme maximálně na pár slov s místním „sekáčem“ …

Ostatní informace

Židovský hřbitov je přístupný zdarma (maximálně tu rozdáte nějakou tu cigaretku), synagoga za symbolických 20,- Kč (je možno využít i snížené vstupné za deset, ale to už mi přijde téměř nemorální …)