Úsov a jeho památky, výlet první (zámek, kostel, sýpka)

Kam a jak jedeme?

Úsov je jedním z nejmenších měst olomouckého kraje. Nachází se v okrese Šumperk a žije zde asi 1.250 obyvatel (v polovině 19. století byl však tento počet dvojnásobný). Nedaleko odsud se nacházejí další zajímavá města; jihozápadně od Úsova leží Mohelnice (okres SU, vzdálenost asi 9 km), jihovýchodně pak Uničov (OL, 10 km). A Úsov je také jednou ze „vstupních bran“ do CHKO Litovelské Pomoraví. Vždyť po silnici to do Litovle není ani 15 kilometrů…

Do Úsova se ze Šumperka kolmo jezdí většinou přes Dolní Studénky, Sudkov, Lesnici, Leštinu, Vitošov, Hrabovou, Dubicko a Polici. Druhá varianta je delší a profilem o něco náročnější a vede do Sudkova, poté přes Kolšov, Brníčko, Strupšín, Rohli a Klopinu. Obě varianty je možno i různě kombinovat a prodlužovat, např přes Dlouhomilov, Hrabiším a Nový Malín (I.), Medlov, Uničov a Libinu (II.), Zábřeh, Rovensko, Vyšehoří a Bludov (III.), nebo Mohelnici, Třeštinu a Bohuslavice (IV). Těch možností je ovšem, samozřejmě, mnohem více, záleží – jak říká klasik – na vkusu každého soudruha. Já tentokrát volil takovou zvláštní kombinaci z klasických variant a prodloužení č. II.

Za čím jedeme?

Městečko Úsov (dříve Mahrisch Aussee) leží od prvopočátku v podhradí (podzámčí) a svým návštěvníkům nabízí – kromě krásné okolní přírody stejnojmenné vrchoviny – i nebývalé množství pozoruhodných pamětihodností.. Vždyť také první písemná zpráva o Úsovu pochází již z roku 1260. Ta se však týká jen hradu a samotné městečko vzniklo zřejmě až ve 14. století.

Tou nejznámější a nejnápadnější úsovskou památkou je tedy zdejší zámek, v jehož areálu se dovedně ukrývá i hrad a muzeum. Původní gotický hrad, postavený ve francouzského stylu, pochází ze 13. století. V držení hradu se střídali více než významní majitelé, například moravský markrabě Jošt Lucemburský, rod pánů z Vlašimi, Šternberkové nebo Ladislav z Boskovic. Později (koncem 16. století) přechází – dvěma sňatky – do majetku Lichtenštejnů, kterým patří až do roku 1945. Hrad byl v období třicetileté války dobyt Švédy a následně – po roce 1650 – dochází k jeho přestavbě. Ta vrcholí roku 1691 - mezi hranolovou věží a jižním rondelem - výstavbou třípatrového zámeckého barokního paláce s prvky manýrismu, a to podle návrhu známého italského stavitele Domenica Martinelliho. Největší pozornost zaslouženě poutá honosné schodiště, barokní vzhled dostala i nejvyšší věž, zvaná "Hladomorna". Z původního hradu se dochovala část hradeb s válcovými věžemi, některé zámecké i hospodářské místnosti dokládají svými klenbami i lehký zásah renesancí. Zámek je přístupný po mostě, původně snad padacím. Na místě původního hradního paláce dnes stojí přízemní budova s reliéfem štítonoše s datem 1487. Stěny zámeckého schodiště pak pokrývá rozsáhlý soubor parohů a parůžků, některé z nich možná patřily i místním rodákům. K vidění je také černá kuchyně s kolekcí nádobí ze 17. století a na hradně-zámeckém nádvoří i smírčí kříž.

Zámecké lovecko-lesnické muzeum založil roku 1898 Jan II. Lichtenštejn. Před tím zde sídlily různé školy, například lesnická (má zde i své muzeum, jako stálou expozici v zámeckém traktu zvaném Stará škola) nebo mlynářská. Dnešní muzeum je evropskou raritou (ale již na počátku 80. let minulého století jsem tu viděl v úžasu stát například Tunisany), která představuje exponáty nejen z českých zemí, ale i z Afriky, Polska a Itálie. Sbírku paroží jelenů, především z jižní Moravy, doplňují například lebka a kly slona, lva nebo nosorožce, vše z přelomu 19. a 20. století. Další sály představují české ptáky a savce, uvidíme zde i zástupce říše hmyzu nebo nábytek vyrobený z kořenů stromů a kuriózní pytlácké zbraně.

Pro děti je ve Vlašimském paláci připravena interaktivní expozice Hádanky pánů z Vlašimi (jejich starší doprovod v té době může v té době posedět na terase u nějakého toho občerstvení) a na zámku lze navštívit i stálou galerii akademického malíře Lubomíra Bartoše

Druhou dominantou městečka je kostel svatého Jiljí, barokní stavba z roku 1726, která byla o 232 let později zapsána mezi Kulturní památky (některé prameny uvádí rok 1736, potom by druhé číslo bylo cimrmanovsky zajímavější - 222). V každém případě byl prý hřbitovní kostel vysvěcen až v červnu roku 1741. Do kostela se vstupuje po dvouramenném schodišti s vestavěnou kapličkou, před kterým stojí rokokový kříž z roku 1746. Kostel stojí – pravděpodobně - na místě starší sakrální stavby, tedy kaple sv. Jiljí ze 13. stol., která byla v 15. století přebudována na kostel. V kostelní věži bez hodin se nacházejí čtyři Zvony. Největší z nich (Panna Marie) pochází z roku 1474 (ale byl znovu přelit v roce 1948), nejmenší je Umíráček z roku 1701. Varhany zhotovili v roce 1885 bratři Braunerové z Uničova. Zajímavostí – v letech 1881-1884 restaurovaného - kostela jsou malby Jana Kryštofa Handkeho, dochované cechovní postavníky a gigantický velikonoční hrkač z roku 1784. Část zdejšího mobiliáře je součástí expozice Arcidiecézního muzea v Olomouci.

Pozornosti návštěvníka Úsova by určitě neměla uniknout ani kaple sv. Rocha. Stavba na návrší proti zámku je dobře viditelná z různých stran a každoročně se u ní - první neděli po sv. Vavřinci - koná tradiční úsovská pouť. Jedná se o – na Šumpersku vzácnou - manýristickou stavbu s půlkruhovým uzávěrem, kterou v roce 1624 postavili Lichtejnštejnové. V období třicetileté války byla kaple vypleněna a silně poškozena švédskými vojsky. Celá stavba byla zrestaurována v roce 2011.

Poslední památkou, jejíž exteriéry jsme si při tomto výletě prohlédli, je barokní sýpka, pocházející z poslední třetiny 18. století. Jedná se o dvoupodlažní kontribuční (tedy desátkovou) sýpku, která byla součástí hospodářského zázemí zámku a nachází se v blízkosti kostela sv. Jiljí. Veřejnosti je nepřístupná, neb je soukromým majetkem. Od roku 2000 se však jedná o kulturní památku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Obdobně jako u výběru trasy výletu je to v tomto případě i s volbou občerstvovacích stanic. Na kole se člověk většinou moc nepřecpává, ale něco cestou – většinou v Brníčku, Leštině, Sudkově nebo ve Studýnkách slupneme. A například v restauraci v Rohli projevil personál neobyčejnou vstřícnost a ochotu (i nečekané pochopení) k splnění našeho požadavku dát si slivovici.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta na Úsov je každoročním (spíše každoročně několikrát opakovaným) a tradičním koloritem. Najeté kilometry se - dle zvolené trasy - většinou pohybují nškde mezi pětapadesátkou a stovkou a pokud se cesta pojme jako celodenní výlet, spojuje se právě s těmi památkami a občas i koupáním v přírodě (např. v Mohelnici nebo Dubicku). Návštěvu tohoto klidného městečka a jeho pamětihodností lze však určitě doporučit.

Ostatní informace

Barokní sýpka je veřejnosti nepřístupná. Interiér kostela, bohužel, většinou také. Ale párkrát už jsem zde štěstí měl.

Zámek je jedním ze zařízení Vlastivědného muzea v Šumperku a z jeho stránek přidávám téměř kompletní ceník.

Vstupné do zámku - Lovecko lesnické muzeum: dospělí – 90 Kč, senioři a ZTP (včetně doprovodu) – 45 Kč, žáci a studenti (+ skupinová sleva) – 45 Kč, děti do 6 let ve skupinách (školky, tábory) - 10 Kč

Samostatné vstupné do Vlašimského paláce - Hádanky pánů z Vlašimi a Strašidelný labyrint (jinak bezpříplatková součást prohlídky muzea): dospělí - 40 Kč, senioři a ZTP (včetně doprovodu) - 20 Kč, žáci a studenti (+ skupinová sleva) - 20 Kč, děti do 6 let ve skupinách (školky, tábory) - 10 Kč

Vstupné na samostatnou výstavu a do Galerie Lubomíra Bartoše: jednotné vstupné – 10 Kč

Děti do 6 let (jednotlivě), majitelé různých průkazů a Region Card mají vstup zdarma. Fotografování a natáčení v objektech je – bohužel - ZAKÁZÁNO.