Pelhřimov – město rekordů

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Pelhřimov

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V letošním roce jsem navštívil město Pelhřimov dvakrát. Poprvé jako turista, podruhé jako aktivní účastník Festivalu Pelhřimov - město rekordů.

Historické centrum města je skutečně krásné a stojí za to jej celé projít. Samozřejmě byste neměli zapomenout navštívit Muzeum kuriozit a cukrárnu na Masarykově náměstí, kde mají vynikající zmrzlinu.

Ale nyní hlavně proč o Pelhřimovu píšu. Jde především o mou druhou návštěvu. O den konání Festivalu Pelhřimov - město rekordů. Ojedinělá a velmi příjemná akce, kterou každoročně organizují nadšenci z agentury Dobrý den. Jsou zde k vidění představení umělecká, sportovní, kuriózní… Taková, o kterých jste ani netušili, že je lze vůbec předvést a něco takového dokázat. Zrovna tak rekordní výrobky se občas vymykají i lidskému chápání. Pořadatelé a moderátoři jsou velmi příjemní a trpěliví, zázemí akce perfektní. Zkrátka – vše proběhlo bez jediné chybičky.

A jak to vlastně se mnou bylo?

V zaměstnání jsem potřeboval gumičky na svazkování reklamních materiálů. Dostal jsem je v podatelně s tím, že prý jich mají mnoho a mohu si kdykoliv přijít pro další. Napadlo mě, že bych z gumiček mohl vyrobit míč. Došel jsem si tedy pro další a dostal jsem jich plnou bedýnku. Gumičky jsem si odnesl domů a při sledování televizních zpráv jsem pracoval na výrobě míčku, z kterého se pomalu, ale jistě, stával míč.

Když dosáhl hmotnosti čtyř kilogramů, oslovil jsem představitele agentury Dobrý den. Ti projevili o mé dílko zájem a pozvali mě na 26. ročník festivalu Pelhřimov - město rekordů. Slíbil jsem jim, že s sebou přivezu míč, který bude mít nejméně pět kilogramů. Ale zdroj gumiček bohužel již vyschl. Navštívil jsem tedy několik papírnictví. Bohužel všude prodávali gumičky jen v malých sáčcích a větší množství mi nebyli nikde ochotní objednat. Tak jsem sedl k počítači, k tomu osvědčenému zařízení, které přede mnou nemá žádné tajnosti a dokáže najít vždy téměř vše, co potřebuji. Našel jsem několik distributorů, kteří nabízeli balení po kilogramech a i v různých průměrech. Vůbec jsem netušil, kolik kilogramů a jaké průměry mám zvolit, přesto jsem u jednoho dodavatele tři kilogramy objednal. Po zpracování vážil tedy míč již sedm kilogramů a já jsem slíbil, že do Pelhřimova přivezu velký balon, který bude mít alespoň deset kilogramů. A tak jsem pokračoval dál a dál, nakupoval a nakupoval, až jsem se dostal na kilogramů sedmnáct a nakonec dokonce až na třicet. A v ten den jsem si řekl: „dost!“ Již jsem nechtěl investovat další peníze a z každodenního přenášení balonu mě bolela záda.

Můj památný den se pomalu blížil a já jsem se těšil, jak všem svůj výtvor předvedu. Na místě jsem měl dispozici stůl a lavici pod stanem. „Tak a teď můžeš celý den ukazovat, co jsi dokázal.“ Řekl jsem si. Chodili ke mně malí i velcí, ženy i muži. Muži míč potěžkávali, ženy a děti spoluvytvářeli další a mnoho z nich se s míčem, ba i se mnou nechávalo vyfotografovat. Dokonce i sběratel autogramů, student Jiří Burda, si přišel pro můj podpis do Knihy rekordů. Dvakrát jsem byl pozván i na pódium, abych míč ukázal a řekl o něm pár slov.

Na závěr můj balon zvážen a změřen. Vážil třicet jedna kilogramů a v průměru měl čtyřicet centimetrů a byl zapsán do knihy rekordů. Práce na něm mi trvala zhruba sto hodin po dobu tří měsíců a obsahoval více než padesát tisíc tenkých svazkovacích gumiček. Balon jsem věnoval do Muzea rekordů a kuriozit.

Na závěr děkuji své manželce Janě, která mi zdatně asistovala a natočila toto video https://www.youtube.com/watch?v=OGewhPwAwd0&feature=youtu.be