Vánoční Boskovice (den a noc první)

Kam a jak jedeme?

Nikdy jsem se netajil tím, že Boskovice považuji za místo nadprůměrně přitažlivé a že mám toto město rád. Jeho (před)vánoční podoba mě však zklamala … k tomuto tématu se ale vrátím až později. Prostě a zkrátka jsme první prosincovou sobotu ráno po nějaké době opět vyrazili směrem jižním. Počasí na cestu jsme si opravdu lepší ani vybrat nemohli. Už jen proto, že okraj orkánu Xaver naši republiku nenavštíví každý den. Jenom jsem chvílemi nevěděl, jestli jedu rallye Valašská zima nebo jsem na dětském kolotoči v lunaparku. Tam totiž také můžete točit volantem jako o život … a stejně jedete pořád směrem, který vám určil někdo úplně jiný. Projížděli jsme souvisle zasněženou krajinou, kterou poryvy větru hnaly Schelingerův slavný Sníh a mráz, a že jsem ještě pořád na silnici jsem mnohdy poznal jen podle tyčí, zapíchlých – pravděpodobně – v příkopu. Skoro jako běžkařská horská túra v domovských Jeseníkách.

Nakonec jsme – ani netuším jak – dojeli. Dokonce beze ztrát na životech i majetku. A protože po nás dorazilo i příbuzenstvo synovy partnerky, vyrazilo nás do města celkem osm. Již před tím jsem se dozvěděl pro našince nepochopitelné věci, jako že zdejší adventní trhy trvají jen jeden a půl dne (celý pátek a kousek soboty), že hlavní program jsou páteční dopolední zpěvy (takže si jich užijí jen důchodci, děti z mateřských školek a veškeré osoby práce se štítící, protože běžný jedinec je v práci nebo sedí ve školní lavici) a – rovněž páteční – večerní ohňová show. A byl jsem varován i před nevysokou kvalitou nabízeného punče. Tato informace mě nijak nepotěšila, protože byla dosti zima a navíc začínalo znovu velice nepříjemně foukat z okolních strnišť.

Za čím jedeme?

Zajímavostí trhů má být živý betlém. Panenka v jesličkách, pod kterými se zimou klepaly dvě malé schované kozičky, však nikoho moc neupoutala. Z nabízeného artiklu zaujaly asi nejvíce nabízené poživatiny. Tady kvalitu určitě hanit nebudu, ale ceny byly vskutku luxusní. Holt Brno je blízko a říká se, že tato přerostlá vesnice je dnes už dražší než matička stověžatá. V každém případě za krajíček chleba s kolečkem tlačenky s octem a cibulí jsem dával 40,- Kč a taková sekaná s nádivkou (uvnitř bylo uzené) v normálním studeném stavu přišla po přepočtu na kilogram na 320 korun. A to si přiznejme, opravdu není málo …

Trhy jsme prošli poctivě, ale celkem rychle. Vzhledem k tomu, že ve 13,00 hod. měly být ukončeny, zabalili to někteří prodejci už dopoledne a zřejmě jeli své štěstí hledat jinam. Vždyť i ten guláš, co zde v jednom stánku prodávali, došel už v pátek. Originálních krajových specialit jsme se také nedočkali (jakési bramborové placky dopadly totiž stejně jako ten guláš) a prodávaný punč byl opravdu jen pro hodně otrlé (s tím bychom je v Šumperku hnali oním příslušným krokem). A tak jsme si raději skočili na oběd a přesunuli se k Markovi a Janě domů. Koneckonců jsme dovezli výborné rulanské šedé.

Hned po setmění jsme vyrazili opět ven. Chtěl jsem se podívat na vánočně nazdobené a nasvícené Boskovice. Ani tentokrát jsem si až tak moc neužil. Nazdobeno – a nijak mimořádně ani nápaditě – je jen hlavní náměstí, které nese jméno našeho prvního tatíčka prezidenta. Vánoční smrk před Radnicí nesvítí pro jistotu vůbec a nahrazuje ho pouze jeho – toho času z listí opadaný – nedaleký kolega. A ten je zřejmě iniciativou ryze soukromou. Po povinném kolečku v historickém centru Boskovic se raději přesuneme do podniku zvaného Blue Queen. Je tam teplo, příjemná obsluha a spousta zajímavostí, které si plně zaslouží naší pozornosti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Snídaně doma. Oběd na boskovickém náměstí v podniku zvaném Záložna. Já s manželkou jsme si dali medailonky z divočáka a krokety (asi 160,- Kč za jednoho) a grog. Někteří volili zdejší vyhlášenou svíčkovou (za baťovských 99,-). Večeři v Blue Queen tvořil tatarák s topinkami (160,-), někteří za stejnou cenu špízovali. Vzhledem k tomu, že jsme něco málo sezobli i u mladých - a já si teď celkem odvykl jíst - nám pak bylo docela těžko ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Boskovice jsou pořád stejně krásné a milé město a jejich vánoční podoba je - řekněmě - civilně a střídmě nesváteční. Trhy ve městě však považuji za hotovou tragedii. V tomto mě Boskovice zklamaly asi jako při naší jedné zářijové cyklonávštěvě, kdy podle internetu na Den památek město zpřístupnilo úplně vše a zdarma. Pak byl hrad uzavřen (podnikatelská svatba), Muzeum uzavřeno (oslavná pitka vedení Minervy), westernové městečko uzavřeno (další akce jakéhosi úspěšného podnikatele) a zámek za plné vstupné. Vše zachraňovalo židovstvo se synagogou, rituálnímim lázněmi a hřbitovem.

Překvapilo nás také, že boskovické punče stály úplně za … když to řeknu slušně, tak v Šumperku máme punče mnohem lepší, a to jsme vínu i ovoci jižní Moravy podstatně více vzdáleni. Holt pod svícnem bývá temněji. A také se u nás nestává, aby již po desáté hodině dopolední hlásil prodejce punče a zabíjačkových pochutin, že mu došla i jediná láhev slivovice.

Je ovšem třeba - objektivně a s potěšením - přiznat, že díky změně počasí bylo město již skutečně takové vánočnější. Byla zima a konečně bylo chvíli bílo. Na cestu to sice nebyl ideální stav, ale mám obavu, že o vánočních svátcích si o zasněžených ulicích budeme moci nechat zase maximálně zdát.

Ostatní informace

Ceny většiny poživatin jsem uvedl výše, punče se cenově pohybovaly mezi 30 a 35 korunami. Klasické vstupné jsme nikde neplatili, takže veškeré náklady na tento výlet - a nebyly zrovna zanedbatelné - zapříčinil triumvirát jídlo - pití - benzín. Ale plně jsme si jistý nadstandard s Martinou zasloužili, vždyť jsme letos nebyli ani na dovolené.