Vánoční Boskovice (den druhý: procházka bílým městem)

Kam a jak jedeme?

Již v sobotu večer se celkem výrazně oteplilo a sníh šel pomalu – ale jistě - dolů. I v noci bylo slyšet, jak smutně okapává ze střech a stromů k matičce zemi. Přesto bylo ráno ještě bílé a tak jsme s Martinou nechali mladé spát, vzali na vodítko radující se čtyřnožku a rychle „vypadli do terénu“. Jenom od baňatých sněhuláků, kteří včerejšího večera vyrostli mezi domy jako hříbečci, jsme se museli držet dál. Nellynka se s nimi totiž rozhodně kamarádit nechtěla a dávala to celkem hlasitě najevo. Naše první kroky vedly znovu na náměstí TGM. Po včerejších trzích ani památky, osvětlení i vánoční výzdoba už zhasnuty a živé tvory zde – kromě nás - připomínalo jen několik podnapilých sociálně slabých.

Za čím jedeme?

I proto jdeme celkem svižně a postupně míjíme kostel sv. Jakuba Většího (pozdně gotická stavba, upravovaná kolem roku 1500, je však původně výrazně starší), budovu radnice (stavba z II. poloviny 15. století prošla renesanční přestavbou i dalšími úpravami), Muzeum i bránu židovského města. A stoupáme dál - kolem panského dvora, oranžérie, Krásného empírového zámku (viz. https://www.turistika.cz/mista/boskovice-empirovy-zamek-architektonicka-perla-moravy) a letního kina – prostě pořád až na hrad, respektive jeho zříceninu. Ta je sice uzavřena, ale na sněhu jsem zde ještě nikdy nebyl. Původně raně gotický hrad a sídlo Boskoviců byl několikrát dobyt a těžce poničen – například vojsky Jana Lucemburského nebo husity – ale vždy vstal ze země jako bájný pták Fénix z vyhořelého paliva. Jeho dnešní podoba připomíná hlavně velkou renesanční přestavbu z poloviny 16. století. Velká škoda, že nikdy neuvidím tuto monumentální stavbu tak, jak vypadala před rokem 1690, kdy jej Dietrichsteinové začali rozebírát na stavbu zámku a jiných budov.

Po obkroužení hradního areálu a pořízení fotodokumentace se – opět po červené TZ – vracíme do centra města. Tentokrát ale odbočíme o něco dříve. Naproti bývalé barokní zámecké (panské) rezidenci z roku 1729, ve které dnes sídlí Muzeum Boskovicka, se nachází brána židovského města. A protože jsme zde včera nebyli, vstoupíme. Boskovické židovské město vzniklo po roce 1727 a stávalo zde přibližně 100 domů, ze kterých se jich 79 zachovalo (a 20 z nich je dnes památkově chráněno). Od okolního světa ghetto oddělovaly dvě brány. Židovské město je volně přístupné a kromě starých domů zde najdeme také Synagogu, Masné krámy nebo dům se sklepními rituálními lázněmi, zvanými mikve. Zdejší synagoga pochází z roku 1639 (různé úpravy a přestavby zde ovšem probíhaly opakovaně v letech 1698 až 1908), její vnitřní výmalba pak z let 1704 až 1705. Jedná se o obdélnou budovu se sedlovou střechou, lodí zaklenutou klášterní klenbou a západní předsíní s ženskou galerií. Po II. světové válce byla tato Krásná a cenná památka využívána jako skladiště. V těchto místech se snad opravdu zastavil čas. A tak se kochám a kochám … až jsem důrazně upozorněn, že nejmenšímu účastníkovi procházky začíná být evidentně zima.

Je tedy potřeba zrychlit, protože se chci ještě vydat k židovskému hřbitovu. Ty máme s Martinou rádi oba. Většinou se jedná o skutečně mysteriózní místa a pod sněhovou přikrývkou jsme ten boskovický také ještě neviděli. Zdejší židovský hřbitov byl založen v 17. století a již v roce 1704 byl rozšiřen. To jej čekalo i na počátku 20. století, a tak je dnes svou rozlohou (přes 14,5 tisíce m2) třetím největším židovským hřbitovem u nás. Spravuje jej brněnská Židovská náboženská obec, je památkově chráněn a najdeme zde přibližně 2.500 náhrobků, z nichž nejstarší pochází z r. 1640. Pobyli jsme jen krátce, ale některé rabínské náhrobky ani zříceninu márnice s obřadní síní jsme si přesto ujít nenechali.

A tím nám výletní program druhého boskovického dne v podstatě skončil. Čekalo nás už jen pár stovek metrů kolem řadovek a mezi paneláky k našemu přechodnému domovu. Tady odevzdat pejska, něco pojíst, pohovořit s omladinou a pomaličku se nachystat na cestu do Šumperka. Naštěstí silnice už byly celkem dobře sjízdné, a tak jsme dojeli bez problémů. Cosi škaredého začalo dopadat na zem až pár kilometrů před rodným městem a při krátké tiskovce na Koupáku už nám to bylo celkem jedno. Vždyť nám právě úspěšně skončil další vydařený předvánoční výlet …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli u syna, který bydlí mezi historickým (náměstí TGM) a dopravním (vlakové a autobusové nádraží) centrem města. Tato skutečnost vyřešila i otázku stravování, protože jsme byli na nedělní brzký oběd pozváni. Jana holt musela ukázat, že ho odevzdáváme do správných rukou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V místech, kterými jsme nedělní ráno brouzdali, se nenachází úsek, který by se nám nelíbil. Ale to nejlepší nás zřejmě čekalo na úvod a závěr procházky; takže volím hradní zříceninu a židovský hřbitov. Navíc sníh oblékl tato místa přece jen do trošku jiného hábitu a navíc je nám - alespoň v průběhu letošního prosince - tento pohled dosti vzácný.

Ostatní informace

Celou dobu jsme se pohybovali pouze venku a navíc v čase, kdy bylo - alespoň v době, kdy jsme vycházeli - otevřeno jen pár nezbytných heren, aby elita společnosti měla kde odložit své sociální dávky. Z uvedeného vyplývá, že den sváteční jsme odstartovali na "úsporný režim" a beznákladově.