Výlet do Mariazell.

Kam a jak jedeme?

Vybíráme si jeden den odpočinku při cestách po Dolním Rakousku a ten věnujeme výletu do Mariazell v sousedním Štýrsku. O tomto městě toho bylo napsáno již tolik, že další řádky se zdají být nadbytečné. Tak jen krátce z historie, ta praví, že k založení, tehdy zřejmě jen osady, došlo v roce 1157. O pár let později spatřila světlo světa první písemná zmínka a to se psal rok 1245. Tehdy tu již měla stát románská kaple a návštěvnost místa se natolik zvýšila, že poutní místo v roce 1344 získalo tržní právo. Poutníků přibývalo a kapli nahradila gotická svatyně a to ve 2. polovině 14.století. Kolem roku 1400 se tu již obchodovalo na tehdejší poměry ve velkém. Věhlas místa se začal šířit Evropou a o sto let později sem chodila procesí z velké části Evropy.

Když se v 17. století zvýšil vliv katolické církve, nastal další příliv poutníků. V roce 1644 začala velkolepá přestavba, která trvala celých padesát let. Po skončení stavby se v dalších staletích vzhled basiliky již nezměnil a přetrval až po dnešek. V této době se Mariazell doslova stalo posvátným místem jak císařské rodiny, tak šlechty a dalších obyvatel říše. Malá osada se postupem času stala velmi významným církevním a kulturním centrem. V roce 1948 se stalo Mariazell městem a i když má v současnosti pouhých 2000 obyvatel, během jediného roku sem přijede více jak milion návštěvníků.

Za čím jedeme?

Naše prohlídka města začíná na parkovišti jižně od středu města. Po zdolání návrší se dostáváme na hlavní náměstí. I když je všední den, na návštěvnosti to není vidět. Je ale pravdou, že velká část lidí se pohybuje spíše mezi stánky a obchody, než u basiliky. Tak proč toho nevyužít. První dojem z chrámového prostoru je značný. Některá místa chrámu ozařují sluneční paprsky, jiná zůstávají zastíněná, jakoby ukrývala nějaké tajemství. Vlastní osvětlení tak trochu zůstává pozadu. Velkolepost a krása baroka má člověka prostě omámit. Procházím chrámem a mám dojem, že ta nádhera je hodně umělá a studená. Vlastně je to jen na pohledu každého jedince. Ale práce zde byla odvedena skutečně ve značné kvalitě a pokud člověk ponechá city stranou, musí uznat, že ti před námi něco uměli.

Prostranství před basilikou je poloprázdné. Dvě sochy před vchodem jsou z olova a představují krále Ludvíka I. a moravského markraběte Jindřicha. Gotický reliéf nad hlavním vchodem je nepřehlédnutelný. Věže jsou samostatnou kapitolou. Střední gotická je vysoká 90 metrů, má čtvercový půdorys, který v horní části přechází v osmiúhelník. Dvě barokní věže jsou o třicet metrů nižší a zdobí je cibule. Obcházíme chrám, zastavujeme se v kapli sv. Michaela a odtud se vracíme na hlavní náměstí. Střed města v podstatě tvoří, kromě náměstí, ulice Wiener Strasse, Graser Strasse a Morzingasse. Obchůdky, hotely a restaurace se střídají jeden za druhým až to trochu unaví a je čas hledat místo k posezení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

To nalézáme na Wiener Strasse v podobě restaurace s minipivovarem. Jsme zatím jedinými hosty a pan majitel nás ochotně nejen obslouží, ale také i seznámí s vařením piva. Pivo je trochu zakalené, ale je výborné. Nezůstávám u jednoho, ještě že dnes nemusím za volant.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hodně navštěvovaná a známá místa jsou jako mince. Mají také dvě strany, ta jedna je líbivá a ta druhá je přímo opakem. Basilika je svým způsobem hezká, ale tak nějak se snaží jakoby něco vnutit. Nevím proč je čarovnější zapomenutá kaplička někde v horách než velkolepé a známé stavby. Nelíbila se nám skleněná přístavba za chrámem. Prostě tak nějak na půl.

Ostatní informace

Parkoviště ve městě jsou do 16.00 hodin placená. Basilika je volně přístupná. Nějaká omezení budou jistě v době bohoslužeb. Komu chutná pivo, tak doporučuji zajít do minipivovaru, je to prostě malvaz. Ve městě je ještě několik míst, která vyhledávají věřící, jako kaple u Svaté studny, jeskyně světel a několik dalších, ale naše návštěva byla spíše odpočinková.