Výlet na horu Luž

Kam a jak jedeme?

Jedeme autem z Mělníka do Lužických hor do obce Horní Světlá, na krátkou dovolenou.

Za čím jedeme?

Jedeme do Lužiských hor , jedním naším cílem je i hora Luž.

Hora Luž je nejvyšší vrchol Lužických hor. Lužické hory jsou tak trochu neprávem opomíjené, leží mezi Krušnými horami a Jizerskými horami. Do života na těchto horách zásadně zasáhla 2. světová válka, nejdříve odsunem Čechů a po skončení nejhorší války v dějinách lidstva ,odsun německého obyvatelstva. Jen z historických fotografií a knížek se můžeme podívat na prosperující vesnice, kde vedle sebe žili Češi a Němci....

Pro náš podzimní výlet jsme se rozhodli pro Lužické hory, v raném mládí jsem do tohoto kraje docela často jezdil na chalupu příbuzných a tak jsem byl zvědavý jak se Lužické hory za pár desetiletí změnily. Ubytování jsme si zamluvili v Horní Světlé v penzionu Lyžařská bouda. Tak jsme sem po pohodové cestě z Mělníka dojeli, jen některé silnice a kruhové objezdy jsem tak trochu nepoznával. Naše krátká dovolená trvala tři dny a zažili jsme zde déšť, sluníčko i sněhovou přeháňku.

Cílem jednoho našeho výletu naší mini dovolené byla hora Luž 793 m n. m. , Od penzionu Lyžařská bouda nás čekal asi 1 km dlouhý nenáročný výstup na vrchol Luže. Tento vrchol byl u turistů oblíbený už od poloviny 19. století, na jeho vrchol stoupali výletníci z Čech tak i ze Saska. na vrcholu byl hotel s výletní restaurací a rozhlednou. Platilo se zde rakouskou i německou měnou. Hotel po 2. svět. válce v roce 1946 vyhořel a ze staveb zde zbyly jen kamenné základy a sklepení, na kterých je dnes vyhlídková plošina. Dnes prochází vrcholem Luže státní hranice z Německem.

Jednoho listopadového pondělí jsme se ráno kolem osmé hodiny probudily v malebném penzionu, kde jsme v ten čas pobývali sami. Po lahodné snídani a po důkladném pohledu na trošku podmračenou oblohu balíme vše potřebné a jde se.

Prošli jsme vsí Horní světlá a odbočuje u rozcestníku doprava a stoupáme po červené TZ na vrchol. Cesta vede krásným jehličnatým lesem, počasí zatím přeje a tak jdeme na pohodu. Pod vrcholem je cesta trochu kamenitá a míjíme kamenné pole. Na vrcholu jsme byli po 30 minutách klidné chůze a kocháme se zatím trošku zamlženými výhledy. Na plošince Luže jsou lavičky a vyhlídková plošina a panely s popisky co naše bystré oči vidí. Necháme pracovat naší fantazii a představivost a podle zbytků staveb odhadujeme jak to tu dříve vypadalo. Až po návratů domů na internetu objevuji fotografie hotelu ze začátku 20. století.

Zapsali jsme se do vrcholové knížky a klesáme z Luže na druhou stranu, uděláme pár kroků a už jsme v Německu a zavzpomínáme si na doby nedávno i dávno minulé, na hraniční přechody a celní prohlášení. Teď už si to šlapeme pod bukovými stromy a po krásné široké cestě do německé vsi Waltersdorf. Z cesty vidíme sjezdovky s vleky, zde se ještě bude lyžovat, v Horní Světlé byl bohužel lyžařský areál v roce 2014 zrušen. Při příchodu na kraj obce se zastavujeme u německého hotelu, chvilku si odpočineme a pokocháme se výhledy k sousedům. Již svítí sluníčko a je krásný podzimní den, udělám si pár fotek a vracíme se bez pasů a celních kontrol zpět do naší vlasti. Překročíme státní hranice přes hraniční přechod Dolní Světlá/ Waltersdorf a zastavujeme se u památníků naších obránců hranic.

Jdeme opět po červené TZ značce, která nás dovede zpět do Horní světlé, ještě se zajdeme podívat do míst kde byl nedávno ještě lyžařský areál a dnes tu jsou jen louky. Od bývalé sjezdovky sejdeme do Dolní světlé a pak vyšlápneme kopeček do Horní světlé k autu, protože nás čeká cesta domů. Ještě se naobědváme v Chatě Luž a jedeme domů.

Vím na 1000 %, že jsem nebyl v Lužických horách naposled a rád se sem zase vrátím.

Uvádím se zde s laskavým svolení paní Hany Doskočilové její

Střípky vzpomínek na horu Luž

Něco z historie- bývalá„ Lausche Baude“ – chata na vrcholu hory

Luž........ vzpomínky posledních pamětníků.

Na vrcholu Luže byla nádherná chata a probíhal zde čilý turistický ruch.

Hned po válce chata vyhořela. Podařilo se nám zachytit poslední střípky

z vyprávění pamětníků, kteří tam chodili s rodiči :

Víme, že na vrcholu hory Luž vede hranice mezi Čechami a Saskem a tato

hranice byla kuriozitou v dalekém okolí. Hraniční kámen stál na dvoře

restaurace, podél chodby se táhla hraniční čára skrz stavení. U hlavního

vchodu byla vlevo česká restaurace a vpravo německá. Turisté si vybírali

libovolně českou i německou místnost bez komplikací. Čisté dřevěné stoly,

lavice, velká kachlová kamna, na zdech umístěno paroží a vycpané ptactvo,

to vše dávalo oběma restauracím útulný ráz. Pro hosty z Čech se nabízel

německý rosbiv s bramborovou kaší, k tomu „Moselské víno“- specialita

podniku. Němečtí hosté sem přicházeli na pravé Plzeňské pivo,zrnkovou kávu,

kecaný koláč. K zakoupení byly pohledy, muselo se dávat pozor, aby byly

správně ofrankované a byly vhozeny do správné poštovní schránky.

Na Luži voda není, proto se čerpala až z Lužické studně/673 m n m./

Nahoru se dopravovala na oslích hřbetech. Oslíci nachodili za den nespočet

kilometrů.

Výstupy na Luž se staly tradicí. Chodili sem nejen sportovci, rodiny, ale i

školní výlety. Pořádala se soutěž o největší počet výstupů. Byli turisté, kteří

dokázali za rok vystoupat na horu až stokrát. Prokazovali to lístky z návštěv

restaurace. Za takové rekordní výstupy byli lidé odměněni hrnečkem na

kávu. I když je Luž stále magnetem, tradice opětovných výstupů za rok se

již vytratila. Na Silvestra se sešli lidé z Čech i Německa, všichni si blahopřáli,

vyměňovali si český sekt či víno za německé svářo a družili se po celý rok.

Po požáru zůstaly na Luži zbytky základů budovy a schody. Dnes je dobrý

výhled na všechny strany, staří turisté mohou zavzpomínat na lavičce a

zapsat se do horské knihy. Jeden ze zápisů zní:“ Rádi vzpomínáme na

naše výlety s našimi rodiči před 70ti lety s výstupem na horu Luž. Vraceli

jsme se tak desetkrát do roka a bylo to nádherné.“

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v penzionu Lyžařská bouda a byli jsme velice spokojeni. Jedli jsme většinou ze svých zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám krásná příroda Lužických hor a je smutné konstatovat, že v Německu to bylo upravenější. Škoda, že zaniklo lyžařské středisko v Horní Světlé.

Ostatní informace

Ceny byly přiměřené a oproti německým sousedům dokonce lidové

Odkaz na staré fotografie Luže a okolí

http://www.chataluz.cz/fotogalerie.html