Výstup na Kriváň

Kam a jak jedeme?

Kriváň tyčící se do výšky 2.494 metry nad mořem je jedním z nejvyšších vrcholů Slovenska. Nachází se v západní části Vysokých Tater. Od Západních Tater ho odděluje Kôprová dolina.

Za čím jedeme?

První oficiálně doložený výstup na vrchol Kriváně podnikl 4. srpna 1772 Andrej Jonáš Czirbesz, hornický podnikatel, evangelický farář a přírodovědec ze Spišské Nové Vsi. Na vrchol vystoupil spíš ze zvědavosti, když před tím zkontroloval práci svých nádeníků ve štolách pod Kriváněm.

Předpokládá se však, že první na vrchol vylezli právě baníci pracující ve zmíněných štolách pod Kriváněm. Jak jsme se doslechli, dobývání zlata v nitru hory bylo ekonomicky nerentabilní. Proto ustalo.

Kriváň lákal k výstupům slavné osobnosti své doby. Dne 26. srpna 1793 na vrchol vystoupil anglický cestovatel Robert Townson. Jeho přínosem bylo přesné změření nadmořské výšky Kriváně. Mimo jiné prohlásil, že výstup na Kriváň byl pro něho obtížnější než předchozí výstup na Lomnický štít.

Z dalších osobností na vrchol vystoupal v roce 1794 francouzský přírodovědec Belsazar Hacquet, v roce 1805 polský geolog Stanisław Staszic, v roce 1913 švédský botanik Göran Wahlenberg a další.

V roce 1840 stanul na Kriváni saský král Fridrich August II. Na jeho počest postavili na vrcholu  třímetrový pomník odlitý z bronzu. Ti, kteří jej táhli nahoru (myšleno odlitek, král doufejme vystoupal sám), se museli pěkně zapotit.

Pomník saského krále na Kriváni značně pobouřil Štúrovce, slovenské vlastence seskupené kolem Ľudovíta Štúra. Ti hned v následujícím roce 16. srpna 1841 zorganizovali národní vycházku na Kriváň. Založili tak tradici výstupu na tento štít, symbol Slováků.

První zimní výstup uskutečnil v roce 1884 Theodor Wundt s horským vůdcem J. Horvayem.

Nejen za Štúrovců, ale i v novějších dějinách se Kriváň stal slovenským národním symbolem. Od roku 1955 se v srpnu pořádají tradiční národní výstupy Slováků. Charakteristický tvar Kriváně s hořící vatrou byl součástí státních znaků SSR i ČSSR. Dnes je vyobrazen na mincích euro.

Po výčtu výstupů slavných osobností přistoupím k popisu našeho výstupu uskutečněného v červenci 2012. Na vhodné počasí jsme čekali čtyři dny. Až ve čtvrtek se mraky odlepily od štítů a výstup bylo možné podniknout.

Na Kriváň se lze vydat ze Štrbského plesa nebo od Tří studniček (Tri studničky). Vybrali jsme si druhou alternativu. Auto necháváme na placeném parkovišti Tri Studničky. V půl desáté je již téměř plno a další auta stále přijíždějí. Přijatelné počasí zve k výstupu.

Sto metrů nad parkovištěm se napojujeme na červenou značku, která nás přivede k rozcestí Tri Studničky. Na ukazateli čteme čas pro výstup 3 hodiny 45 minut. Vydáváme se vzhůru po zelené turistické značce.

Stezka vede polomem. Stínu si mnoho neužijeme. Slunce pere, je teplo. Těšíme se, že ve vyšších polohách bude příjemněji. Asi po hodině stoupání míjíme odbočku k partyzánskému bunkru. Ten si chceme případně prohlédnout při zpáteční cestě (ještě netušíme, jak nám bude za pár hodin užitečný). Stoupáme nad Grúnik (1.576 m n.m.). Dostáváme se do pásma kosodřeviny. Slabý větřík příjemně ochlazuje. Už z těchto míst jsou krásné výhledy na Nízké Tatry, Velkou Fatru a Západní Tatry. Ty se umocňují dalším stoupáním, kdy pod námi je vrch Kopa (1773 m n.m.). Nad Kriváňským žlabem pod Vyšnou priehybou (1.982 m n.m.) si dopřejeme krátkou přestávku. Chvíli odpočíváme a hlavně se díváme. Je na co. Ke všem uvedeným výhledům se přidává úžasný pohled na osluněný Kriváň. Přes Kriváňský žlab je také vidět Zadný handel, po kterém stoupá zástup turistů od Jamského plesa.

K rozcestí v Kriváňském žlabu (2.120 m n.m.) to nemáme již daleko. Schází se zde naše zelená značka s modrou stoupající od zmíněného Jamského plesa. Od rozcestí cesta dál stoupá už jen po modrém značení přes Malý Kriváň (2.334 m n.m.), Daxnerovo sedlo až na Kriváň. Ukazatel udává potřebný čas 1 hodinu, 15 minut. Nechce se věřit, že by ten 1 cm modré v mapě (měřítko 1:50.000) měl tak dlouho trvat. Terén však začíná být  náročnější s několika exponovanými úseky. Nad rozcestníkem turisté hledají vhodnou trasu v suti pro výstup i sestup. Po značce vedoucí přes skálu mnozí nejdou.

Po výstupu na Malý Kriváň se otevírá další fantastický výhled na Vysoké Tatry. Dřív než pořídím nějaké snímky, se oblékáme do bund. Teplota již značně poklesla a sílící vítr zvyšuje pocit chladu. Jeden z vracejících se turistů sděluje, že na vrcholu je teplota 3 stupně. Úsek od Malého Kriváně přes Daxnerovo sedlo na Kriváň je velice vděčný pro fotografování. Jedinečné výhledy jsou na východ na Vysoké Tatry, na jih na Nízké Tatry a na západ na Západní Tatry. V severním směru je na dosah cíl našeho výstupu vrchol Kriváně.

Terén v závěru výstupu je vcelku náročný. Chůze se místy mění v lezení. Bez zapojení rukou  už to nejde.

Konečně jsme na samotném vrcholu. Po fotografování se před křížem a zapsání do vrcholové knihy se posilňujeme a  hlavně kocháme jedinečnými výhledy na tatranské štíty s krčícími se plesy pod nimi, na vrcholy Západních Tater a dalších pohoří. Výčet všech štítů a vrcholů viditelných z Kriváně by byl příliš dlouhý.

Mnozí po výstupu na vrchol vytahují mobily a hlásí svým blízkým dosažení cíle včetně potřebného času. Tato hlášení se nedají neslyšet. Mohu tak prozradit nejčastěji udávaný čas 4 a půl hodiny.  

Po 40 minutách odpočívání a kochání se výhledy začínáme sestupovat stejnou cestou, jakou jsme vystoupali a vylezli.. Pobízejí nás k tomu i černá mračna, která se začínají pomalu kupit. K večeru jsou hlášeny bouřky.

Sestup je snazší, než jsme mysleli. V uvedených exponovaných úsecích slézáme zády ke skále, někdy skálu leštíme zadky. Tuto techniku používají všichni. Nezapomínám přitom fotit. Jak už jsem napsal, úsek mezi Malým Kriváněm a Kriváněm je velice vděčný, nefotit se prostě nedá. Při sestupu stále potkáváme turisty, kteří na Kriváň vyrazili k polednímu, možná po obědě. Černá mračna je neodrazují.

V Kriváňském žlabu přecházíme na zelenou značku. Chvilku se zastavíme ještě na Vyšné priehybe, a pak už jen spěcháme dolů. Pod Grúnikem šipka vlevo slibuje, že za 1 minutu dojdeme po neznačené cestě k partyzánskému bunkru. Vzhledem k valícím se černým mrakům a sílícímu větru to pro nás není žádný limit. Do minuty stojíme před bunkrem, tedy před nově sbitým srubem. Narychlo ještě pořizuji dva snímky a šup do bunkru. Meteorology slibovaná bouřka je zde v plné parádě.  Stěny bunkru nás chrání před větrem, stropem však fest prší. I přesto máme v dané situaci luxusní úkryt. Za chvíli do bunkru naskáčou i Maďaři, se kterými jsme se většinu výstupu a celý sestup míjeli. Mírně konverzujeme. Jedna Maďarka naštěstí slušně ovládá slovenštinu, jinak by se o konverzaci nedalo hovořit. Slovu partyzán promoklí Maďaři rozumí, ale proslulé cimrmanovské „eremi“ jim nic neříká.

Když blesky a hromy odezněly, soukáme se z bunkru a pokračujeme v sestupu k parkovišti. Je úplně jedno, kam šlapeme, protože stezka se změnila v potok. Stále vytrvale prší.

Dole po silnici jezdí tam a zpět policejní auta se zapnutými majáky. Cestou domů nám je jasné proč. Vítr, který jsme přečkali v bunkru, lámal vzrostlé stromy jako sirky. Ty padaly přes silnici a učinily ji neprůjezdnou. Hasiči rozřezávají kmeny, aby se alespoň po půlce silnice dalo projet. Vzpomínám na všechny ty šílence, kteří včas neobrátili, a to peklo si šli vychutnat na Kriváň nebo těsně pod něj.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Doporučuji si s sebou vzít dostatek vody. 1,5 litrová PET láhev nemusí v teplém dni stačit. Vypotí se toho dost. Do batohu si přibalte něco kalorického k snědku. Překonáte přibližně 1.350 výškových metrů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhledy z Kriváně, ale i z výstupu na něj, jsou úchvatné. Určitě stojí za tu námahu. V každém případě je výstup na Kriváň zážitkem, na který se nezapomíná.

Ostatní informace

Četl jsem několik popisů výstupu na Kriváň a diskuze k nim. V článku jsem napsal,  že na Trech studničkách je uvedená doba výstupu 3 a tři čtvrtě hodiny. To se podle mne dá zvládnout za chůze bez velkých přestávek. Jinak většina turistů na vrchol dorazila za 4 a půl hodiny (zřejmě ti ze Štrbského Plesa). My jsme trasu šli čtyři hodiny. Cestou jsme se míjeli stále s týmiž lidmi, potkali se s nimi na vrcholu i na dalších místech. Pokud někteří pisatelé uvádějí, že výstup zvládli za 2 nebo 2 a půl hodiny, jsou buď velice zdatní nebo zdatně lžou.

Pokud pojmete výstup jako výlet bez sportovních ambicí, počítejte se 4 až 4 a půl hodinami.

Velice důležité je dobré počasí. Výstup od rozcestí v Kriváňském žlabu po Kriváň, jak jsem zmínil, je místy exponovaný. Žádné řetězy, lana, stoupací železa a jiná zabezpečení zde nenajdete. Za sucha výstup i sestup zvládne každý trochu trénovaný turista. Po mokré skále je pohyb již nebezpečný a po namrzlých či zasněžených plochách bez patřičného vybavení naprostým hazardem.

Je potřeba také počítat s rozdílnými teplotami. Zatímco dole jsme se potili v tričku s jazykem na vestě, nahoře jsme byli oblečení ještě ve fleesovce a větrovce. Rozdíl v teplotách mohl být minimálně 20 stupňů.

Ještě uvedu ceny parkovného. Tri studničky: 4,70 €, Štrbské Pleso: 5,50 €. Obojí na celý den. Parkoviště Tri Studničky je střežené do šesti hodin večer.