Z Karlovy Studánky přes Žárový vrch na Bílý Potok

Kam a jak jedeme?

Po odpočinku a svačině nás čeká půldenní putování po krásách okolních hor. Těší se na nás hlavně Žárový vrch se skalními městy a nádherným výhledem. Další zajímavé skalní útvary a hezké vyhlídky upoutají naši pozornost při zestupu na rozcestí u Vrbna pod Pradědem, odkud poslední část naší cesty k Bílému Potoku - 4 km - urazíme busem ...

Za čím jedeme?

Je rovných 10.00 a my vyrážíme po značeném okruhu z Karlovy Studánky k Rolandovu kameni. Okruh jen zvolna stoupá lesem po obvodu kopce, přímo nahoru z něj odbočuje znatelný chodník a tak volíme zkratku. Kopeček i stoupáníčko člověka "trošku" zahřeje a tak se naše mikiny stěhují do batohu. Daleko horší je to na vrcholku bezejmenného vrchu ( 903.5 m), kde chodník končí a my jdeme nazdařbůh nepřehledným smrkovým lesem k zatáčce silnice z K.Studánky do Videl.

Tady se už orientujeme. Chvilku zvažujeme, zda se nepůjdeme podívat na nedaleký Rolandův kámen. Je to vysoká skála s vyhlídkou a rozhodně stojí za návštěvu. My - ( hlavně já ) - tam ale už několikrát byli a tak s pomyšlením, že těch Jesenických "kameňů" ještě uvidíme dost a dost, odbočujeme vlevo na širokou zpevněnou lesní cestu. Až po Sedlovou boudu po ní jdeme v délce tří kilometrů téměř bez stoupání. Tento úsek cesty je trošku fádní. Oči se proto zabavují pohledem na okolní krásný horský les a zajímavý několikapatrový posed hned u cesty. Naše nožky si zase "libují"nad úseky, kde jsou jámy a prohlubně zasypaný hrubším kamením, po kterém je opravdu "rozkoší" šlapat a to se ještě poslední část cesty v délce několika set metrů mění v "tankodrom" ! Pak napravo do lesa průhled na loučku s chatou a to už vím, že je našemu trápení konec a vzápětí vycházíme na lesní asfaltku. Prochází po ní cyklotrasa od Lyry po obvodu Žárového vrchu a jiných kopců do Vrbna a po pár set metrech se ocitáme v sedle mezi výše zmiňovanými horami u chaty, pojmenované, jak jinak než " Sedlovka".

Je velice krásně a též docela horko - 23 stupňů Celsia - takto jsme si konec měsíce září v horách opravdu nepředstavovali, čekali jsme zimu... Chata a tábořiště jsou "liduprosté" a tak usedáme na lávku k ohništi na odpočinek. Poté nás čeká zprvu mírné stoupání mezi mladým smrkovým lesem k mohutnější rozpadající se skalní hradbě. Tato "neestetická" a silně nefotogenická skála dosahuje výše asi 14 m a daleko hezčí pohled je na ni směrem od Lyry, kdy její čelo na dálku připomíná skalní věž, přenesenou sem z Českého ráje ... Kolem skaliska úsek strmějšího stoupání, pak už pohodová cesta po vyšlapaném chodníčku pasekou k neviditelnému vrcholu "Žárového vrchu". Jak nám naskakují výškové metry, nezapomínáme se otáčet za sebe, kde se nám postupně odhalují všechny intimní partie Pradědu, Ovčárny a Petrových kamenů. Ta hora s velkými skálami v popředí nese libozvučný název Lyra. Při prvním ohlédnutí na tu krásu to Jana, která tudy jde poprvé, psychicky nevydržela a vylétl z ní táhlý výkřik: " JÉÉÉÉ !" Předbíhám Janu, která se mi na pasece, zarostlé vysokou trávou, chvílemi ztrácí. Od vrcholu zestupuje skupinka mladých žen s dětmi, zdravíme se a my pak odbočujem ostře vlevo k travnatému vrcholu "Žáráku" s dominantní skálou...

Tento skalní útvar a i ty ostatní v nejbližším okolím jsou v dnešním krásném dny pohádkově nasvíceny a my si tu krásu opravdu naplno vychutnáváme ! Pobíháme mezi skalisky, tvořenými krystalickými břidlicemi, fotíme detaily jednotlivých skal, obdivujeme překrásné provrásnění některých partií a radujeme se z výhledu Na Praděd a část jesenického hlavního hřebene. Já pak ještě nahoru na temeno "hlavní" skály, odkud musel být ještě nedávno nádherný kruhový výhled na celé Jeseníky a jejich podhůří s městem Bruntál, přehradou Slezskou Hartou a sopkami Nízkého Jeseníku. Dnes už kruhovému pohledu brání vzrostlé mladé smrkové stromy, mezi nimiž se postupně ztrácí i některé, ještě před pár lety viditelné útvary skalního města. Brzy přijde doba, kdy bude tento výhled čím dál omezenější a tak, jestli se chcete pokochat stále ještě "božským pohledem" na nejkrásnější místa Jeseníků - oblast Pradědu - a míň známých turistických míst - zalesněnou oblast Medvědího vrchu a Orlíku, plnou skal - neměli byste dlouho otálet !!

Jen velmi těžko se loučíme s tímto překrásným místem. Časový harmonogram je ale neúprosný a tak pomalu dál ... Na temeni "Žáráku" pak obhlídka ještě jedné zajímavé skalní hradby i s "čundráckým" tábořištěm a pak už zestup mezi posledními skalkami na lesní pěšinu, vedoucí k sedlu mezi oběma "Žárovými vrchy". Ano - "Žárák" má dva vrcholy: Ten přední, ze kterého právě zestupujeme, dosahuje výše 1094 m. ( Za Zadním vrcholem mělké sedlo a další vrchol jménem Plošina a i tady celá vrcholová oblast poseta zajímavými skalními útvary a i občasná vyhlídka se tu najde)...

My se tedy ocitáme v sedle. Podle mapy se tu má nacházet na stranu k Ludvíkovu i na stranu, kde se nachází údolí Střední Opavy - a kam půjdeme, lesní cesta. Realita je ale taková, že tu není vidět nic a všechno mimo les je tu zarostlé vysokou trávou. Nezbývá tedy, než zariskovat a okolo výrazného, asi 8 m vysokého toru ( skalní věže) a mysliveckého posedu na nízké skalce zestupovat dolů pasekou. Protože mám na nohách kanady, razím cestu a upozorňuju Janu na místa, kde jsou pod nohama neviditelné jámy a dolíky. Pod pasekou v lese pak něco na způsob lesní svážnice a pak po lesní cestě, kterou zestupujeme dolů do údolí po takovém spádu, že naše kolena vysílají k nebesům nouzové signály S.O.S. !! Já navíc nesu veliký batoh na způsob krosny, kde máme většinu našich věcí. Bohužel tato "krosna" od asijských trhovců postrádá jakoukoliv ocelovou kostru a tak jsou moje záda a ledviny při zestupu lisovány váhou batohu. Naštěstí už pod námi vidím lesní silničku, po které prochází cyklotrasa. A tak z posledních sil na ni, shodit batoh na zem, odpočívat a čekat na Janu, kterou sice na zádech netíží takové břemeno, zato má problémy s nohou a tak musí jít daleko opatrněji ...

Naše další kroky vedou už velmi pohodlně : čeká nás sice ještě asi hodinka cesty, ta už ale stále jen klesá, anebo vede krátce po vrstevnici - to vše stále lesem. Vlevo míjíme chatu na skalním hřebenu, spadajícím do údolí, rekreační objekt pochází z 1.republiky a nese neobvyklý název "Neděle". Jen o kousek dál nás ze zákrutu silničky pod skálami Zadního Žáráku a Plošiny čeká kouzelný výhled dolů k Bílému potoku a na Medvědskou hornatinu. Pak se dostáváme pod Zámeckou horu ( 854 m) se zbytky hradu Furstenwalde - vede na ni z Vrbna červeně značený okruh. Stále po silničce pak chvilku prudší klesání do zatáčky s dalšími výhledy - tentokrát na vrch Pytlák a Loupežník a také na město Vrbno pod Pradědem, abych byl přesnější - hlavně na jeho předměstí se čtvrtí Železnou a Mnichovem. Pak už klesáme k rozcestí před Vrbnem, kde je u Bílé Opavy zastávka busu. Visí tu také tabule s fotografiemi a popisy všech skalních hradů Hrubého Jeseníku - na dva z nich, pokud nám bude přát počasí, se možná podíváme zítra...

Než nám to jede, fotíme si ještě "zámeček" bývalého vrbenského pana továrníka. Jízda busem na Bílý Potok trvá sice jen pár minut, ale jít tyto poslední 4 km po svých bychom opravdu už nechtěli - těch předchozích asi 12 km už bohatě stačilo ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na Bílém Potoku už nás čeká pan Košťál a ubytování, dokonce si můžeme vybrat, který pokoj chceme. Ten náš má i sprchu a WC, jsou tu ale i levnější pokoje "bez"... Poté si dáváme kávu, zamlouváme si u paní kuchařky večeři, jdeme si vyfotit divoká prasata, která pan Košťál chová - zrovna tu měl nový přírustek - a protože si Janička nebrala normálního chlapa, ale blázna, tak ten "cvok" musí ještě než zapadne slunce vidět skálu, vzdálenou asi 2 km...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Překrásný den, krásná cesta, hezké výhledy na nádherné hory, zajímavé skály a horský les - co byste chtěli, abych při takovém super počasí napsal jiného ?!?

Ostatní informace

Cena ubytování u pana Košťála na Bílém Potoce za pokoj s WC a sprchou pro dvě osoby na 1 noc činí 450 kč, na delší dobu sleva a pokoje bez jsou samozřejmě levnější... Nějaké to jídlo nutno domluvit předem, jednoduché občerstvení - párky, vejce nebo polévka stále k dispozici, pivo točené, jen limonády jsou rozlévané. Posezení na originální verandě ozdobené sběratelskými předměty pana majitele anebo uvnitř ve stylovém salónku je zážitkem, na který se nezapomíná ...