Z Velkých Hydčic na hrad Prácheň.

Kam a jak jedeme?

Příchod jara do podhůří Šumavy je výzvou k výletu. Naše volba padla na zříceninu hradu Prácheň a to ze dvou důvodů. Tím prvním je naučná stezka Velké Hydčice – Prácheň po které jsme ještě na hrad nešli. Druhým důvodem jsou sněženky a jaterníky, které na Práchni rostou ve velkém počtu a mohli by již být v plném květu. Tak uvidíme. Vlakem ze Sušice to je jen pár minut a cesta motoráčkem údolím Otavy je také zajímavá. Za okny se mihne hrad Rabí a poté již vystupujeme na malém, nedávno opraveném nádraží. Zbývá najít výchozí bod a můžeme jít.

 

Za čím jedeme?

Stezka začíná u nádraží, odtud jdeme při jižní straně obce. Za přejezdem máme před očima první zajímavost. Na budově místního pohostinství jsou sluneční hodiny. O kousek dál je opravená hasičská zbrojnice a po chvilce míjíme poslední domek obce. Cesta tady prochází širokým údolím řeky Otavy při železniční trati. Po levé ruce je kemp a fotbalové hřiště. Poté již jen následují louky, ze kterých máme naši cílovou horu jako na dlani. Po necelém kilometru jsme u můstku pod tratí, za nimž je další zajímavost. Tou je Hradec pod Práchní, který stojí na vápencové skále. Některé prameny uvádějí, že tady bylo předsunuté obranné místo hradu. Ve skále je vchod do bývalé štoly, kde se těžil křemen s obsahem zlata. Štola se dočkala i dalšího využití. Při stavbě železnice z Babin do Klatov tady byly uloženy výbušniny. Dozvídáme se také, že na Hradci bydleli poslední kasteláni hradu.

Tady stezka vstupuje do lesa a začíná pozvolné stoupání. První kvetoucí rostlinou, se kterou se setkáváme, je křivatec luční ( Gagea pratensis). O něco výše jsou hranice přírodní rezervace Prácheň. Jedná se o významnou lokalitu a její ochrana byla vyhlášena již v roce 1953. Ze stezky je tu několik výhledů mezi stromy k SZ a severu. Stoupání střídá úsek po rovině a při cestě se objevují první modré trsy, jeden vedle druhého. Jaterník trojlaločný ( Hepatica nobilis) kvete podle očekávání. V některých místech ještě dokvétají sněženky ( Galanthus nivalis). Od naší poslední návštěvy se hodně rozmnožily. Stezka nás dovedla na prostranství s informačními panely a turistickým přístřeškem. Po levé straně máme hřbitov s kostelem sv. Klimenta. Kdysi tu stála i ves Prácheň, která postupně zanikla. Původní kostelík patřil, mezi nejstarší na území Čech. Svatyně prošla několika opravami, ta poslední proběhla od roku 1938 do roku 1940.

Cesta obchází hřbitov a lomí se k severu. Tabulka oznamuje, že jsme 150 metrů od hradu. U cesty kvete několik trsů zplanělé čemeřice nachové ( Helleborus purpurascens). Jistě se sem dostala ze hřbitova. Stoupání končí a zbytky hradu máme před sebou. Malé nahlédnutí do minulosti nám říká, že zde původně bylo významné přemyslovské hradiště. Dnes se díváme na pozůstatky hradu, který nechal postavit Bavor III. někdy po roce 1315. Koncem 15. století hrad nechal opevnit Půta Švihovský z Rýzmberka. Byly postaveny hradby s baštami na JV straně. V roce 1558 je ale hrad označen jako opuštěný. Hrad má obdélníkový tvar a nejzachovalejší části jsou na západě. Ve středu stojí torzo kulaté věže a na východní a severní straně jen zbytky hradeb a budov. Na jižní straně je menší svah s nepatrným zdivem. Při pohledu na hradní prostor jistě překvapí jeho rozloha. Hradem prochází pěšina a dají se projít všechny jeho části.

Prohlídku hradu máme za sebou a pokračujeme po červeně značené cestě k jihu. Po projití lesa je ze svahu pod hradem hezký pohled na Horažďovice. Odtud se vracíme po okresce do Velkých Hydčic. Důvodem jsou velmi hezké pohledy k severu a severozápadu. Je vidět velká část Nepomucké vrchoviny a několik obcí. Nad tím vším je protáhlý vrchol Slavníku ( 627 m.n.m.). Na SZ vidíme Nalžovské Hory a část hřebene Budětické vrchoviny. Přímo pod námi je Hradec pod Práchní. Po půlhodince vcházíme od Velkých Hydčic. Je tu několik domů se stopami selského baroka. Uprostřed návsi je pod skupinou starých lip kaple. Před ní stojí toskánský sloup a pomník padlým ve světové válce. Začínají tu kvést violky vonné ( Viola odorata) a zbývá už jen dojít na nedaleké nádraží.

 

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinku a pití je vhodné mít v batohu anebo hladovět. Ve Velkých Hydčicích sice hospoda je, ale otevírá se až večer. Otevřený je pouze obchod, který je slušně zásoben. Pokud se rozhodnete pokračovat do Horažďovic, tam je hospůdek hned několik.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když na Práchni kvetou jaterníky a další jarní rostliny, tak je to tak trochu pohádka. Občas proletí žluťásek, co si člověk může více přát. Na Prácheň se rádi vracíme a nikdy nás toto místo nezklame.

 

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá přibližně 5 kilometrů, s celkovým převýšením okolo 80 metrů. Vhodná i pro rodiče s dětmi. Hrad je volně přístupný. Kostel pouze v době bohoslužeb. Vlaky tady jezdí ve dvou hodinových intervalech.