Z Vlčkové za skálami na Ondřejovsku, do pralesa Bzové a na Delfína

Kam a jak jedeme?

A máme tu "Babí" léto. I kdyby si člověk stokrát řekl, že tento víkend nikam nepůjde - dost práce se najde i doma - přece jen mu to nedá a musí aspoň v neděli vyrazit na krátký půldenní výlet ... ( Je to jako v té hloupé reklamě o Fidorce - "Když musíš, tak prostě musíš !!" ) Jana tentokráte volání modrých dálek odolala a tak vyrážím sám. Bus v 8.00 ze Zlína přes Fryšták do Držkové zajíždí i do jedné "zastrčené" dědinky - Vlčkové. Leží v údolíčku mezi Lukovem a Kašavou a já se rozhoduji začít své dnešní putování právě z tohoto místa ...

Za čím jedeme?

Na točně při horním konci obce Vlčková už stojí houf svátečně oblečených domorodců a odjíždějí busem do blízkého kostela v Kašavě. Já naopak vystupuji a pomalu kráčím vesnicí na její horní konec. V blízkosti jedné opravené dřevěnice se za plotem ozývá mocné "Kikyryký !" zdravého dospělého kohouta. Jako ozvěna mu odpovídá vřeštivé zakokrhání něčeho mnohem mladšího - ( podle hlasu nejspíš zkříženého s paviánem) - a pak k tomu zabečí jakási ovce. Takhle se to neustále rytmicky opakuje - přidat se k tomu ještě krocan, tak by mohla zvířátka vyrazit na úspěšné turné po folkových pódiích !

Na konci Vlčkové míjím dům s velkou zahradou a zvědavým vlčákem, vlevo pak vidím na louce menší rybníčky a záhy mi cestu zkříží tur.značka od Lukova do Držkové. Já ale pořád pokračuji údolím po lesní silničce. Zanedlouho "potkávám" dvě novodobé vodní nádrže - ( když jsem tu před pár lety procházel s Janou, tak tu ještě nic nebylo). Ta druhá z nich je rozlehlejší a na její vodní hladině se moc hezky zrcadlí protější břeh s mladými smrky. Na dalším rozcestí s dřevěnou boudou se dávám doleva. Cesta mírně stoupá mezi hřebeny Ondřejovska - mne ale brzy čeká odbočení po rozježděné lesní cestě napravo do svahu. Nad pasekou už prochází zelená značka od Okluku a já zanedlouho stojím u prvních skal na Ondřejovsku - u rozpukané skalní hradby. Zdejší hrubozrnné pískovce zatím nedovolily větru, slunci, dešti a mrazu zahlodat se víc do skalních stěn a ozdobit je tolik známými geomorfologickými jevy, jaké známe z jiných, známějších skalních oblastí. Tyto skály ale mají - ( tak jako ty ostatní na Ondřejovsku) - zase úplně jiné svébytné kouzlo. Syrově opracované bloky skal a balvanů ve spojení se zbytky horského pralesa nás při pohledu na ně přenesou daleko zpět do hlubin času - možná že až do doby, kdy tu ještě kolem pobíhali pravěcí lovci ...

Za skalní hradbou pokračuji po hřebeni lesem k dalšímu výraznému výchozu skal se dvěma hezkými skalními věžemi u chaty holešovských ochránců přírody. Bohužel už zdáli slyším údery sekery a když přicházím blíž, vidím před chatou lidi. A tak si fotím jen tu první věžičku a celý blok skal obcházím po chodníku až po nedaleká velká tábořiště. Když se ohlédnu zpět, vidím, jak mne stopuje veliký černý vlčák ! Je za mnou jen asi na 20 m daleko, vůbec neštěká a prozatím si udržuje stále stejný odstup. Kdyby se rozhodl mne napadnout, tak mi žádné zavřeštění " Pomóóóc !" nepomůže, protože jeho majitelé by mne přes skály neuslyšeli ! A než bych shodil ze zad batoh a našel v něm plynovou pistoli, tak jsem dávno zakousnutý !! Situace je to velmi prekérní, snažím se tedy zachovat klid a nedat najevo, že se mi prdélka svírá děsem tak, že bych mezi půlky nevstrčil ani sirku - a pomalu se po chodníčku psovi vzdaluji k dalším skalním útvarům ... Naštěstí se psisko asi po 100 metrech vrací zpět - UFFF, to se mi ale ulevilo - a já se dostávám ke shluku skal s pralesovitým zákoutím. Jeden balvan je tu vyzdoben zvláštním mřížkováním, něco takového jsem tady ještě neviděl !

Následuje dlouhá a pozoruhodná skalní hradba "Slunečního kamene", bohužel už vrcholek této krásné skály na mnoha místech převyšují vzrostlé stromy a tak výhledy jen sporadické na hřeben Ondřejovska. Na Rusavsko, hlavně na odlesněný vrchol Pardusu, je ale docela pěkný výhled z horní hrany paseky hned pod skálou. Vlevo zestup prudkým lesním svahem k pěkné rozložité skalce a na lesní cestu. Odtud kousek nahoru na zelenou značku, k níž se připojí žlutá od Rusavy a obě pak vedou přes sedlo mezi vrcholky východního a západního Ondřejovska na rozcestí pod nimi.

Já ale ještě předtím odbočuji vlevo na jinou lesní cestičku, která mne vyvede až na samý vrcholek východního Ondřejovska s přírodní rezervací. Chráněn tu není jen ostrůvek horského pralesa s "živými buky", jasany, jilmy, habry či zbytky lesních velikánů a bylinným patrem v mladším, zmlazeném lese na prudkých svazích - ( jedle už odtud téměř zmizela) - ale i pás velice zajímavých skalních výchozů a balvanů. A také jedna delší a asi 7 m Vysoká skalní hradba. Podle úplně nové cedulky na skalní stěně dostala od horolezců název "Býčí skály". Zároveň tu na skále vidím vyznačené šipky a popis horolezeckých cest a trošku mne to uvádí do rozpaků . Tato stěna se nachází uprostřed PP, zdáli slyším nezaměnitelný hlas krkavce, který zde tak jako čáp černý sídlí a je chráněn, a já vzpomenu na skály Pasáku v Jeseníkách, kde je kvůli tomu horolezcům na skalách činnost zapovězena ! Že by i u ochránců přírody platilo - jiný kraj, jiný mrav ?!?

Pokračuji dál po skalnatém hřebeni kolem další skalní hradbičky. Na jejím konci vidím dvě pozoruhodné skály ve tvaru náhrobních kamenů !!! Pak už jen ojedinělé skalky, odlesněný vrcholek s pasekou a já se spouštím ze svahu dolů na silničku. Chvilka stoupání do sedla. Odtud vybíhá 1 km zeleně vyznačená odbočka z hlavní trasy ke zbytkům bučinatého pralesa na Bzové. Až 160 roků staří velikáni mají velmi impozantní sítě kořenů a bylo by to tu velmi hezké, kdyby ... kdyby hned pod těmito překrásnými stromy nebyla čerstvá paseka s rozježděnými kolejemi po lesních traktorech !!

Vracím se zpět. Silnička klesá k rozcestí "U obrázku", já pokračuji stále rovně dolů z kopce lesem - teď už ale bez turistického značení. Tato lesní cesta klesá stále směrem k Lukovu. Já z ní ale při vrcholu lučinatého hřebene s posedem odbočuji a po hřebeni s nádhernými buky - ( a další novodobou pasekou ) - klesám až ke skalisku "Delfín". Vrcholová plošina se stala lesním dělníkům vítaným úložištěm odpadu při kácení stromů ! Tak tak, že najdu balvan s emblémem vytesaných delfínů v kruhu !! Zestup pod skalní stěnu s krásnými buky - jejich kořeny připomínají chapadla mladých chobotnic. Ukloněná skalní stěna mrazového srubu dosahuje výše min. 10 m, její délka pak asi 40 m...

Pod skálou zestupuji prudce chodníčkem dolů na lesní cestu, po ní opět prudce dolů na velmi pohodlnou širokou cestu vedoucí po vrstevnici. Ta se ale brzy bohužel napojuje na cestu, po níž jsme klesali z rozcestí "U obrázku". Tady už je její povrch zpevněný - "vystlaný" oblázky a drobným kamením - které jsou cítit i přes podrážky kanad ! Jediná výhoda, že už jen klesám směrem k rybníku Bezedníku. ( Cestou je ještě z jedné paseky pohled vlevo na vyhlídku na hradě Lukově a vrcholky skal pod zříceninou ).

Konečně stojím u opravených chat nad rybníkem Bezedníkem, pak ještě Krátká exkurze k jeho břehu - zdejší PP chrání hlavně mnoho druhů obojživelníků. A pak při pohledu na mobil s radostí zjišťuji, že bus do Zlína jede za 12 minut a já to mám na zastávku ještě přes 1 km ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Malou svačinku a pití jsem měl sebou, oběd mne čekal doma ve Zlíně. Turisté z jiných oblastí najdou občerstvení na začátku cesty ve Vlčkové na Kolibě. V našem cíli - Lukově - najdete kromě hospody v centru i pěknou restauraci !

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Divoká pralesovitá příroda s balvany a skálami je překrásná, zato ty nové paseky mezi těmito chráněnými ostrůvky přírody mi připadadnou jako pěst v nose !!!

Ostatní informace

Na cestě neplatíte vůbec nic, naopak příroda platí vám, ale v naturáliích : odkrývá Vám své skryté poklady, při cestě místy krkolomným terénem si upevňujete své zdraví a zcela jistě si tak prodlužujete i svůj život ...