Za krásnými výhledy na vrcholky stolových hor.

Kam a jak jedeme?

Výlet do krásného Saského Švýcarska na stolové hory na levém břehu Labe.

Za čím jedeme?

Vlakem jsem přijel do malého hezkého městečka Königstein, které leží na soutoku říčky Biela s Labem, pod velice známou stejnojmennou pevností. Od nádraží jsem došel do středu městečka a hledal jsem turistické rozcestí nebo červeně značenou cestu /červené kolečko v bílém čtverci/na Quirl. Nikde nic. A tak jak jsem procházel historickým jádrem okolo nevýrazného náměstí, tak jsem objevoval místní památky. Na jednom domě pod kostelem jsou vyznačeny výšky povodní od poloviny 17. století, jako připomínka katastrof, které město postihly. Parčík s vodopádem a nádherný poštovní sloup z roku 1727.

Nakonec jsem přece jen turistický rozcestník našel. Stojí na náměstí naproti informačnímu centru. Je schovaný pod stromem a ještě před ním stál stánek a tak nebyl skoro vidět. Vydal jsem se podle udaného směru. Značení přes městečko je velice sporé. První značka byla v půli městečka a další až za posledním domem na okraji lesa. V lese bylo značení již perfektní.

Cesta stoupá lesem s množstvím pískovcových balvanů ke skalní hradbě s jeskyněmi. Největší jeskyně Diebkeller /Zlodějský sklep/ je dlouhá 29 metrů, 5-8 metrů široká a až 4 metry vysoká. Je volně přístupná. Uvnitř je velký kamenný stůl. Je častým cílem trempů. Také teď tu jeden nocoval.

Po krátkém nakouknutí do jeskyně jsem se vrátil na značenou cestu, která obchází stolovou horu Quirl. Z té vede velkými pískovcovými bloky dlážděná Dělová cesta na vrchol. Quirl má největší náhorní plošinu ze všech stolových hor v Saském Švýcarsku. Hora je celá zalesněná a výhledy jsou pouze z okrajových skal.

Sestoupil jsem zpět na červeně značenou cestu a pokračoval jsem na Pfaffenstein. U cesty je unikátní kamenný žlab na vodu vytesaný z jednoho velkého pískovcového bloku. Cesta kopíruje okraj lesa a louky k úpatí další stolové hory. Na vrchol Pfaffensteinu pak vede zeleně značená cesta. Ta stoupá lesem k velké skalní stěně. Na ní je bronzová plaketa Carla Gottloba Jäckela, který se zasloužil o zpřístupnění hory a o její popularizaci. Proto se stěna jmenuje Jäckelfels. Ve stěně je vytesaná nika s lavičkou. Je zde rozcestí cest vedoucích na vrchol. Vybral jsem si cestu Klammweg. Po kamenných schodech úzkou skalní spárou a po umělých lávkách jsem za deště vystoupal na vrchol k výletnímu hostinci. Prohlédl jsem si výstavku nálezů dokumentující osídlení hory v době bronzové. Vystoupal jsem na rozhlednu. Nádherný panoramatický výhled na celé ČeskoSaské Švýcarsko, na Velký a Malý Zschirnstein, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch a Lužické hory.

Na jihovýchodním okraji plošiny se tyčí skalní Jehla Barbarine. Ta je symbolem Saského Švýcarska. Věž je vysoká 42 metrů a byla považovaná za jednu z nejatraktivnějších lezeckých věží. Po opakovaných úderech blesků a postupnou erozí byla poničena. Věž byla uměle zpevněna a v roce 1974 bylo lezení na ní zakázáno.

Od rozhledny vede odbočky k věži. Cesta překonává skalní rozsedliny vrcholové plošiny pomocí železných žebříků, prochází velice úzkou spárou a končí na vyhlídce s vytesanou lavičkou a zábradlím přímo naproti Barbarine. Nádherné odpočinkové a vyhlídkové místo.

Vrátil jsem se zpět k rozhledně a po Bequemerweg jsem skalní roklí sešel k Jäckelfels.

Teprve teď jsem si všiml velké jeskyně Kuhlstall, z které vycházela skupina turistů s průvodcem.

Sestoupil jsem zpět na úbočí hory a stále po červené jsem došel k parkovišti v sedle mezi horami Göhrisch a Papstein. Po velkém schodišti z dřevěných hranolů, okolo staré štoly jsem začal stoupal na vrchol hory Göhrisch. Cesta zabočila do Sokolí soutěsky. Ta je schůdná jen za pomoci dřevěných žebříků a končí na vrcholu u vyhlídkového altánku. Rozeklané skalní bloky na vrcholu jsou propojeny železnými lávkami, zábradlím a řetězy. Na západním okraji je pěkná vyhlídka se stožárem, který má na vrcholu korouhev. Z vyhlídek je nádherný pohled na ČeskoSaské Švýcarsko a blízký protilehlý Papstein.

Po odpočinku a pokochání se výhledy jsem sestoupil zpět na parkoviště a na jeho protější straně jsem pokračoval na Papstein. Pohodlnou cestou, která je za tmy osvětlena, jsem za chvíli vystoupal k další výletní hospůdce, tentokrát s českou obsluhou. Od hospůdky jsou krátké odbočky na skalní vyhlídky a k bývalé rozhledně, která teď slouží jako požární hláska. Ta je nepřístupná. Nádherné výhledy na zubatou, rozeklanou hradbu Schrammsteine, na masiv Velkého Winterbergu zakončený kuželem Růžovského vrchu a za náhorní plošinou se tyčící Malý a Velký Zschirstein. Na severní straně pak kouzelný výhled na údolí Labe a na dominantní Lilienstein.

Z vrcholu jsem zvolil pokračování po červené do Papsdorfu. Kousek po silnici, okolo malé obory s dančím stádem a pak po žluté do Krippenu na vlak.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Je dobré mít pití s sebou, občerstvení v hostincích na vrcholu Pfaffensteinu a Papsteinu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nezapomenutelná panoramata stolových hor.

Ostatní informace

Doporučuji navštívit tuto oblast v pracovní dny. O víkendech je tu přelidněno a cesty po žebřících a úzkými skalními průrvami jsou často ucpané.