Za smírčími kříži do Pozlovic a Podhradí aneb luhačovický výlet třetí

Kam a jak jedeme?

Krátký výlet do okolí Luhačovic jde spojit s prohlídkou samotného lázeňského města a je v tomto případě možné rovněž kombinovat dopravní prostředky. Nabízí se výlet pěší nebo občasné nahrazení sešlapaných podrážek dvěma až čtyřmi Koly. Já osobně jsem volil kombinaci použití automobilu a pěší turistiky, takže jsem se mohl na chvíli zastavit také u luhačovického barokního zámku z I. poloviny 18. století, ve kterém dnes sídlí škola. A potom již Luhačovice na pár hodin dobrovolně opouštím.

První výletní zastávkou se stávají Pozlovice. Tento lázeňský městys je s Luhačovicemi spojen a dělí se s nimi i o přehradu. Koupit zde nemovitost bylo – alespoň dříve určitě – docela výhodné a mnozí lidé, kteří přišli do lázeňského města za prací, tak také učinili. Já však nemířím k nikomu na návštěvu, ale vydám se rovnou k místnímu kostelu sv. Martina. Zděný kostel byl v Pozlovivích postaven v roce 1642. O 30 let později byl rozšířen a jeho současná podoba je výsledkem renovace z let 1790 až 1798. Do interiéru kostela se mi – bohužel – nahlédnout nepodařilo, a tak jsem se musel spokojit alespoň s částečným nakouknutím „přes mříž“ do podzemní hrobky hraběcího rodu Serenyiů.

Za čím jedeme?

To hlavní je však teprve přede mnou, a proto jedu „na předkrm“ do obce Podhradí. V takřka podhorské vesničce se dvěma stovkami obyvatel se nachází několik zajímavých památek. Já mířím za zdejším smírčím křížem, který pochází z roku 1663 a kterému se – „na počest“ vrahů mladé skoronevěsty – říká Turecký. Nakonec se však zdržím déle. V obci se totiž nachází také pěkná dřevěná zvonička i několik staveb lidové architektury (převážně stodoly a jiné hospodářské objekty). Nakonec mě však nejvíce upoutá – když nezmíním sympatickou pošťačku, která mi poskytla některé důležité informace - zajímavé venkovní muzeum historické zemědělské techniky, které se „táhne“ vedle silnice relativně velkou částí Podhradí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Poté, co opustím Podhradí, vydám se – nikoliv ku hradu, protože na Starém Světlově jsem již byl, ale – zpět k pozlovickému kostelu sv. Martina. Tentokrát ho minu bez povšimnutí a sjedu blíže k přehradě. Auto odstavím u litinového kříže a dopravní značky, která mi další cestu stejně zakazuje, a vydám se k přehradě pěšky. Zamířím k jejímu severovýchodnímu břehu a - mezi domy č. 74 a 81 – vstoupím do lesa. Po krátkém stoupání narazím na něco, co by se dalo nazvat pěšinou. Po chvíli tápání zjistím, že doleva je správně a za chvíli jsem u nejkrásnějšího smírčího kříže celého Zlínského kraje. Na téměř 110 centimetrů vysokém kříži se nachází reliéfy ukřižovaného Krista a lebky, které doplňují různé rytiny. Kříž zvaný Zbojníček pochází – stejně jako jeho kolega z Podhradí – z roku 1663.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Z pochopitelných důvodů jsem nadšen, ale stejně se ještě pokusím najít druhý lesní kříž, který byl vztyčen na památku hajného, zabitého pytlákem. V tomto případě však již úspěšný nejsem. Vydám se tedy alespoň po neznačených lesních cestách na čtvrtkruh nad luhačovickou přehradou a v závěru se chvilku projdu i po červené TZ. Auto je na svém místě a pro mě v té chvíli v podstatě končí luhačovický výlet č. 3.

Ostatní informace

Přesto, že vstupné nikde platit nebudete, najdete uprostřed čarokrásné přírody i pozoruhodnosti běžně nevídané.