Zábřeh – Skalička – zámek

Kam a jak jedeme?

Do Zábřeha, toho na Moravě, ne v Ostravě. Město v Mohelnické brázdě leží na hlavním železničním koridoru a ačkoliv na nádraží nestojí úplně všechny projíždějící expresy, ostatních vlaků tu stojí i tak dost, projíždí tu hlavní silnice č. 44 do Jeseníků a protože je vlastně v rovině, do Zábřeha často zajíždí i cyklističtí výletníci.

Za čím jedeme?

Vlastně nejedeme přímo do města, ačkoliv nabízený cíl můžeme spojit i s dalšími atrkacemi ve městě. Konkrétním cílem je totiž místní část Skalička, která je poněkud na kopečku v prvních svazích vysočiny, které se říká Zábřežská. Naštěstí není to daleko a kopec, který je nutno překonat není tak obrovský. Skalička, konkrétně zámek – spíš zámeček se nabízí k návštěvě právě v nadcházejícím víkendu, při příležitosti Dnů evropského dědictví, kdy se dá navštívit po celý víkend. Jindy je otevřen méně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cíl tedy máme určený, o občerstvení se zas tak bát nemusíme, v Zábřeze je podniků relativně dost a skromný bar s nápoji i nealkoholickými je k dispozici i na zámku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jako sídlo je Skalička s dřívějšími názvy (Galicz) dohledatelná v záznamech z druhé poloviny 13. století. Nějaké panské sídlo zde patrně stálo v 15. století. Spíše šlo o statek, přízemní barokní zámeček je známý až za majetnictví rodu Hnátků, přesněji Jana Adama vznikl nejspíš přestavbou z většího selského stavení nebo tvrze na přelomu 17. a 18. století. Po roce 1723 obec i zámek získala rodina Bartodějských. V roce 1772 postihl vesnici i zámek požár, nicméně sídlo bylo obnoveno na konci 18. století ještě barokně a v 19. století upraveno klasicistně a neobarokně.

Poslední držitelé se šlechtickým titulem pak byli Chorynští z Ledské.

V roce 1914 získal Skaličku ing. Knob s Olomouce. Ten měl se zámkem určité plány, ale zamýšlená přestavba se neuskutečnila a po roce 1948 byl majetek zabaven. Potomkům byl vrácen v restituci v 90. letech minulého století. V roce 2003 je v držení nových majitelů, kteří ve spolupráci s Národním památkovým ústavem provedli (a provádějí) celkem zdařilou obnovu zámku i areálu přilehlého parčíku.

V období reálného socialismu zámek sloužil k různým účelům, mj. i jako školka, ale i kanceláře plemenářského statku.

Zámek, tedy zámeček je vlastně jen přízemní budova na obdélníkovém půdorysu. Hlavní průčelí na severní straně hledělo na údolní město, s poměrně bohaté výzdoby se zachoval spíš fragmenty.

Dnes je hlavní vstup do zámku z jihu, tedy z parku, kde dřív stával hospodářský dvůr. Veřejnosti jsou přístupné přízemní prostory. Ty jsou vlastně bez původní výbavy, takže k obdivování jsou spíše jen stavební detaily – štuky na stěnách a stropech, výstavka vykopaných kachlí či cihel, ale abych nekecal, jeden stylový pokoj tu k vidění je.

Ostatní prázdnější místnosti jsou využívané k příležitostným kulturním akcím. Může jít o malé koncerty komorního rázu. Některé se konají i na prostranství před zámkem. Pravidelně je k vidění nějaká výstava.

Nedílnou součástí zámku je zmíněná zahrada, tedy park. Sice neoslňuje rozlohou, ale tady na vesnici jde o příjemné prostředí s několika exotickými stromy (jinan), ačkoliv převažují domácí druhy.

Ostatní informace

O víkendu při dnech evropského dědictví (v září) lze zámek navštívit v so i ne. Veřejnosti je zámek přístupný v neděli od 14. hodin v květnu a červnu a v září a říjnu. V podkroví zámku je možnost ubytování. Zámeček s areálem je k dispozici ale i při různých společenských akcích, je možnost pořádání svateb (i jiných výročí).

Sympatické je, že při běžném návštěvnickém provozu je vstup zdarma, mimo toho co zde návštěvník utratí za občerstvení.