Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Do muzea, do zámku, do Ždánic. Prvotní informace je snad natolik vyčerpávající, že světaznalí výletníci už nějakým stylem do městečka na jižním úpatí minipohoří, které se jmenuje dosti podobně – Ždánický les dorazí.
My (bylo nás víc) jsme onehdy do Ždánic dorazili kolmo při krátkodobém velikonočním výletu, kdy jsme využili pohostinnosti zámeckého parčíku k bivaku, napodruhé nás Ždánice přivítaly v podzimním čase na delší dobu.
S příchodem dubna se otevírají nejen studánky nebo řeky, ale i jiné pamětihodnosti, zejména pak hrady a zámky. Nejinak to je tomu i právě ve Ždánicích. Tam mají skutečně zámek (ze 16. století), nicméně ten není veřejnosti zpřístupněn v klasickém prohlídkovém okruhu (bydlí se tam), ale majitel je natolik velkodušný, že se dělí o přízemí zámku s prostorami muzejní expozice, a dá se směle říci, že to je možná daleko lepší, než fádní prohlídka zámku s množstvím rokokových židlí a benátských zrcadel (tím nechci ale hanobit jinak krásné hrady a zámky v jiných lokalitách).
S ubytováním i stravováním by neměli být zásadní problémy, prohlídka muzea vyjde cca na hodinu, což se dá vydržet, a když jsme onehdy ve Ždánicích bydleli, bylo to hned vedle v zámecké ubytovně…
Na první pohled sice nezaujme skromný vstup do muzea, který je z bočního vchodu v zámeckém parku a poněkud připomíná staré hokynářství. Nakonec obdobně zapůsobí vlastně i vstupní místnost přeplněná různými exponáty od poprsí významných postav dávné i nedávné minulosti, diplomy, uznáními, obrazy otců zakladatelů apod. Ovšem po uvítání paní pokladní (a průvodkyně) postupně přejdou prvotní pochyby ve zvýšený zájem k postupnému uznání až mírnému nadšení.
Zdánlivý mišmaš má původně na svědomí zdejší učitel Jakub Vrbas (1858–1952). Pocházel z nedalekých Klobouk u Brna ve Ždánicích trávil většinu profesního života. Po vzoru starých buditelů sbíral národopisné poznatky z okolí Ždánic, pozoroval a popisoval zdejší zvyky a tradice, písně, pořekadla a během toho i různé předměty z každodenního života soukromého i hospodářského. K tomu i něco z přírodopisu oblasti s vrcholem Slepice (nejvyšší kóta Ždánického lesa).
Své sbírky poprvé Jakub Vrbas zpřístupnil v roce 1938 ve svém tehdejším bydlišti (ulice Servítky). Od roku 1940 byl exponáty umístěné na staré Radnici na Hrubé straně (další ulice).
Na zámku je muzeum umístěno od roku 1946.
Dnešní expozice je daleko objemnější než původní Vrbasovy sbírky, nakonec zabírá asi 11 místností v zámeckém přízemí. Zdánlivě jsou expozice dosti nepřehledné, ale je to spíš množstvím exponátů v poměrně malých místnostech. Nakonec zjistíme, že jednotlivé místnosti přeci jen nějaký systém mají. Starší i mladší kluky jistě potěší technické sbírky s funkčními modely průmyslových zařízení, prohlédnou si nejstarší šicí stroj ve Ždániciích i zdejší první bednu (televizor). Je zde i expozice věnovaná historii zdejšího zámku. Militární historici jistě ocení fakt, že k zámku mají vztah potomci velkého vojevůdce s bílou čepicí, Ernesta Gideomna Laudona, jakožto šumperáky nás zaujal fakt, že zámek nějakou dobu vlastnili fabrikanti Seidlové, původem z tehdy Mährische Schönbergu.
Mají tu přehršel porcelánu a keramiky, nějaké mince i něco s napoleonských artefaktů. Ono to slavkovské bojiště není zas tak daleko.
Na své si přijdou u přírodychtiví návštěvníci, milovníci polních Prací nakonec i sportovní fanoušek tu na něco přijde. V poslední místnosti se konají krátkodobé výstavy, v naší přítomnosti zrovna výstava dávných i nedávných hraček a her, kde leckdo objevil i tu svou oblíbenou ztracenou pamětihodnost…
V nedaleké Seidlově vile pak ještě může dychtiví výletník najít malou sportovní expozici, případně další příležitostnou výstavu.
Muzeum je otevřeno od dubna do prosince, pondělky tradičně ne, v listopadu a prosinci mimo víkendy, povětšinou od 9 (nebo 10 hod) do 16. V roce 2015 základní vstupné 30,- Kč, nevím, kolik tu mají průvodkyň, ale ta naše byla zrovna bez chyby (co se týče výčtu dodaných informací).