Ze Stodu na Křížový vrch a do Chlumčan.

Kam a jak jedeme?

Hlavním lákadlem tohoto výletu je bezesporu rozhledna na Křížovém vrchu ( 487 m.n.m.). Jeho položení na severním okraji Merklínské pahorkatiny je zárukou nádherného rozhledu, především k severu a východu. Také jeho minulost nepostrádá na zajímavosti. Celá léta vrch býval významným poutním místem a dokonce první písemná zmínka o jeho existenci je z roku 1243. Po tomto datu byl majetkem chotětovského kláštera. Když byl v roce 1739 vztyčen na vrcholu kříž, zájem o toto místo narůstal. V létech 1747 – 1755 zde byl postaven první kostel, který po necelých 30 letech zrušili a zbourali. Při jeho stavbě v roce 1750 se stavěla také hospoda a stavení. Druhý kostel je z roku 1862 a poté při cestě ke kostelu je v roce 1902 dokončena křížová cesta. Požárem byla zničena jedna z budov v roce 1916 a od té doby se svatyně stává terčem zlodějů. Je několikrát vykradená, ale přesto se ke kostelu v roce 1927 přistavuje sakristie. O dva roky později jsou zcela zničeny sochy křížové cesty. Stavba věže je dokončena v roce 1931 a již od této doby slouží jako rozhledna. Poslední pouť se zde konala v roce 1959, poté přece jen bolševici již měli navrch. Hřebíčkem do rakve je rok 1967, kdy zde začíná hospodařit armáda. Rok 1995 dává armádě konečnou a na vrcholu zůstává polozbořená stavba. Úsilí o záchranu tohoto místa je korunováno otevřením rozhledny pro veřejnost 18. září 2004.

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná na nádraží ve Stodu. O městě je již první zmínka v roce 1235, kdy král Václav I. daruje osadu klášteru v Chotěšově. Upravené město na březích řeky Radbuzy, ta se tu stéká s říčkou Merklínkou, nabízí několik zajímavých památek. Nacházíme zde zajímavou radnici, dále jednu z prvních poštoven v Čechách v podobě barokní budovy z roku 1747. Na té je pamětní deska na pobyt ruského vojevůdce A. V. Suvorova, který zde byl v roce 1799. Na druhé straně řeky je empírový kostel sv. Máří Magdaleny z let 1841 až 1849. Je toho ještě mnohem více, ale my již míříme po červené k JV. Za říčkou Merklínkou nás zlákal Šibeniční vrch. Poslední poprava se zde konala v roce 1755, tolik černá minulost. Bývalý lom je nejen zajímavým rozhledovým místem, ala doslova překvapením pro botanika. Kvete to všude kolem nás. Ze vzácnějších druhů to je bělozářka liliovitá, pavinec horský, divizna knotovkovitá a desítky dalších. K tomu se připočítá několik druhů motýlů a je z toho pastva pro oči. Nevracíme se na značku a po louce se dostáváme k hrůznému zemědělskému objektu. Silnička s alejí starých stromů nás dovedla k vrabinským rybníkům. Jsou tři a směrem od města mají jména Krásný, Hluboký a Vrabinský. Jsme opět na červené a zase zdejší flóra vynáší trumfy. Bukvice lékařská se chce podobat orchidejím, svízel syřišťový hýří barevnými odstíny žluté a černýš rolní donutí ke krátké zastávce. Máme před sebou údolí, které končí svahem Křížového vrchu. Z okraje lesa začíná stoupání. Na křižovatce červené se zelenou je přístřeší, studna a Kristinčino jezírko v podobě malé mokřiny. Výše nad cestou je kříž a odtud neznačenou cestou se vydáváme k vrcholu. Les je zde smíšený, kolem cesty jsou pozůstatky základů křížové cesty a poté se již objevuje náš cíl. Rozhledna je vysoká 22 m a po zdolání 75 schodů se tají dech. Na východě je protáhlý hřbet s hradem Radyní, trochu více k severu město Plzeň. Sever je nekonečná pohádka s dalekým trochu zamlženým obzorem. K západu je to trochu vlnitější, v modravé dálce je zřejmě Slavkovský les o trochu blíže a více k jihu Český les. A jih pro sebe zabrala Šumava a navíc v moři lesů objevujeme rozhlednu na Bolfánku. Ani se nám nechce dolů, ale čas je vždy pánem. Východním svahem, dílem volně lesem a dílem po cestách, se dostáváme z lesa ven. Cestou kolem pšeničného pole docházíme do Černotína. Vesnička jako ze starých časů s křížkem a kapličkou uprostřed mírně svažité návsi je obklopena kruhem bývalých statků i novějších domů. Ze vsi odcházíme silnicí do Dobřan, ze které asi po 500 m odbočujeme na polní cestu vpravo směrem k Dnešicím. Lesíky se střídají s lány polí a jeden nekonečný s kukuřicí nás doprovází skoro k okraji Chlumčan. Změna okolí je více než výrazná. Keramička prostě má nad přírodou navrch, krásné se tady mění na potřebné. Jdeme kolem dosti zkaleného rybníku a poté je již před námi nádraží ve Chlumčanech, kde naše cesta končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stod je městem pohostinným a jistě v tomto směru uspokojí každého turistu. Ráno jsme si v malé pekárně u mostu dali kávu s výborným koláčem. Příjemná obsluha je zde samozřejmostí. Malé občerstvení nabízí i v pokladně rozhledny Křížového vrchu. Pivo měli vychlazené jako ze sedmého schodu. Jinak je dobré malou svačinu mít také v batohu. Ubytovat se, je možné ve městě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta nás mile překvapila. Především výhledy z rozhledny jsou prostě na jedničku a to do všech světových stran. V této oblasti jsme nečekali takové druhové bohatství flóry. Šibeniční vrch je v tomto směru lokalita přímo mimořádná. Druhá strana mince jsou skládky všeho možného v okolí Černotína a Chlumčan.

Ostatní informace

O městě Stod by se toho dalo napsat daleko více a tak si dovoluji zájemce odkázat na www.mestostod.cz . Rozhledna je otevřena pouze o víkendech a státních svátcích od 10.00 do 17.00 hodin. Vstupné je lidové, 10,- Kč. Délka naší cesty byla okolo 15 km a šli jsme od trati č. 180 Plzeň – Domažlice ke trati č. 183 Plzeň – Klatovy. Celou cestu lze najít na mapě KČT č.32 Přešticko. Cesta od Křížového vrchu do Chlumčan není značená.