Zimní Kostelíček

Kam a jak jedeme?

Pokud jsme místní, tak vlastně nikam nejedeme, protože máme les pěkně kousek za městem, přespolní se do Šumperka dostane poměrně snadno, okresní město neleží příliš daleko od tras dosažitelných běžnými dopravními prostředky.

Za čím jedeme?

Prapodivná loňská zima nám lyžníkům poněkud zhatila sáhodlouhé plány na všemožné výlety, letos snad kromě téměř stejně mizerného prosince (vlastně loňského) už vypadá zima daleko standardněji a nejenže nějakou nadílku sněhu věnovala horám, ale na konci ledna přinesla i nějakou nadílku k nám do podhůří. To je ta výhoda, že když jsou blízko hory, přitáhnou mraky a sněžení k nám do nižších či středních poloh. Když tedy máme sníh doma, proč jezdit do hor. Už v řadě článků jsem popsal oblíbená místa, která tradičně na běžkách navštěvujeme. Tak tedy opět po létech jak říkáme na Vlčák, tedy do Vlčího dolu nedaleko blízké obce Bludov, v údolíčku pod kopci Hanušovické vrchoviny je jedno z posledních funkčních vesnických koupališť, k tomu je tam restaurace která může posloužit výletníkům za přístřeší.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ovšem tentokrát máme úmysl posvačit poněkud jinde, blíže našemu bydlišti v nové restauraci Na Bludovečku. Už v létě jsem se rozepsal o výletním místě s lákadlem v podobě pískové sochy rytíře Bluda z Bludova (bájný prapředek rodu Žerotínů). Tehdy zde byla otevřena prozatím letní zahradní restaurace. Mezitím byla zahrada uzpůsobena i zimnímu provozu a od 17.1. 2015 je hotová i vnitřní restaurace v hlavní budově.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zdá se, že zima skolila řadu potencionálních výletníků, takže se nás u Kačky (restaurace Koruna) schází relativně menší počet, než za posledních dvou výprav. Tradičně přes pole od nedaleké školky k Liščí hájovně (pod vrchem Háj – šumpersky Senová s rozhlednou). Stopy si logicky v podhůří povětšinou musíme vyjet sami, naštěstí sníh se moc neboří a místy jsou už vyjeté. U hájovny je celkem tradičně prohrnutá cesta pro těžbu dřeva, ale poprašek sněhu nějaký zbyl a do kopce menší vrstva tak nevadí. Nakonec, lesní cesta v prvním patře (v úpatí Háje) slouží jen jako přiblížení k zaniklému lomu, kde se naše trasa otočí do kopce, kolem lovecké chaty nad roklí pak vystoupá do sedélka U Červeného kříže a tam nikdo sníh neprohrnuje. Někdy nám ujíždějí stopu skútrem Sokolové z Hrabenova, teď žádná není, ale sněhem projel zřejmě nějaký gazík a koleje někdo využil jako stopu. V sedélku jsme vlastně v nejvyšším bodu cesty, pokračujeme táhlým mírným sjezdem ke kostelíčku Božího Těla. Malebná stavba zasazená do údolíčka na severozápadním styku Háje s vrchem Baba je oblíbeným cílem, nebo alespoň zastávkou výletníku z okolí nejen Šumperka, či Bludova (kam patří), ale i paradoxně bližšího Hrabenova či Rudy nad Moravou. Stromořadí vzrostlých většinou lip, křížová cesta i velebné ticho paní Zimy přinutí k malému rozjímání.

Od Kostelíčka se dá sjet do zmíněného Vlčího dolu, ale protože někteří mají brzké povinnosti, zvolíme před pokračováním odbočku, která nás přivádí přímo na horní konec Bludova, kolem sochy Krista Pastýře (U Beránka). Jde vlastně o takovou malou objížďku prudší trasy, která od poutního místa vede prudčeji dolů. Mineme Psí krchov a na bludovskou pískovnou směřujeme ke kýžené občerstvovně. Nakonec asi v pravou chvíli, něco málo po dvanácté hodině tak akorát na polévku či guláš (a pivo), než to všechno zkonzumujeme, začíná být poměrně těsno, protože doráží první výletníci, kteří na Bludoveček směřují po obědě. Od Šumperka to jsou necelé 3 km, takže vycházka je tak na půl hodiny (podle místa bydliště, a bludovští to mají něco přes kilometr). Protože je hospoda zánovní, prozatím sem chodí dost zvědavců. Nakonec mají jednu z posledních možností shlédnout výše zmíněnou pískovou sochu, ačkoliv tvůrci zřejmě používají nějaký tmel na povrch díla, nic není věčné a části výtvoru se již pomalu rozpadají. Nemusíme si ale zoufat, na jaro slibují autoři nějakou novou sochu, prý to bude něco dosti velkého.

Tak abychom uvolnili místo příchozím ještě kousek do běžek, od Bludovečku je to z kopečka, pak ještě malé stoupání, sjezd a jsme skoro doma. Po létech si osahat oblíbená místa každého potěší.

Ostatní informace

Výhoda takového výletu je zřejmá, nemusíme absolvovat hodinovou (nebo více) cestu do hor, pak stejnou zpáteční, čili ušetříme i tyto výdaje. Díky tomu se můžeme třebas ráno déle válet a brzo jsme zpět. Sněhové podmínky vyšly velmi uspokojivě a kdo by se bál prudkých sjezdů a strmých stoupání, může obavy zcela odložit.