Ze Zásmuk do Peček podél Výrovky

Ze Zásmuk do Peček podél Výrovky

Je desátého března, poslední z několika slibovaných slunečných dnů. Ty předešlé jsem ke své malé radosti víceméně proležel. Chřipka, průdušky. Na rozcvičení jsem si naplánoval cestu ze Zásmuk přes Kouřim do Peček podél potoka Výrovka.

Turisticky je to něco jako země nikoho, mezi Labem a Sázavou, mezi Českým Brodem a Kolínem. Z autobusu vystupuju kolem půl deváté v Zásmukách u sokolovny a vracím se po hlavní silnici kolem kláštera a kostela sv.Františka a na náměstí zacházím kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie a Mariánského sloupu do zámeckého parku. Ospalé městečko, nikde živáčka.

Vracím se asi tři sta metrů po hlavní silnici a odbočuju Doprava na panelovou cestu podél rozbořené kamenné zdi Zásmucké bažantnice s naučnou stezkou. Pevná cesta mne přivede kolem rybníčku na žlutou turistickou od nádraží a přes krátký potůček Špandava a pokračuje lesní cestou kolem dalšího rybníčku k rozcestí Vlčí důl. Tady jsem rád že nepršelo a přes noc přituhlo, takže jdu poměrně suchou nohou.

Na rozcestí přicházím k baroknímu kamennému mostu přes říčku Výrovku, se kterou se tu dnes potkávám poprvé. Nevím jak jí nazvat, někdy vypadá jako potok, někdy jako malá řeka, i jména cestou střídá. Pramení jižně od Uhlířských Janovic a v Labi mizí kdesi na severu u Kostomlátek. Fotím most, sluníčko vrhá ostré stíny, na azurovém nebi ani mráčku.

Dál pokračuju údolím podél potoka, na jarní zeleň je v zastíněném údolí ještě brzy, pěšina je vystlaná spoustou rezavého listí, bezlisté křoviny a stromy oko turistovo příliš nepotěší. Cesta vede lesem mezi Výrovkou a tratí do Peček, později se na chvíli přimkne ke trati a pak pokračuje krajem lesa k Toušicům.

Před Toušicemi na mne čeká další zajímavost dnešní trasy, další kamenný most a za ním kamenné prahy, přes které se s hukotem valí voda aby se po pár desítkách metrů zase uklidnila a pokračovala volně dál svou cestou. Hezká podívaná, taková malá česká. O pár metrů dál ještě fotím zříceninu Trmalovy tvrze a za pár minut procházím Toušicemi.

Tady za mostem přes Výrovku žlutá končí a já pokračuju Doprava po modré a za pár set metrů odbočuju ze silnice Doprava polní cestou posléze mezi zoranými poli, do kterých, mimochodem, už by bylo potřeba zapršet jako sůl. Pak zase krajem lesa a odbočuju k rybníku Strašík, kterým Výrovka protéká. Ten je vypuštěný a kam oko dohlédne zarostlý proutím a orobincem, či co to je. Naproti chatová osada, na koupání to tu asi moc nebude, o rybolovu nemluvě.

Vracím se na cestu a po chvíli míjím mlýn Pášov, bývalý rekreační objekt. Zrovna když ho fotím, vyjde pan majitel nebo správce a jeho pohled nevěstí nic dobrého. Není vyloučeno že mne považuje za agenta cizí mocnosti takže se moc nezdržuju a mydlím to dál. Pak odbočuju z cesty dolů loukou podél plotu dvora Bukačov zpátky k Výrovce. Dole u plotu na úzké pěšině překáží statný beran, asi se zatoulal. Chvíli se vzájemně měříme, beran mne asi nepovažuje za rovnocenného soupeře, uhne a jde dál svou cestou.

Scházím k Výrovce a jdu podél ní údolím poslední kilometr na kraj Kouřimi. Dávám se doleva ulicí Na Schodech a přicházím na Ptačí ryneček s dominantním kostelem sv.Štěpána a zvonicí. Na Mírovém náměstí kašna Panny Marie a památník Prokopu Holému. Je krátce před polednem, posvačím na lavičce v parku a na rozcestníku vybírám zelenou směrem na Pečky, ta by mne měla vést zbývajících sedmnáct kilometrů.

Z Kouřimi vycházím Kolínskou ulicí, míjím nádraží a za ním ze silnice doleva, kouskem lesa kolem dvora Zárybník, pak napravo velká pískovna a na silnici doleva na Klášterní Skalici. Tam uprostřed obce často zmiňovaná pamětihodnost, zřícenina kláštera se zbytkem posledního pilíře údajně z druhé poloviny 14.stol. a mírně zdevastovaný zámek sloužící jako sklady a hospodářské budovy. Pak ještě asi dvě stě metrů ke zbytkům barokního kamenného mostu přes Výrovku. Tam bych podle popisu měl pokračovat až do Vrbčan po silnici ale na radu ochotného domorodce se vracím ke zřícenině kláštera a odbočuju ulicí doleva a ta mne kolem sochy sv.Prokopa dovede na tzv. Jablečnou cyklostezku úvozovou cestou do Miškovic.

Před Miškovicemi přecházím Výrovku po fungl nové lávce, otevřenou před pár měsíci. Ještě voní novotou. Tu starou vzala povodeň v červnu v roce 2013. Viděl jsem fotky, nezávidím. V Miškovicích na návsi u kapličky uhýbám na silnici a ty dva kilometry do Vrbčan mne stejně neminou.

Ve Vrbčanech u obecního úřadu zahýbám do kopce ke kostelu sv.Václava kde se mělo nacházet pradávné hradiště ještě před rokem 1088. Fotím a čtu na infotabuli legendu o svatováclavské korouhvi z vrbčanského kostela. Za Vrbčany a za dalším mostem přes Výrovku odbočuju ze silnice doleva, jdu loukou k řece a pěšinou mezi meandrující řekou a tratí, Přírodní rezervací Stráně u splavu k žel.zastávce Chroustov. Hezký úsek cesty.

Za Chroustovem na silnici do Chotutic a znovu k řece. Po louce mezi řekou a tratí kolem lomu, jezu a koupaliště s dětským hřištěm na silnici do Radimi. Za hřištěm a (kolikátým už) mostem přes Výrovku mířím k zámku. Navzdory všem informacím je před třetí hodinou nedobytný. Takže se snažím o pár fotek zvenku a ušetřený čas věnuju návštěvě hospody a dám jednoho kozlíka.

Z Radimi po pár desítkách metrů za kruháčem odbočuju z hlavní silnice Doprava a zelená mne vede ještě kolem markomanského skanzenu v Dobřichově a kolem návrší s kostelem Nejsvětější Trojice tamtéž. Potom dolů kolem Dobřichovské pivnice a definitivně poslední most přes Výrovku a poslední desítky metrů ulicemi Peček k nádraží. A vlak má asi jen deset minut zpoždění. A nějak mě bolí nohy. Ale zase jsem byl tam co jsem ještě nebyl takže jsem rád že jsem tam byl. Howgh.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy