Anglie-Holandsko II.

Den čtvrtý.

Odpoledne vyrážíme do Doveru na trajekt zpět na pevninu. U Check Pointu nás vracejí s tím, že odplutí se odkládá o hodinu. To by nám tak nevadilo jako to, že přístav v Doveru je na malé ploše, nejsou tam žádná místa na parkování. Musíme do města, kde hledáme nevyhrazené a přitom volné místo na čekání. Ani v centru pod kopci není místa dost. Po připlutí do Calais je už tma. A připočítáme si hodinu k BST na náš čas. Na našem parkovišti v Calais přespíme.

Den pátý.

Z Francie projíždíme Belgií do Holandska. Už jsme ho jednou navštívili v minulosti, takže vynecháváme nádherné město s´Hertogenbosch a zastavujeme až po 350 km v sympatickém historickém městečku Veere. Ani tady to není jednoduché s parkováním. Kousek od prvního parkoviště na okraji stojí klasický udržovaný větrný mlýn. Starobylé přístavní městečko, ač s turistickým ruchem, působí zklidňujícím dojmem. Leží na břehu velkého jezera, vzniklého uzmutím mořského zálivu zahrazením. Na ostrohu před jachetním přístavem vyčnívá věž z 15.století, opodál se zachovaly Skotské štítové domy z pol.17.stol. Zajímavými gotickými stavbami jsou kostel P.Marie a městská Radnice. U kostela překvapí neméně zvláštní stavba kašny, prakticky spíš cisterny, na dešťovou vodu. Z Veere pokračujeme přes město Goes, které jsme původně měli rovněž v plánu. Z časových důvodů ho vypouštíme a jedeme rovnou do Kinderdijku. Před městečkem Zierikzee s historickými budovami a bránou se projíždí 6km dlouhým mostem Zeelandbruk přes mořský záliv Ooersterschelde. Škoda, že je to zase v protisvětle a vzdálené. V Kinderdijku přijíždíme rovnou na parkoviště u vstupu do části s 19 originálními větrnými mlýny z poloviny 18.stol. pod ochranou UNESCO. My jsme jich napočítali 18, jeden je asi schovaný za stromy. Vstupné do muzea v jednom z mlýnů činí 6€, parking za os.auto 5€, za větší 7,5€. Když člověk přes den jede, tak bohužel často přijede do cíle až v podvečer, kdy je na focení nevhodno. Zejména, je-li slunce naschvál nízko a proti. Ano, dají se tak udělat nádherné kontrastní snímky, nikoli ale pro dokumentování, o což se snažím já. Naštěstí jsme si je, navíc při zatahující se obloze prohlédli jen letmo s tím, že zítra po přespání na druhém konci jejich řad v Alblasserdamu, se na ně znovu podíváme. Otáčíme se právě v okamžiku, kdy začíná bouřka.

Den šestý.

Hned z rána vyrážíme z Alblasserdamu ke mlýnům. Z této strany žádné placené parkoviště ani pokladna není. Obloha je zatím částečně modrá. Cestou spatřuji, jak v menším kanálu plave nějaké zvíře. Bobr? Ne. K mému údivu se vyhoupne na travnatý břeh zajíc! To jsem tedy neslyšel, že by zajíc byl takový plavec. Okamžitě tasím foťák, než zmizí. Na štěstí sedí a upravuje si mokrý kožich. Musím hodně zazoomovat z ruky, a je tam. Ostrost je úměrná mému Parkinsonovi bez stativu. Ale je to pro mě zvěčněná vzpomínka na plavajícího zajíce. Až na opačný – začáteční konec mlýnů, kde jsme byli včera, se už nedostanu. Zahřmí a z náhle zatažené černé oblohy zase hrozí voda. Stejně trochu namoknu, než se kvapem stačím vrátit k autu. Následuje 50 km přesun na další kus Nizozemí, do starobylého Delftu, ležícího asi 8km jižně od Haagu.

Město je známé svou delftskou fajánsí - keramikou a kachlemi. Modré ornamenty nezdobí jen je, ale i jiné předměty. V Delftu se nám daří zaparkovat zdarma poblíž placeného většího parkoviště. Do centra je to jen 10 minut. Cestou do historického jádra s malebnými uličkami, domy a grachty potkáváme hodně imigrantů z Afriky a vůbec z třetího světa. Odpovídá tomu i svérázná výzdoba každé volné plochy. Prokličkováváme se uličkami a grachty ke hlavnímu náměstí Markt. Některé uličky lemují řady stánků se zeleninou, ovocem, uzeninami, pečivem a předměty pro turisty. Severnímu konci náměstí dominuje pozdně gotická křížová bazilika Nieuwe Kerk (Nový kostel). Zvonkohru 48 zvonů z její 109m vysoké věže jsme slyšeli už cestou. Vyhrává každou chvíli. Na opačném konci nechybí renesanční Radnice. Mimo Nového kostela se u grachtu nalézá i Starý kostel se dvěma věžemi, nádherným interiérem a krásnými okny. Nejvíce zajímavých domů stojí podél Oude Grachtu.

Díky časnému opuštění postelí brzy ráno dnes ještě stíháme dojet do 75 km vzdálenému městu Gouda. Parkujeme blízko centra na větším placeném parkovišti Klein Amerika, kde mi platební automat odmítl vzít kartu. Nakonec po delším zápase a za pomoci dalšího řidiče-Rumuna sypu do díry všechny drobné co mám, a hodný Rumun dodá ještě chybějících asi 8 centů. Město je nejvíc známo výrobou dobrých sýrů a čtvrtečními velkými sýrovými trhy. Není čtvrtek a my jsme zde hlavně kvůli jeho historickému centru, kanálům a romantickým uličkám. Začínáme za Janskerkem – kostelem sv. Jana. Pozdně gotická křížová bazilika je sice zrovna v opravě, ale to nám nebrání v prohlídce okolí. Má krásná velká okna a je nejdelším chrámem v Holandsku. Mrzí mě, že na fotografii okna vůbec nevynikají, není místo k odstupu. Místo toho se kocháme uličkou s kanály a vstupy do domů. A také krásným vstupem do muzea včetně jeho předzahrádky. Odtud pokročíme uličkami ke hlavní dominantě města – Radnici. Rovněž pozdně gotická stavba z r. 1448 trůní uprostřed náměstí Markt. Malebnost dokresluje figurální výzdoba a věžičky, orloj a zvonkohra. Údajně nejstarší a nejmalebnější Radnice Nizozemí. Celé náměstí je zastavěno stánky a pěkné domy jsou nefotografovatelné. Ani není možné si je prohlédnout jako celek z odstupu, což nám nevyhovuje. Pěkné štítové domy jsou na grachtu Lage Douwe. Klidná ulička Tuinstraat, už bez turistického ruchu, naskýtá prohlídku typických malých holandských domků. Na vzdáleném konci zahlédneme za domy vykukovat špičku větrného mlýna. Rozhodneme se k němu zamířit. Než k němu dojdeme, spatříme na balkonech jednoduchých dvoupatrových domů něco jako velké fototapety s obrazy z minulosti. Jeden balkon připomíná Brigádu socialistické práce, ale je samozřejmě starší a z této země, neznající takové pracovní pobídky. Našeho fotografování a prohlížení si všimne místní obyvatel s bradkou, cizího vzezření. Přátelsky k nám přikročí a nederlandskou hatmatilkou nám něco nadšeně vysvětluje ukazujíc na balkon ve druhém patře. A hele. Na tomto obrazu je on v dlouhém kaftanu. My se pak další cestou dohadujeme, zda to byl Íránec, nebo žid. Zeptat se na tuto choulostivou otázku by však asi nebylo radno. Za parkem s pěknou vilkou na nás na návršíčku vybafne typický větrný mlýn. Tento je evidentně obydlený, v přízemí má něco jako garáž s původními příkrými schůdky nahoru. Obcházíme okolo mlýna, na druhé straně protéká říčka Hollandse I.Jssel, napájející okružní gracht Singel okolo historické části města. Při návratu zíráme v jedné uličce bez turistů na dům se zvláštním balkonem zavěšeným na laně, nahoře na ramenu s kladkou. Bližším zkoumáním zjišťuji, že není zas až tak zavěšený a variabilně posouvatelný do některého ze tří etáží. Je totiž mimo lana nenápadně upevněn i ke zdi. Lanko slouží pravděpodobně jen namísto jiného řešení, např. podepření, které by chodníku nebylo možné. Po jednoduchém odmontování by však po určité další jednoduché úpravě mohl sloužit třeba při stěhování, je-li to vnitřním schodištěm nemožné. Co vnímavý člověk v neturistických uličkách může objevit! Plni dojmů odjíždíme spát do Haarlemu.