Avignon, papežský palác a zahrady.

Probouzíme se v hotelu na okraji Besanconu a modrá obloha je předzvěstí hezkého dne. Snídaně zabírá pár minut a pohled do automapy Francie nám oznamuje, že se musíme dostat na dálnici. Plánujeme přejezd do Avignonu a je jasné, že to nebude jednoduché. Nájezd na dálnici A 36 byl označen a až na trochu zmatku při vjezdu na placenou část dálnice to bylo OK. Francouzské dálnice se od našich hodně liší. Jsou v naprostém pořádku a k našemu překvapení hustota provozu nebyla nijak velká. Z A 36 jsme odbočili na A 6, po které jsme pokračovali k Lyonu. V jeho okolí byl provoz hodně silný, ale obešlo se to bez kolon. Za Lyonem jsme najeli na A 7 a s jednou zastávkou okolo poledne jsme se dostali poměrně brzy k Avignonu. Zbývalo najet na správný sjezd a hledat hotel. Měli jsme ho zamluvený z domova a věděli jsme, že je ve východní části města a jmenuje se Salamandr. Zpočátku se to jevilo zábavně, ale s rychle plynoucím časem soupeřit nelze. Zastavili jsme u malé hospůdky a manželka se šla zeptat. Vyšla s úsměvem, hotel byl na druhé straně ulice.                                                                                                                                                      Další ráno nás opět vítala modrá obloha a po zjištění, že k hradbám starého města to máme asi 10 minut, jsme vyšli poznávat opěvovaný Avignon. Zbývalo se rozhodnout, zda půjdeme na most nebo do paláce. Ve všední den by mohlo být turistů méně než o víkendu a tak volíme návštěvu papežského paláce. Ale ještě menší návrat do minulosti. Papež Klement V. neměl v Římě dobrou pozici a tak v roce 1309 se rozhodl přestěhovat papežský dvůr do Avignonu. Tady do roku 1376 vládlo sedm papežů a následně ještě tři vzdoropapežové. Z původního skromného paláce se postupně stal palác přepychový. Jeho mohutné opevnění zajišťovalo bezpečí a tak přepych a luxus narůstal. I když by bylo zajímavé něco z toho vidět, prakticky se nic nezachovalo. Jak zařízení tak i umělecká díla byly v průběhu dalších staletí rozkradeny nebo zničeny.

Necelých deset minut nám trvala cesta od hotelu ke hradbám starého města. Před hradbami je široký bulvár s několika jízdními pruhy a hodně hustým provozem. Přejít i na zelenou se musí hodně rychle. Silnice je kolem celého starého města a mezi ní a hradbami je zelený pás. Do města vcházíme branou Porte Thiers a jdeme ulicí Notre Dame. Dostáváme se k universitní knihovně a do areálu místní university. Nikde ani človíčka, jediným živým tvorem je opatrná kočka. Procházíme několik krátkých uliček, domy v okolí byly postaveny v 17. a 18. století a některé jsou opravdu jedinečné. Po Rue Louis Pasteur se dostáváme blíže k paláci. Tady je to opět spleť uliček, kde se trochu motáme a nakonec přicházíme pod vysokou zeď paláce na jeho východní straně. Od této chvíle je hlava v dosti častém záklonu. Je to obrovský komplex a člověk neví, kam se dívat dřív. Obcházíme palác ke schodišti, po kterém se dostáváme na zahradu.

První, co se zachytí, je nádherná parková výsadba. Všechno kolem má trochu větší rozměry, než na jaké jsou naše oči zvyklé. V zahradě rostou zajímavé druhy dřevin. Zrovna kvetou granátová jablka a květinová výzdoba je na úrovni. Je tu několik soch, jezírko a nezbytná restaurace. Ty jsou ve městě skoro všude. Ze země jakoby vyrůstala skála, zda je umělá či je to vrcholek skály, na níž je zahrada, se asi nedozvím. Obcházíme několik vyhlídek. Vidíme značnou část města na východní straně. Další pohled na Rhonu a Pont St-Bénézet je nádherný. Procházíme zahradou kolem malé vodní nádrže se sochou ženy. Ze zahrady sestupujeme po schodišti k bazilice Notre Dame des Doms, která je při severní straně paláce. Prohlídka nám zabírá další půlhodinku. Od kostela je hezký výhled na náměstí pod palácem. Procházíme kolem palácové zvonice k nárožní věži, kde je brána Champeaux.

Před vstupem do paláce je menší zástup turistů. Dovnitř je nutné projít bezpečnostním rámem a ukázat obsah batohu. Prohlídku máme za sebou a pokračujeme k věži La Gache a na hlavní nádvoří. Několik kousků moderního umění jakoby sem nepatřilo. Poté již vstupujeme do paláce a hlavní slovo má gotika. Těžko se tyto obrovské prostory popisují. Věž Andělů má uvnitř pracovnu Klementa VI. Nedá se to všechno postřehnout, výhodou je, že se tady může fotit. Hlavní kaple je další úžasný prostor. Je vysoká 20 metrů a rozloha je 780 m2. Velký přijímací sál měl jistě za úkol návštěvníka ohromit. Jeho dvě lodi dělí pět sloupů a hlavice sloupů zdobí zvířecí motivy. Když se nad tím člověk zamyslí, prostor ohromí i dnes. Obrazy, mramorové hrobky, gobelíny a mnoho dalších věcí nutí k zastavení. Mnoho toho člověk vůbec nezachytí, ale všechno má svůj konec. Dá se vystoupit na střechu paláce. Otevírají se nové výhledy na město i blízké okolí. A je tady i kavárna, které se nedá odolat. Při kávě se přece jenom lépe přemýšlí. Vycházíme z paláce na náměstí a jen tak bezcílně se touláme starou částí města. Přeplněné uličky střídají ty úplně bez lidí a je tu hodně neopravených domů. V některých místech jako by se zastavil čas. V pozdním odpoledni se vracíme do hotelu. Avignon je město, které dokáže okouzlit. Ještě k doplnění, vstupenka do paláce je zároveň vstupenkou na most. Francouzské dálnice jsou perfektní, rychlé, ale i drahé.