Loading...
Pro tuto vycházku po městě jsme si vybrali jižní část starého města a ulici De La Republique a její okolí. Po příchodu ke hradbám procházíme kolem vnější strany. Do města nás pouští Porte Limbert a pokračujeme pod hradbami až ke spleti uliček, které vycházejí z Rue Manivet. Zajímavé místo, kde šest uliček prochází několik desítek metrů od sebe stejným směrem. Odtud se vracíme ke hradbám a jdeme na hlavní poštu. Pohledy nosíme už dva dny u sebe. K místnímu nádraží je to jen pár kroků a takové místo se přece nemůže vynechat. Lidí je tady jako máku a vlaky jezdí dosti obsazené. Z nádraží procházíme branou Republiky na Cours Jean Jaures a pokračujeme po Rue de la Republique. Hned na jejím počátku je turistické informační centrum, doslova obležené turisty. Něco málo o městě jsme přece jen dostali. Za pozornost také stojí nedaleký kostel Saint Agricol.
Ulice Republiky je jako podle pravítka a patří k těm hodně navštěvovaným. Provoz tu není až tak velký, zřejmě tady platí nějaké omezení. Občas tudy projede vláček, vždy plně obsazený turisty. Je se tady stále na co dívat. K delšímu zastavení zve areál Temple Saint Martial po pravé straně ve směru od nádraží. Z názvu vyplývá, že tady byl klášter. Okolí kostela je parkově upravené, je tu několik zajímavých soch a rostou zde i méně běžné keře a stromy. Samotný kostel je asi trvale uzavřen. Na stejné straně ulice je bývalý kostel, kde je dnes museum Lapidaire. Vystavují se zde exponáty z doby před nadvládou Říma. V souběžných uličkách je spousta drobných krámků a kaváren. A jsou tady i takové, kde nikoho nepotkáte.
Ulice končí a na ní navazuje Place de l Horloge. Tady je hodně rušno. Desítky stánků se vším možným obklopují davy lidí. Některé lákají vůni jídel, ale vznáší se tu i aroma přepáleného tuku. Člověk se až diví, co se dá všechno koupit. Velká část nabízeného zboží má základ v levanduli. Je třeba najít klidnější místo. Tím se stává Rue Favart s kavárničkami pod širým nebem a malými krámky. Chvilka posezení není nikdy na škodu a jde se dál. Překvapení nás čeká na Place Carnot. Zrovna tu je trh se vším možným. Takový správný blešák a tomu nelze odolat. Tady se dá snad koupit kdeco. Mezi tím vším jsou ale i věci, které lze označit za výjimečné a vzácné, prostě nádhera. Chtělo by to zastavit čas. Slunce začíná připalovat a je třeba i něco zakousnout.
Vcházíme do uličky se starou uzavřenou kaplí. Je tu klid, protéká tudy voda a je tu hodně možností k posezení. Tady se nespěchá a pozorovat okolí má také něco do sebe. Nějak se tomu dá podlehnout a naše další kroky jsou spíše loudáním ve starých uličkách. Nedaleko hradeb procházíme kolem budovy biskupství a poté již opouštíme staré město. Velký justiční palác je dokladem, že jsme zvolili ten správný směr. Míjíme arabskou čajovnu, zřejmě jsme ve čtvrti obývané přistěhovalci. Procházíme pod mostem nedaleko našeho hotelu. Ten obsadili při našem příjezdu do města sprejeři a jistě s požehnáním radnice tu tvoří dílo větších rozměrů. Měli jsme možnost sledovat, jak jim to jde a před naší poslední nocí ve městě došlo i na vernisáž za velkého zájmu místních i hostů. Avignon je město, které má co nabídnout a poznat jej je velkým zážitkem.