Bagnacavallo aneb cesta historií milého města

Toto vyprávění není cestopisem v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o shluk písmen a slov, jehož snahou je představit laskavému čtenáři místo takřka neznámé, a přesto - nebo právě proto - nesmírně zajímavé. Jedním z cílů mých nepravidelně pravidelných výprav z Ravenny, resp. Lida Adriano, do okolí se totiž stalo také městečko Bagnacavallo. Zajímavé a na památky bohaté místo je z Ravenny skvěle dostupné vlakem ve směru na Ferraru. Jízdenka se dá koupit na nádraží u pokladny i ve výdejním automatu a v době obou mých zdejších návštěv za ni italské dráhy požadovaly 1,80 euro za jednu osobu, jednu cestu a jeden směr. Při obou poznávacích akcích jsem zjistil, že Bagnacavallo je velmi příjemné město, nacházející se v severoitalské oblasti Emilia-Romagna. Ve městě a přidružených sedmi obcích žije dohromady téměř 17 tisíc obyvatel. Bagnacavallo najdete asi 23 kilometrů od hlavního města provincie, Ravenny. Do 30 kilometrů jsou od Bagnacavalla vzdálena také města Faenza a Forli i Jaderské moře. Díky silniční i železniční síti jsou odsud lehce dostupná i další větší města, zejména Ferrara nebo Bologna. Město je zasvěceno sv. Archandělovi Michaelovi, ale původně se jednalo o pustou oblast lesů a mokřad, nazývanou “Castrum Tiberiacum". Vždyť i zdejší nejstarší a nejznámnější památka - tedy v 7. století postavený farní kostel San Pietro in Sylvis - svým názvem říká, že byla postavena na okraji lesa. Již v této době bylo Bagnacavallo součástí diecéze Faenza, ale také – minimálně do konce 13. století - nejdůležitějším centrem rovinaté oblasti okolí Ravenny.

Ve 13. století se Bagnacavallo rozšiřuje a je zde postavena vnitřní obranná věž, chránící vstup do města. Severně od města se nachází přístav a Bagnacavallo zmiňuje i slavný básník Dante Alighieri ve své Božské komedii. Ve 14. století zde majitelé města, hrabata z Cunia, nechávají postavit hrad a město “obeženou” hradbami a obranným příkopem. Poté získává město rod d´Este a od konce 16. století tak “spadá” město pod Ferraru. V období napoleonských válek bylo součástí Rubikonu. V té době se již jedná o několikatisícové městečko, které se v roce 1860 stává definitivně městem provincie Ravenna. Během německé okupace za II. světové války je město začleněno do tzv. italské sociální republiky. V současné době se jedná o typické provinční město s nepatrným zastoupením menšin z Rumunska a Maroka. Z Bagnacavalla pochází i několik známých osobností, například mistr světa v boxu Francesco Damiani a volejbaloví mistři světa Andrea Gardini a Giacomo Santini. Našli by se ovšem i politici, umělci, váleční hrdinové a dva kardinálové.

Město se může pochlubit i několika cennými památkami. Bagnacavallo má totiž velmi dobře zachovalé historické centrum se středověkým členěním komunikací a s četnými paláci většinou ze 17. a 18. století. Tyto paláce patřily šlechtickým rodům a v mnohých z nich jsou zachovány původní cenné fresky i sbírky obrazů. Za zmínku určitě stojí elipsovité Nové náměstí (Piazza Nuova), obklopené sloupovím. Bylo postaveno v roce 1758 jako tržnice (nebo spíše nákupní centrum), určená k obchodování s masem, rybami a olejem. Velmi cenný je palác Castellaccio neboli Palazzo Papini, který patřil rodu Malvicini (dost zmatek, že ...). Pochází z 15. století a je nejstarší necírkevní budovou v Bagnacavallu.

Zdejší hlavní náměstí, tedy Náměstí Svobody (Piazza della Liberta) je ohraničeno budovami farního kostela z 18. století, Radnice a divadla Goldoni, pojmenovaného po slavném dramatikovi. Toto divadlo je pro svou krásu nazýváno “Miniaturní La Scala". Na náměstí také najdeme elegantní, 40 metrů vysokou, věž (Torre Civica), pocházející z poloviny 13. století, na kterou byly později osazeny hodiny. Spodní patro věže sloužilo několik let jako vězení, nejslavnější vězeň, kterého věž “hostila” byl – v roce 1849 - bandita Stefano Pelloni, zvaný Il Passatore. Dalšími místními zajímavostmi jsou například botanická zahrada Giardino dei Semplici nebo romantická ulička Vicolo degli Amori.

Nejslavnější a nejcennější památkou Bagnacavalla je ovšem kostel sv. Petra v lese (San Facciata della Pieve di San Pietro in Sylvis). Tato stavba vznikla – západně od města – již v 7. století. Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných kostelů provincie Ravenna. Prosté průčelí skrývá trojlodní Interiér, který spojuje krásu a bohatou freskvou výzdobu s – až strohou - jednoduchostí. Fresky pocházejí ze 14. až 15. století a jsou připisovány riminské škole. Hladké sloupy, pilastry, arkádové oblouky, mramorový pulpit ... snad každý návštěvník si zde najde to své. Chrám ve své podobě ctí tradici “ravennského” stylu, ale je “pochopitelnější” než císařské stavby někdejšího “hlavního města” Itálie. Kostel San Pietro in Sylvis je součástí poutní trasy Via dei Romei. V jeho okolí - stejně jako v okolí celého města - se nachází množství cyklistických tras. Zdejší široká rovina - pokud tedy zrovna nefouká - umožňuje cyklistům bez větší námahy projíždět krajinou "posetou" farními kostely, okázalými historickými vilami, venkovskými domy, tvrzemi, šlechtickými paláci i přírodními památkami. Za návštěvu určitě stojí také přírodní lokalita zvaná Podere Pantaleone. Jedná se o chráněnou zalesněnou oblast o rozloze asi šesti hektarů. Do padesátých let minulého století to byla farma s plochami ovocných stromů a vinné révy, proloženými dlouhými pruhy, osázenými pšenicí, kukuřicí a řepou. Od roku 1987 se již jedná o ekologickou přírodní oázu. Místo se stává typickým biotopem údolí řeky Pádu a hnízdištěm mnoha druhů ptactva.

Ve městě je možno navštívit také několik zajímavých muzeí, z nichž nejdůležitější je Městské muzeum v bývalém kapucínském klášteře (Il Museo Civico delle Cappuccine), ve kterém sídlí Galerie starých mistrů i Galerie moderního a současného umění. Nejcennější je sbírka grafiky a rytin, která shromažďuje umělecké práce téměř 1.500 italských rytců a množství leptů. Již kvůli ní stojí muzeum za návštěvu. Muzejní sbírky pocházejí z dědictví i darů místní šlechty, bagnacavallských kostelů i soukromých sbírek. Ve zvláštím křídle bývají navíc organizovány krátkodobé zajímavé výstavy. Základ „staré sbírky“ tvoří díla pocházející z období patnáctého až osmnáctého století. Z pochopitelných důvodů se muzeum nejvíce chlubí díly místních rodáků. Tím prvním je Bartolomeo Ramenghi (1484-1542), zvaný Bagnacavallo starší, a jeho velký oltářní obraz Korunovaná Madona s dítětem mezi svatými Petrem, Michaelem, Františkem a Janem Křtitelem. Tím druhým je jeho syn – kritiky velmi uznávaný a k Rafaelovi přirovnávaný – Giovanni Ramenghi, zvaný Bagnacavallo mladší (1521-1601). Z dalších klenotů muzea lze zmínit například Andreu Lilliho (1555-1610) a jeho manýristický Nářek Krista a svatých, Ferraa Fenzoniho (1562-1645) nebo Petera Paltrinieriho, řečeného Mirandolese (1637-1741).

Bohatá je také sbírka moderního a současného umění, zaměřená zejména na I. polovinu 20. století a poválečné období. Do této kategorie spadá i další zdejší rodák Enzo Morelli (1896-1976). Za zmínku stojí také – v 70. letech 20. století muzeu věnovaná - umělecká sbírka plastik současných slavných umělců (např. Giacomo Manzu, Tullio Figini a Lello Scorzelli), velká sbírka více než tisíce listů, obsahujících - mimo jiné - slavné rytiny podle Albrechta Dürera nebo Kabinet moderního umění s více než 7.000 grafických listů. Muzeum je otevřeno denně, vyjma pondělků a dnů po státních svátcích. Vstup do muzea - s výjimkou samostatných výstav - je zdarma.

Za návštěvu také určitě stojí městská knihovna (La Biblioteca Comunale di Bagnacavallo nebo Biblioteca Villanova). Byla založena již roku 1774, tedy v době, kdy v celé zemi nebylo ještě veřejných knihoven více než padesát. V roce 1834 odkázal knihovně asi 8.000 svazků místní aristokrat Don Giuseppe Taroni. Spojením s historickou knihovnou tak vzniká sbírka téměř 72.000 svazků, mezi nimiž „vévodí“ 54 prvotisků, 132 rukopisů a 7 sborových rukopisů. V knihovně, samozřejmě, naleznete i krásné encyklopedie, velké množství beletrie i literaturu pro děti a mládež. Nechybí ani wi-fi zdarma nebo posluchárna CD a DVD. Pozoruhodný je také historický archiv Bagnacavallo, umístěný v kulturním centru "Kapucín" (Le Cappuccine), ve kterém jsou schraňovány dokumenty z období od 13. století do roku 1960. Archiv je cenným a bohatým historickým dědictvím pro město i celou oblast. Mezi skutečné perly v archivní řadě "staré části" patří 474 svitků, převážně ze 14.-18. století (312 městských a 162 z archivu františkánek Tertiaries z Bagnacavalla), a 4 svazky starých stanov města Bagnacavallo z let 1443-1677. Knihovna i archiv bývají přístupné pouze v úterý a ve čtvrtek, archiv navíc v sobotu. Sanitární období, kdy je zavřeno, trvá od 1. do 31. srpna.

Ve městě se koná také mnoho zajímavých, periodicky se opakujících, akcí. Jedná se zejména o oslavy zářijového svátku patrona města, dubnového “Svátku Passatore". K tomu je třeba přidat desetidenní “Oslavu jara v plném květu”, “Festival trávy bahenní" nebo festival nezávislých krátkých filmů “Villanova in Corto”. Bagnacavallo je zkrátka možno nazvat – když už ne přímo utajenou perlou, tak určitě - jedním z nejzajímavějších míst celé provincie. Starobylé městské centrum se stále pyšní jedinečnou a neporušenou středověkou bizarní strukturou zakřivených uliček, ale zdobí jej i dlouhá a krásná sloupoví a velké množství šlechtických paláců i církevních staveb. Je to skutečně okouzlující město, které dává návštěvníkovi radost z jeho objevu (sám jsem to zažil). Když jsem tam byl poprvé, tak jsem si předem nenastudoval otevírací doby památek a sv. Petr v lese byl zavřený. Díky tomu jsme měli více času na prohlídku města i jeho – velmi pěkného - hřbitova a městských bran. Podruhé nás potěšilo nově otevřené podzemí pod Radnicí

V každém případě je Bagnacavallo velice pohostinné město s mnoha kavárničkami a jejich každodenními hosty. Město plné příjemných lidí, na které narazíte na každém kroku. Při návštěvě informačního centra (když mi dávali plánek města a další materiály, tak se mi ještě omluvili, že jsem přijel v den, kdy je jejich nejkrásnější památka nepřístupná), obchodu (ne všude vás vpustí dovnitř v době, kdy už začíná siesta, vytáhnou vám pivo z chlaďáku, podají otvírák a celou dobu se na vás ještě usmívají) nebo restaurace se zde vždy potkáte s nebývalou ochotou a i já jsem zjistil, že toto město nelze nemít rád.