Bellinzona – srdce kantonu Ticino.
Konečně jsme na konci přes šest kilometrů dlouhého tunelu pod průsmykem San Bernardino a vjíždíme do údolí zalitého sluncem. Jsme v nejižnějším švýcarském kantonu Ticino a dálnice začíná v desítkách serpentin klesat k hlavnímu městu kantonu, Bellinzoně. Po půlhodince ukazatel oznamuje výjezd Bellinzona Nord a již první pohledy na město slibují, že uvidíme něco výjimečného. Trochu se motáme na předměstí, ale ukazatele k parkovišti nás neomylně vedou ke sjezdu do podzemí. Prohlídku města začínáme na Pizza del Sole, ale ještě před tím, jen krátký pohled do dlouhé historie města. Bellinzona má významnou strategickou pozici a v minulosti kontrolovala veškerý provoz severojižním směrem přes centrální Alpy. Sbíhají se zde údolí od průsmyku sv. Gottharda a San Bernardina. Skoro 500 let zde vládli Římané, středověk byl doménou milánských vévodů a od roku 1503 sídlili na všech třech hradech města fojtové konfederace. Město bylo v té době považováno za téměř nedobytné. Od roku 2000 jsou hrady města na seznamu světového dědictví Unesco. Naše cesta vede uličkami starého města na Pizza Collegiata. Chvílemi se doslova prodíráme davy turistů, hlavně u místních cukráren. Náš obdiv patří starým měšťanským domům, malým obchůdkům a kavárnám. Na náměstí jdeme do chrámu SS. Pietro e Stefano, který do dnešní podoby byl stavěn od roku 1517. Na mramorovém oltáři je umístěn obraz Ukřižování od Tintoretta z roku 1658. Zajímavé je i další Pizza Indipendenza s obeliskem a kostelem San Rocco. Městem se prolínají mezi domy vestavěné hradby, které spojují tři místní hrady. Turistické centrum nacházíme v budově radnice. Z velkého množství turistických materiálů si odnášíme několik mapek. Nejstarší z hradů se vypíná přímo ve středu města. Castelgrande byl budován od roku 1250 do roku 1500 na římské pevnosti. Nahoru se dostáváme výtahem ve skále. Jádro hradu tvoří dvě masivní věže 27 a 28 m vysoké. Vše ale překonávají nádherné výhledy na město a jeho okolí. Pod hrady jsou vysázeny vinice. Okolo města se pnou hory s výškou přes 2000 m a nad tím vším tmavomodrá obloha. Další z hradů je Montebello z roku 1313 na který je to ze středu města asi 15 minut a nejvýše je Sasso Corbaro s datem vzniku 1478. Teplo a polední čas nás dostaly do jedné z mnoha hospůdek. Je zde živo, ale vše probíhá beze spěchu a zdá se, že i objednávka jídla je rituálem. Co jsem jedl, nedokáži popsat. Byla to rýže s něčím a bylo to výborné. Ještě káva a pozorování ruchu v uličce vše protahuje o další půlhodinu. Návštěva krásného nejitalštějšího města ve Švýcarsku je u konce. Arrivedérci Bellinzona.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Bellinzona
Půjčovna autPříspěvky z okolí Bellinzona – srdce kantonu Ticino.
