Českým Lesem 2

Cestopisy

Bývalá rota Smrčina • Fotografie (45) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (45 fotografií)

Snídaně za Starou celnicí (Rozvadov)

Ostropestřec

Vstoupit do fotogalerie (45 fotografií)

Neděle.

Snídaně za Starou celnicí (Rozvadov) • Foto: Traper

Ráno oprašujeme karimatky a balíme. Po překročení dálnice z Rozvadova a následně i silnice č.605 se k červené TZ přidružuje Naučná stezka „Kóta“. Na místě bývalé osady Arnoštiny pohodlně snídáme v turistickém přístřešku. Na býv. Hraničkách v euforii z nádherné přírody špatně odbočíme, což po pár stovkách metrů je zjištěno a obracíme. No jo, pohodlnost stále koukat do mapy při členitosti zdejších cest. Ale také o kus dál se netrefujeme na Dolní Hraniční rybník, na který jsem byl zvědavý. Lesem zdoláváme se svou zádovou zátěží nepříjemné stoupání neznačenou cestou k bývalé Jedlině. Tady už bez problému nalézáme odbočku ke zřícenině Starého zámku Zahájí. Žádné info tu není, tak jen fotíme. Stával tu snad ve 13.stol. hrádek. Vracíme se na původní červenou a rozhodujeme se pro zacházku Naučnou stezkou Historií sklářství, která vede kolem Penzionu vyznačeného v mapě. Už od včerejška všude po cestách šlapeme po kamení zbarveném červenohnědě. Sehnu se a ano, je to méněhodnotná železná ruda. Všude se tady dobývala. Odtud názvy Železná Ruda, naše východisko Železná, hutě a další. Prameny ani studánky tu nejsou. Neškodilo by zásobit se vodou do petek a eventuálně i doplnit pivo s vitamínem B a draslíkem do nás. Zátěž na zádech nás totiž spolu se sluncem neúměrně zahřívá. Bohužel, vyprahlá hrdla a naše Petky se nenaplní, neboť místo penzionu je ubytovací zařízení nějaké utajené krajské instituce, ale bez konkrétního jména, o jakou se jedná. Domyslíme si své. NS nás provede Starou Knížecí Hutí s pár domy chalupářů. Naštvaní málem zapomeneme na vodu. Podle stojícího auta u předposlední chalupy usuzujeme na přítomnost chalupářů potvrzovanou i zvuky z vnitřku a jdeme k ní. Přístupu k zadním dveřím pro zaklepání však brání středně velký chlupáč na řetězu. Na jeho štěkot nikdo ve stavení nereaguje a tak z bezpečné vzdálenosti odhaduji délku jeho řetězu. Po marném dobývání této domácí tvrze zezadu, se mi daří dostat k oknům z jiné strany a poklepat na skleněnou tabulku. Reakce byla kladná a dostalo se nám výborné pramenité vody. Ze soucitu ještě přidání další 1,5kg petky s vodou navíc. I bych se bez ní obešel, než nést další zátěž. Ale beru ji. Zdarma také soucitná informace o prokletí Českého Lesa v tuto roční dobu – muchničkách. U Huťského rybníku nás opouští NS a žlutou TZ přicházíme k nádhernému romantickému rybníčku, zpola lemovaného lesem u Zlatého potoka. Slušného přístupu do vody využíváme ke zchlazení našeho pohonného systému. Krásný den, sluníčko svítí, vzadu krouží čáp, ticho, klid. Nikde nikdo. Božská krása. Využíváme tohoto skvělého místa v blízkém altánku. Po 23km by se tu dalo i přespat. Sotva jsme povečeřeli, počaly se rojit muchničky. Nuže, rychle sbalit a pryč. Škoda toho krásného místa. Přece se nenecháme sežrat za živa. Podle mých informací by mohla být naděje na seník poblíž 350m vzdálené, v zimě provozované chaty SKI klub. Štěstí nám částečně přálo, seník je! Dokonce podle čerstvých stop, před pár hodinami naplněn senem. Zdejší seníky mají odlišnou konstrukci, než u nás na Moravě. Jsou sice kombinované s jesličkami jako u nás, ale otvor do „podkroví“ není ve štítu, nýbrž uprostřed stropu nad jesličkami. Bez žebříku to byl poněkud problém. Při prvním pokusu o vysoukání se po šikmých, dole do V se zužujících hladkých žebrech, jsem se pojednou během okamžiku ocitl dole na zádech vklíněn mezi ně. Byl jsem jejich samosvorností tak zajištěn, že jsem se málem nedostal ven. V prvním okamžiku jsem si uvědomil možnost i případného nalomení některého ze svých žeber. Nicméně žebírka vydržela a na další pokus už jsme si nahoře ustlali ve voňavém seně. To bylo spaní! Kam se hrabou nějaké moderní zdravotní a superspeciálně konstruované matrace ze syntetických materiálů.

Poslední aktualizace: 1.7.2014

Českým Lesem 2 na mapě