Rozhledna Havran

Rozhledna se nachází prakticky na nejzápadnějším cípu nejen Českého lesa, ale také naší republiky, jen kousek od hranice s Německem. Stojí na vrchu Havran, který je nejvyšším místem Tachovska.  Tehdejší dřevěná vojenská  věž zde byla postavena  počátkem 60. let 20. století.  Během let 1967–72 byla nahrazena 46 metrů vysokou hláskou. Na 25 metrů vysoké ocelové konsrukci byla dřevěná nástavba s anténami a až do konce 80. let se používala  ke sledování radarů nebo navigačních systémů letadel tehdejších západních vojsk. Věž měla 11 pater, měla vlastní kuchyň, kotelnu i elektrocentrálu pro případ výpadku elektrické sítě.
Když ji přestali používat ke svému původnímu účelu, zbourali dřevěnou nástavbu a provizorně ji zastřešili. Po r. 1992, kdy ji armáda opustila, byl objekt volně přístupný. Dále nebyla udržována, takže kvůli klimatickým podmínkám a vandalům rychle chátrala. R. 2008 ji armáda chtěla zbourat.

Na podzim r. 2009 se domluvili členové občanského sdružení „Klub vojenské historie a sportů Tachov“ na převodu areálu do svého majetku a r. 2013 se pustili do opravy. Odstranili krycí eternitové desky, skelnou vatu, traverzy. Zůstala tak kovová nosná konstrukce, do které vestavěli jednotlivá schodiště  se sedmi mezipatry, a vybudovali nový vyhlídkový ochoz. V sobotu 14. června 2014 byla oficiálně zpřístupněna turistům. Je celoročně volně přístupná.

Rozhledna je vysoká 30 metrů, v mezipatrech si můžete odpočinout a trošku vydechnout. Zhruba uprostřed je mezipatro věnováno těm, kteří se pokoušeli o přechod hranic, bohužel převážně neúspěšnému. Z vyhlídkového ochozu je možno vystoupat ještě na vyhlídkovou plošinu, která je ve výšce 24,4 metrů. Výhled z rozhledny je kruhový, z větší části na německou stranu. Je vidět Český les, Šumavu, Slavkovský les, při dobré viditelnosti i Alpy.

Je to bytelná široká rozhledna, za jasného počasí musí být výhled nádherný. Nám se počasí moc nevydařilo, bylo zamlženo, ale i tak jsme si to užili.

K rozhledně se nechá jít z několika směrů, dokonce nahoru vede i cyklotrasa. Tu však doporučuji jen skutečně zdatným cyklistům. Když jsme byli nahoře, tak tam dorazili cyklisté celí zpocení s tím, že nečekali, že to bude tolik  náročné.

Nejkratší a nejpohodlnější je cesta z Německa od Silberhütte.  Měří 2,5 km a převýšení je jen necelých 100 metrů. Touto cestou jsme nahoru šli i my. Auto lze nechat na parkovišti u chaty Silberhütte.  Dostali jsme se tam z Bärnau. V zatáčce je ze silnice dost špatně vlevo značená odbočka – nebo jsme si jí nevšimli. Prostě jsme přejeli a museli se vracet.  Se zaparkováním jsme měli zpočátku trochu problém. Je zde totiž lyžařské nebo alespoň biatlonové středisko.  Jsou tu čtyři parkoviště - s parkovacím automatem. Kdybychom si vzali Eura, už by bylo po problému. Jenže jsme je nechali doma. Nad parkovištěm je chata s malým parkovištěm, určeným jen pro ubytované hosty. Pak jsme však zjistili, že je zde vše zavřeno, chata i infocentrum s občerstvením o kousek výš. Nakonec jsme raději nechali auto na území nikoho, jak jsme nazvali místo kdesi vlevo od hotelu na širokém rozcestí, kde už stálo jedno auto. A doufali, že nás neodtáhnou. Od chaty vede do kopce zelená truistická značka. Na hranicích se rozděluje. My jsme se vydali vpravo - cesta vede podle hranic do mírného kopečka až k rozhledně, cesta vlevo vede k nám do vnitrozemí do obce Lesná.  Abychom se od rozhledny nevraceli úplně stejnou cestou,  sešli  z kopečka po modré značce – zpočátku po panelce  na rozcestí Pod Havranem. Rozcestí jsou dvě – nejdřív je pro cyklisty, o kousek dál je pro turisty. To je právě na té zelené trase do Lesné, kam jsme samozřejmě nechtěli, takže jsme odbočili vlevo a již  téměř po rovině došli na hranice a k autu. Tím jsme zvládli velice příjemný 5,5 km dlouhý okruh, který jsme si ještě na zpáteční cestě zpestřili  trháním ostružin.

Nejkratší cesta z naší strany je ze Staré Knížecí Hutě, kde lze nechat auto. Po červené a pak po modré se po cca 6,5 km dojde k rozhledně. Z této strany se musí překonat převýšení 263 metry. Zpátky lze jít také jinou cestou – z kopečka po modré na rozcestí Pod Havranem, po zelené na rozcestí Pod Mlýnským vrchem, po žluté k Huťskému rybníku a vlevo po naučné stezce Historie sklářství do Staré Knížecí Hutě.  Okruh je pak cca 14 km dlouhý a celkové převýšení je  330 m. Doporučila bych však po NS odbočit vpravo a zajít se podívat na jediný zachovaný  náš unikát – zbytky Arnoštovy leštírny na ploché sklo z pol. 19. století.

Další  11 km dlouhý okruh (převýšení 311 m) je možno udělat z německého Neudorfu  přes zříceninu hradu Schellenberg a zpátky po modré trase přes naše území.