Loading...
Pondělí
Pondělníráno nás po noci v seníku bez muchniček vítalo opět sluncem a modrou oblohou. Balíme a venku obhlížíme za světla okolí. Chata SKI je samozřejmě zavřená, otevírá v tomto období jen v sobotu. Blízkého potoka využíváme k očistě a po ní si v altánku připravujeme vydatnou snídani. Čeká nás totiž po 3 km větší stoupání na 894m vysoký Havran. Před vrcholem kopce se prochází okolo části železné opony s ostnatými dráty a bývalým el. vedením na izolátorech, kde bylo za minulého režimu napětí až 5000 V. Část vrcholu s kovovou rozhlednou a vyhlídkovými plošinami je travnatá. Vedle věže stojí chráněný přístřešek k odpočinku pro turisty mající prosklenou přední stěnu. Odposlouchávací a monitorovací věž na Havranu vznikla někdy v r.1963. Při spolupráci s dalšími okolními věžemi kontrolovala oblast až 500km za hranicemi. Kolem roku 1970 byla zmodernizována a zvýšena. Po roce 1989 byla až na malý vojenský oddíl opuštěna. Současně se rozebrala část věže s anténní nástavbou tak, že zůstala jen její polovina. Dále byla rabována, ostatně jako ostatní objekty podél hranic.Až díky Klubu vojenské historie a sportů Tachov se podařilo toto místo zachovat a zrekonstruovat věž na pěknou rozhlednu. Na jedné z plošin věže jsou instalovány panely se zajímavou dokumentací činnosti pohraničníků, jejichž fotografie o historii a příbězích drátěné opony z rozhledny Havran jsou použity s laskavým svolením Klubu vojenské historie a sportů Tachov o.s. ve fotogalerii. Viz dále info na http://www.rozhlednahavran.cz/web . V době od 1950 bylo zastřeleno na západních hranicích „ochránci“ hranic téměř 300 osob. Na panelech jsou popsány a zdokumentovány vč. starých fotografií některé nejvýraznější pokusy o únik za svobodou. Podle našeho názoru by sem měly být povinně voděni žáci základních škol pro praktický dodatek učiva k dějinám našeho státu z minulého období. Spolu s naučnými stezkami a dokumentací o zrušených osadách a vysídlení obyvatel z míst, kde kdysi kypěl život. Z vrcholu rozhledny je skvělý kruhový výhled. Seběhnout z vrcholu ke Křížovému kameni a snížit si nadmořskou výšku o 100m nebyl problém. Kolena to vydržela v pohodě. Křížový kámen na stát. hranici s Německem sloužil už v historii jako hraniční kámen. Na tomto místě je krásně vidět rozdíl mezi německou a českou přírodou. Z Křížového kamene použijeme neznačenou lesní cestu až k připojení k červené TZ. Kousek za rozcestím je poblíž přírodní rezervace Ostrůvek ukryta býv. pohraniční rota Vašíček. Jeden objekt si někdo zařídil jako soukromou chalupu. O pár kilometrů dál, blízko st. hranice stávala na pěkné, vymýcené travnaté ploše Pavlova Huť. Je odtud výhled na německou stranu. Přicházíme k býv. Pavlovu Studenci, ze kterého zbyla jen mohyla a za silnicí oplocený a udržovaný malý, starý hřbitov. Sice máme v nohách jen necelých 19 km, ale opečovávané místo s udržovaným pažitem se nám svým klidem zamlouvá i pro konec dnešního dne. Pamětní deska nabízí domněnku, že od r.1995 se o hřbitůvek starají obyvatelé z blízké německé strany. Slabším povahám to možná přijde morbidní, ale na plácku se dvěma lavičkami povečeříme. Pro doplnění uvádím, že z celého hřbitova zbyly jen čtyři staré hroby a uprostřed kříž s květinami ve dvou větších květináčích. Pečlivý kamarád květiny zalil vodou ze vzadu stojících barelů jako úlitbu za nepietní použití parkové části. Jelikož se obloha notně mračí a zvedá vítr, budujeme si v koutě nepromokavá zajištění na noc. Zvláštní, muchniček na tomto opuštěném místě bylo jen velmi málo. Že by nás chránily duše zesnulých za naši péči o výzdobu jejich odpočinku a slušné chování?