Cesta do Šalkové u Bánské Bystrice

Byla jsem pozvána na oslavu 70tin mého bratrance do Šalkové u Bánské Bystrice, kde žije s rodinou a tak jsem se vydala na cestu…

Neviděli jsme se 47 let, a tak jsme to museli napravit, než se odebéřeme na onen svět, a budeme tam někde nahoře plout na obláčku, abychom se ještě spolu viděli. Z Teplic jsem jela vlakem do Prahy, kde na mě čekala jeho sestra s manželem, kteří žijí v Praze, a dál jsme už frčeli autem s přestávkami až na konečnou…

Jeli jsme na Litomyšl, kde kousek za ní byla naší první zastávkou osada Gajer. Tato osada byla založena v r. 1663 jako dominikánská vesnice. Z pamětihodností se tu nachází kaple sv. Václava a Mariánský sloup, kde jsme se o kousek dál na chvíli zastavili, trochu se rozhýbali a pokračovali dál směr Slovensko…

Mariánský sloup je z pískovce od neznámého autora z České Třebové a pochází z r. 1921. Téhož roku byl vysvěcen. Nese nápis „Ave Maria“ a na podstavci jsou ještě další dost nečitelná slova v němčině. Sochu věnovali bratři Bierové jako poděkování, že se všichni tři vrátili z 1. světové války.

Poté jsme pokračovali směr Svitavy, na Moravskou Třebovou, na Olomouc, z dálky jsme viděli Svatý Kopeček…Cesta nám krásně ubíhala. Počasí bylo nádherné, nebe jak vymalované, sem tam plul po něm obláček a my se rozhlíželi okolní krajinou. Řidiče – manžela mé sestřenice jsem „otypla“ v řízení na jedničku se čtyřmi hvězdičkami! Při zpáteční jízdě ze Slovenska jsem to dotáhla na všech deset. Cítil se velice poctěn – aspoň jsem v to doufala. Je to zkrátka profík, co víc dodat, jel super! Musela jsem mu pochvalou zpříjemnit jeho vůdčí činnost, kterou věnoval řízení vozidla „s tak drahým nákladem“, jako jsme byly my - má sestřenice, já, a mezi námi byl jejich psí miláček jezevčice Gigi. Ta byla tak hodná, že jsem snad hodnějšího pejska neviděla. Můj psí lotr – pudl, by cestu takhle hezky nevydýchal. Ten by tak klidný nebyl. No ale k cestě…

Další naší zastávkou byla „Bumbálka“. Ono těch „Bumbálek“ je povícero v Čechách, takže tato, kde jsme zastavili, se nachází v CHKO Beskydy a dál už je CHKO Kysuca – Slovensko. Tady jsme posvačili, dali si řízeček, koláč, napili se minerálky a popili kafíčko. Jak taky jinak, když jsme na Bumbálce, musíme se také nabumbat, asi od toho má ten název…a rozhlíželi se po krajině. Nebe, musím podotknout, bylo nádherně modré, výhledy všude do KRAJINY nádherné, zkrátka nemělo to chybu…viz foto!

Bumbálka je horský hotel, který se nachází ve stejnojmenném sedle na pomezí Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků. A také tu ještě prochází hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Chata Bumbálka leží už na slovenském území a je vzdálena asi 150 metrů od hlavní cesty, která spojuje Horní Bečvu s Makovem. Okolo ní se nachází další chaty, které jí dělají společnost. V prostranství tohoto odpočinkového místa je v malé besídce uložena zajímavost – kamenná koule. Tyto kamenné koule se objevují v celé lokalitě česko-slovenského pomezí. Ale nejen na našem území jsou nalézány, ale i jinde ve světě je zaznamenán nález těchto kamenných koulí, a sice v Mexiku, Austrálii, Novém Zélandu a i v dalších zemích. U nás se o nich poprvé zmiňuje v r. 1995.

Po přestávce jsme se ještě na památku vyfotili, nasedli do auta a frčeli dál směrem na Žilinu, Martin a odtud jsme to už měli kousek do Bánské Bystrice…abychom dorazili na místo k bratranci ještě za světla. Kousek za Žilinou jsme jeli pod hradem Strečno, škoda, že nešlo zastavit…už mnohokrát jsem pod ním jela, ale nikdy jsem nebyla nahoře a nikdy si ho taky z cest nevyfotila.

Ale byla jsem odměněna jako odškodné výhledem na další zříceninu o pár kilometrů dál na druhé straně silnice, a sice u Nezbudské Lúčky na ruinu Starý hrad, který se tyčil kousek od silnice. Krásná zříceninka, podařilo se mi ji při jízdě vyfotit!

Pokračovali jsme na Vrútky, Martin, Turčianské Teplice a mířili k Banské Bystrici… Cestou jsme viděli panorama Nízkých Tater, s Malým a Velkým Kriváněm.

Ještě jsme udělali zastávku v obci Ležiachov, spíše to byla osada, neboť se uvádí, že má 163 obyvatel. Ale stará je dost, neboť první písemná zmínka o ní byla již v r. 1252.

To už byla vskutku poslední zastávka před ukončením naší jízdy. Dál jsme se stáčeli k obci Šalkové, která spadá pod Bánskou Bystrici. Dorazili jsme okolo 6 hodiny večerní, ještě za světla. Na uvítanou jsme si připili slivovicí, kterou měl bratranec zakopanou 40 let na zahradě při narození své dcery. To byla super uvítaná na počest jeho sedmdesátin, ale také naší návštěvy!

Další den jsme jeli do Banské Bystrice, kde probíhala oslava a tam jsme slavili a slavili, popíjeli, jedli, zkrátka byla veselice…Ale ještě předtím jsme se trochu prošli městem a o tom Vám napíši v dalším článku.