Cesta vlakem na Jungfraujoch

Navštívit železniční stanici Jungfraujoch, která se nachází ve výšce 3 454 m n. m. uvnitř ledovce Jungfrau, ležícího v Bernských Alpách, je asi snem mnoha (nejen) železničních cestovatelů. Slavnostní otevření této železnice proběhlo 1. srpna 1912 a od té doby tato úžasná železniční stavba láká po celý rok velké množství turistů.

Naše cesta na vrchol začíná na nádraží Interlaken (567 m). Zde nastupujeme do prvního ze tří vlaků, které nás dovezou až do nejvýše položené železniční stanice v Evropě. Vybíráme si přední část dlouhého modro-žlutého vlaku. Tento vlak se asi po deseti minutách jízdy rozděluje. Přední část pokračuje k Lauterbrunennu a zadní část míří do Grindelwaldu. Je úplně jedno, kterým směrem se vydáte, protože z obou stanic navazuje zubačka Wengernalpbahn do stanice Kleine Scheidegg, kde se obě větve opět potkávají. Z vlaku pozorujeme ubíhající krajinu, která se jen pozvolna začíná zvedat. Počasí je díky nízké oblačnosti pošmourné, ale už se těšíme, až z této oblačnosti vyjedeme a budeme si užívat krásného podzimního dne.

Na nádraží Lauterbrunnen (796 m) už jsou připraveny žluto-zelené vozy zubačky (jedná se o železnici s nejdelší nepřetržitou ozubnicovou dráhou na světě) Wengernalpbahn s dřevěným interiérem. Před sebou máme necelých 11 kilometrů dlouhý úsek do stanice Kleine Scheidegg, během kterého překonáme převýšení 1 265 metrů. Hned po opuštění nádraží se trať začíná prudce zvedat. Dostáváme se do mraků a za několik minut už spatřujeme okolní horské masivy. Sluneční svit dává vyniknout pestrým podzimním barvám. Ve stanici Wengen, kam přijíždíme po patnácti minutách jízdy, se křižujeme s kolonou vlaků směřujících dolů. Stoupáme stále výše a výše, za okny jsou k vidění stále úžasnější horské scenérie. Asi po půlhodině jízdy se před námi objevuje cíl dnešní cesty – hora Jungfrau. Náš vláček přestává stoupat a my se ocitáme v údolí Kleine Scheidegg (2 061 m). Na vrchol už nám zbývá poslední etapa.

Do odjezdu vlaku chybí patnáct minut, my se kocháme pohledem na okolní krajinu a aklimatizujeme se. Z dáli se k nám blíží červené tečky, jež se postupně mění v několik železničních vozů Jungfraubahn. Průvodčí začínají organizovat nástup do vozů. Jak je ve Švýcarsku na výletních železnicích zvykem, vždy jede dostatečný počet vozů, aby se všichni cestující pohodlně vešli. Začínáme opět stoupat a po pěti minutách jízdy už pozorujeme nádraží Kleine Scheidegg seshora. To však již vlak zajíždí do tunelu, ze kterého už nevyjedeme. Většina desetikilometrové trasy vede tunelem, který je dlouhý 7 122 metrů a vede skrz hory Eiger a Mönch. V tunelu jsou zřízeny i dvě stanice, které slouží ke křižování vlaků a pro cestující směrem nahoru i k postupné aklimatizaci. V každé ze stanic jsou do skály vyražené vyhlídkové plošiny. Výhled z nich je opravdu úžasný. Za necelou hodinu konečně přijíždíme do stanice Jungfraujoch (3 454 m).

Nad nádražím byl vybudován komplex obchůdků a restaurací. Zde je možno vyjít i přímo na ledovec a užít si tak sněhu. Počasí je úžasné, teplota se pohybuje lehce nad nulou. Řídký vzduch a Ostré slunce mě praštilo přes obličej, ale postupně si na to zvykám. Jediný problém představuje fakt, že vyhrazený prostor je značně zledovatělý a chůze do kopce představuje docela problém. Naštěstí se dá jít těsně za provazy, kde je čerstvý sníh a neklouže to tam. Výhled je fantastický. Hluboko pod námi rozpoznáváme nádražíčko Kleine Scheidegg. Opatrně opouštíme ledové nároží a mizíme v útrobách hory.

V těsné blízkosti se nachází i observatoř, ke které vede od nádraží podzemní tunel. Přesněji řečeno - tunel vede k nejrychlejšímu výtahu ve Švýcarsku, jenž nás vyváží do výšky 3 571 metrů na vyhlídku observatoře Sphinx. Nutno však podotknout, že výhledy byly podobné jako z nižší vyhlídky na ledovci. Když jsme se dostatečně nabažili ohromujících výhledů, vydali jsme se podzemním tunelem k restauraci. Po chutném obědě a odeslání pohledů do světa jsme si jednomyslně odhlasovali túru do blízkého průsmyku k turistické chatě Mönjoch. Cesta tam a zpátky nám zabrala asi hodinu. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce spojené s řídkým vzduchem a naší krátké aklimatizaci byla túra mnohem náročnější, než jsme si původně připouštěli. Výlet do průsmyku se ukázal jako dobrý nápad, protože čím více jsme se vzdalovali od nádraží, tím větší ticho se okolo nás rozprostíralo, až halas ostatních turistů docela utichl. Naprosté ticho rušil akorát vítr, padající malá lavina a stíhačka Swiss Air Force F/A 18, která nad námi zrovna klesla pod rychlost zvuku.

Bohužel se blížil čas odjezdu posledního vlaku a my míříme zpátky na nádraží a nasedáme do vláčku směrem dolů. Loučilo se nám s Jungfraujoch těžko, ale nedalo se nic dělat. Skoro celou cestou do Kleine Scheidegg jsem unaven výškovým rozdílem prospal. Z Kleine Scheideggu volíme druhou variantu cesty do Interlakenu přes Grindelwald. I tato cesta umožňovala shlédnout nádherná panoramata, umocněná zapadajícím sluncem odrážejícím se v okolních horách. Do Interlakenu přijíždíme už za tmy.

Cesta na Jungfraujoch není rozhodně levnou záležitostí. Základní cena za zpáteční jízdenku z Interlakenu až na Jungfraujoch stála v době naší návštěvy (podzim 2010) 185 CHF. Držitelé síťové jízdenky Swiss Pass zaplatí 112 CHF. Pokud však mohu doporučit, určitě neváhejte a vyrazte nahoru na horu. Ten zážitek za to prostě stojí!