Chřibotoulky 1
Chřibotoulky 25.2.2012
Z nádraží Brno-Slatina jsem odjížděl v 6:29 směrem na obec Jestřabice. Vzdálenost 48 km za 58 minut a 69 Kč. Z místního nádraží vede modrá turistická trasa přes menší zalesněný kopeček do obce Jestřabice (1,5 km). Podle mapy má být asi 200 m za autobusovou zastávkou památný strom Lípa, ten jsem bohužel nenašel. Památkou je zdejší kostel sv. Anny z roku 1753 se třemi oltáři.
Známější bude určitě místní šestihektarová přehrada v údolí, která je rájem rybářů. Hloubka přehrady je 2-7 metrů a můžete zde chytit kapra, pstruhy, jesetery, amury, štiky a bílé ryby. Dnes, za pěkného počasí, jsem byl svědkem hojného počtu rybářů, kteří pokoušeli štěstí při „ lovu na dírkách“.
Pokračuji po modré značce Na rybníček 290 m n. m. (3,5 km), kde na mě v oplocené zahradě chrochtal divočák a kousek od něj zase pokukoval pštros. Po vystoupání svahu se otevřel nádherný pohled do malebného údolí s přehradou a vesnicí.
Mířím bukovými lesy, přes někde zasněžené, jinde zledovatělé cesty s různými potůčky vznikajícími z tajícího sněhu, kolem zalesněného vrcholu Velká Ostrá (Železňák 531 m n. m.), kolem studánky Kristýnka (v mapě není zaznačena) na rozcestí Pod Železňákem 434 m n. m. (7,5 km) až na Zavadilku 436 m n. m. (8,5 km). Zavadilka je chatová osada v údolí obklopená lesy, na dolním konci je udržovaná studánka, kterou tentokrát vynechávám.
Zde se napojuji na chřibskou magistrálu a putuji stále po modré na rozcestník Koryčanská cesta 496 m n. m. (9 km), přes rozcestník Nad Koryčanskou kaplí 500 m n. m. (9,5 km). Po cestě potkávám velké stádo srnek, určitě jich bylo více jak 15, fotil jsem, ale všechny snímky byly rozmazané, škoda. Přes pás sněhu se dostávám až před Koryčanskou kapli 537 m n. m. (10 km).
Od kaple je místním zeleným značením vedena cesta na vrchol Bradla 543 m n. m. V mapách není trasa značena. V dávných dobách se tam rozkládalo hradiště a kousek od něj Mohylové pohřebiště. Na skalnatém vrcholku je pomníček osádce vojenského letadla, které se tam v roce 1952 zřítilo. Cesta od kaple na vrchol a zpět vychází na 1,4 km. Kousek od vrcholu Bradla směrem zpátky ke kapli, se nám ze skalnaté plošinky naskytne nádherný rozhled směrem na hrad Buchlov.
Od kaple na druhou stranu je znovu místním červeným značením vedena cesta na Rozštípenou skálu 515 m n. m. Vzdálenost od kaple ke skále je 300 m, trasa opět není značena v turistických mapách.
Jelikož se mi nechtělo vracet zpět na rozcestí nad Koryčanskou kaplí, kde bych se napojil na zelenou trasu směr Klimentský potok, risknul jsem sestup přímo od skály příkrým svahem dolů, kde jsem předpokládal, že se napojím na zelenou značku. Napojil jsem se, ale cestu nedoporučuji.
Putování pokračuje ke Klimentskému potoku 375 m n. m. (13 km) na sv. Kliment 460 m n. m (13,5 km). V půlce stoupání na vrchol jsem ztuhnul a dost se lekl. Napříč pěšinkou mi přeběhli dva statní divočáci, foťák jsem vůbec nestačil použít. Po tomto setkání se zvěří jsem si uvědomil, že jsem doposud potkal více zvěře než lidí, a to mi vyhovovalo.
Na vrcholu je hradisko Sv. Klimenta, jsou tady základy zděného kostela, dřevěný kostelík se zvonicí a zajímavá venkovní zvonkohra sv. Gorazda z roku 1985. Nedalo mi to a vyzkoušel jsem ji a zvuk byl úžasný, jako zvon.
Od rozcestí sv. Klimenta 437 m n. m. je po žluté značce směrem na Osvětimany Gorazdova studánka, vzdálena 100 m. Dostal jsem se k ní přes zbytky mokrého sněhu.
Studánku jsem vyfotil, dávám se zpět k rozcestí sv. Klimenta a odtud po žluté na Rozcestí U Křížku 453 m n. m. (15,5 km). Je to u silnice číslo 429 spojující Koryčany s Vřesovicemi. Když pojedete autem, je zde možnost parkování a je tady dobré východisko k několika turisticky zajímavým místům. Navštívit můžete právě hradisko sv. Klimenta s Gorazdovou studánkou, odkud jsem právě přišel, hrad Cimburk, Pečínkovu skálu, skaliska Kozel, Malý Kozel a Kazatelnu nebo třeba studánku U Mísy.
Cimburk cíleně míjím a vydávám se po červené značce směr studánka U Mísy. Po chvíli ucítí mé čichové ústrojí vůni opékaných špekáčků, ta vychází z dřevěného přístřešku s krbem, kde si na nich pochutnává rodinka s dětmi. Závidím jim, příště si ho musím také vzít. V samotné blízkosti přístřešku se již nachází skalisko Kozel 500 m n. m.
Po prohlídce dorazím po sněhu až ke studánce U Mísy 450 m n. m. (16,5 km), která se nazývá podle útvaru, do kterého voda stéká. U studánky je možnost sodpočinout v dřevěném přístřešku. Abych nemusel pokaždé vytahovat mapu, den před odjezdem jsem si napsal na papír důležité body mé trasy. Jenže U Mísy jsem nepoužil ani jedno, nevím, jak se to stalo, ale v hlavě jsem měl zakotveno, že musím pokračovat směrem na Vlčák. Na rozcestníku jsem viděl značku zelenou směr Vlčák a vyrazil jsem.
Scházím z kopce úplně dolů a tam mě to praštilo do hlavy. U rozcestníku Nad přehradou 327 m n. m. (18,5 km) to mé obavy jen potvrdilo. Vytahuji mapu a nadávám si, od studánky jsem chtěl jít přes Kazatelnu, Hroby až na Vlčák, ale po červené značce, ne po zelené. Říkám si, že tam červená ale nebyla. Dívám se na foťak, vracím se v něm až na foto rozcestníku a ta fotka mě potvrdila, co jsem si myslel. Na rozcestníku chybí červená trasa směr Pod Kazatelnou a Pod Ocáskem.
Dva kilometry zpátky se mi nechtělo a tak improvizuji. Přicházím po silnici do obce Stupava, kde se u restaurace U Strýčků (20 km) napojuji na Velkomoravskou poutní cyklistickou stezku č. 5150. Míjím ekologickou farmu a po výšlapu kopce se napojuji na zelenou značku, po které jsem měl původně přijít od Kazatelny. Nad Stupavou je nádherný výhled na Holý kopec 548 m n.m. , kde stávalo prý největší hradiště z doby popelnicových polí.
Po zelené dorazím až k hlavní silnic E50 (23 km), která se musí přeběhnout. U této silnice musíte dávat velký pozor na auta, přehled do silnice není nic moc, provoz byl docela hustý a auta jezdí jako o závod. Na posledním stromě před silnicí je u značky připsáno dolů. Za křižovatkou radši vytahuji mapu, zelenou totiž nemůžu najít. Na mapě je značena podél silnice, takže na stromě mělo být napsáno vlevo dolů. Sleduji naplánovanou trasu v mapě a zároveň zjišťuji čas, je 14:44. Chtěl jsem jít přes Staré Hutě na Vlčák a vrchol Brdo a z Brda směr vesnička Salaš, cíl mé cesty. Poslední autobus ze Salaše jede v 18:05. Zjišťuji, že naplánovanou trasu nemůžu stihnout a měním plán. Vydávám se přes louku mírně vpravo, kde je vidět cesta, tam se napojuji na červenou značku, která vede na statek Zikmundov.
Po chvíli narazím na památný strom Dub zimní (Quercus petraea) - Tomeškův. Tento druh dubu přezdívaný „Drňák“ dorůstá výšek až 40 m. Tomeškův dub dostal jméno po hajném, který hospodařil v tomto revíru. Díky tomu, že si tento dubový porost oblíbil, zůstal tu tento poslední ukázkový strom.
Procházím lesem a přede mnou je statek Zikmundov 480 m n. m. (24,2 km). Bývalý vrchnostenský dvůr postavený někdy v roce 1860. Původní název Berchtoldovský dvůr, pro místní prostě „Dvorek“.
Za statkem odbočuji na cyklistickou trasu 5156, kde se po 600 m potkávám ze žlutou turistickou trasou, která mě dovede na rozcestí Dubový díl 442 m n. m. (28 km) Po cestě fotím rozhlednu Brdo 587 m n. m.
Po zelené značce sestupuji do Salaše - horní 262 m n. m. (30,5 km), cíl mé cesty. Aktuální čas je 16:30. Na hlavní silnici se dávám doleva, potkávám autobusovou zastávku, kde si potvrzuji odjezd autobusu směr Uherské Hradiště v 18:05. Pokračuji kolem obecního úřadu, nedaleko vidím restauraci Starou Školu, ale od místních se dovídám, že je zavřeno a že hospoda je až v Salaši dolní. Musím ujít ještě 1,5 km, než na ni narazím. Jmenuje se Na mlýně a je tam i rybník. Mám hlad a docela mě bolí nohy, vstupuji a objednávám si tekuté vitamíny, bohužel na jídlo paní má jen utopence a nakládaný hermelín, jenže nemá chleba. Radí mi, že vaří kousek níž, v restauraci Na Salaši, hned u zastávky autobusu, ale já už nikam nejdu.
Zastávka je asi 100 metrů, jdu radši dříve, odjezd ze zastávky Salaš dolní v 18:10, v Uherském Hradišti jsem 18:35 (za 27 Kč.) a v 18:40 mi jede autobus směr Brno (za 90 Kč).