Do Branova za Otou a Hugem Pavlovými
Do Branova za Otou a Hugem Pavlovými
První část cestopisu by se snad dala nazvat Za Otou Pavlem. Začínáme ji ve vlakové zastávce Žloukovice s cílem projít krásnou lesnatou a kopcovitou krajinou CHKO Křivoklátsko do vsi Branov, kde Ota Pavel často pobýval a o tomto kraji psal své krásné knihy a vzpomínky. Bohužel osud mu nedopřál dlouhého žití, zemřel po dlouhé nemoci, během které dále tvořil, ve čtyřiceti třech letech.
Obec Branov dnes pořádá pietní vzpomínku na Otu Pavla a tradičně zve všechny zájemce z řad turistů i příznivců, příchozích i přijedších, především samozřejmě občany branovské a okolní.
Protože toho dnes chceme stihnout víc, vyrážíme ze Žloukovic už po osmé, šest členů a členek našeho All Starc Teamu do zamračeného, vlhkého a slunce neslibujícího rána po žluté turistické ke Žloukovické hájovně.
Krátkou chvíli podle Berounky a pak ještě v obci prudké stoupání k hájovně. Dobrá rozcvička, nastoupáme asi sto výškových metrů. U hájovny na červenou od Nižbora a společně s cyklo 0050 dále stoupáme lesem, pak k údolí potoka Žloukava který míří k severu a u Žloukovic končí v Berounce.
Pokračujeme dál lesem podél Žloukavy a tady o bláto není nouze, nicméně zatím neprší a víc dnes nemůžeme chtít.
Míjíme rybníček a odbočku k osadě Pustá Seč a po chvíli přecházíme hlavní silnici a znovu lesem s cyklo 0050 vyhýbajíce se blátivým loužím k rozcestí Leontýnský zámek. Ten dnes vynecháváme a krátce posvačivše pokračujeme s cyklo po modré ke Karlově Vsi.
Tam přicházíme po necelých třech kilometrech a s povděkem nacházíme na kraji vsi otevřené občerstvení s příjemným posezením. Takže pivo, kafe, a jdeme dál. Procházíme Karlovou Vsí po silnici s cyklo 303 k Roztokám a začíná pršet, posléze poměrně vydatně. Za vsí odbočujeme z hlavní doleva na silničku k Branovu. Sestupujeme nádhernou křivoklátskou otevřenou krajinou, nádherné výhledy na okolní zalesněné kopce, k Branovu a Nezabudicům. Déšť naštěstí ustává.
Procházíme Branovem, dlouhá obec soustředěná kolem silnice svažující se k návsi. Už z dálky slyšíme muziku. Na návsi okolo hospody U Vitoušů už je rušno. Vcházíme na zahradu restaurace a – světe div se – jsme příjemně přivítáni a po podpisu na návštěvní listinu dostáváme i dobrý gulášek. Světe div se podruhé, zdarma. Nepohrdneme, je pravé poledne.
Akce není pojata nikterak pietně, je tu veselo a country kapela hraje country i trempské fláky. A dobře, mohu li soudit. Takže rádi posedíme u piva a kafe a pozorujeme cvrkot. S velkou slávou přijíždí i početná skupina historických motocyklů nablýskaných jak se patří a později i karavana trabantů. Později má vystoupit i známá dámská skupina Schovanky, ty už také přijíždějí i s doprovodem. Ty už ale nestíháme, času na zpáteční vlak není mnoho,máme ještě v plánu cestu dolů k přívozu V Luhu.
Tam se koná pietní vzpomínka na Otova bratra Huga, který opustil toto slzavé údolí letos v lednu v požehnaném věku 89 let.Ta už ale není tak veselá, ale o tom až příště.
Co dodat, k naprosté spokojenosti chybělo jen trochu sluníčka, ale i tak cesta křivoklátskými lesy stála za to. Navíc se přiznám že v Branově jsem byl poprvé, takže další plusové znaménko.
Zdrávi došli. Zase někdy. Seventy