Doprava v Arménii

Při cestování po Arménii si člověk samozřejmě může pronajmout auto, ale myslím, že tím o hodně přichází. My jsme se rozhodli využívat místní dopravu a tím poznávat lépe zemi a lidi.

První druh dopravy, pro který jsme se rozhodli, bylo taxi. Základní cena za taxi v Arménii by měla činit 100 AMD za 1 km. Řidiči to celkem dodržují, pouze v případě cesty do hor nebo jiných složitějších podmínek dochází k navýšení ceny, ale také ke smlouvání.

Nejčastěji se cestuje v Arménii autobusem. Vzhled některých klasických velkých autobusů nepůsobí na cizince zcela nejlépe. Mnoho vozů by u nás patrně ani nevpustili do brány areálu STK. Ale tady v něm lidé jezdí a jsou spokojeni. A my jsme byli také.

Nejčastějším veřejným dopravním prostředkem v Arménii je maršrutka. Je to mikrobus stavěný tak pro 12 až 14 lidí. Často jich tam jezdí i více. V tomto dopravním prostředku je lepší sedět, jelikož maršrutka je totiž uvnitř vysoká asi 165 centimetrů. Vydržet v předklonu půl hodiny se dá, ale pak se narovnat. Maršrutky mají své pravidelné linky, které jsou označeny čísly. V číslování spojů však nešetří nápady. Často vidíme i tříciferná čísla nebo číslici doplněnou písmenem, přičemž se jedná o úplně jiný spoj než ten, který je označen samostatným číslem. Výhodou maršrutek je, že zastaví kdekoliv. Cena ve vnitřních částech Jerevanu byla 100 AMD za osobu, dále od centra již 200 AMD za osobu.

Řidiči těchto vozů jsou velmi ochotní. My jsme například zažili následující situaci. Přišli jsme na zastávku, kde již čekali lidé a další přicházeli. Byli jsme zvědavi, komu dá řidič přednost. Nám s našimi velkými batohy nebo místním studentům. Vše dopadlo velmi dobře. Mládež nastoupila a nám se naděje na rychlý odjezd při pohledu na plný bus rozplynula. Řidič nám však pokynul, a dal nám tím najevo, že autobus není zas tak plný, abychom se tam nevešli. Velice šlechetné gesto, které jsme nezažili v Arménii poprvé ani naposled. Někdo by mohl říct, že máme „po čertech“ veliké a těžké kletry, ale pro arménské řidiče jsou to obyčejné batůžky, ve kterých nevidí žádný problém a nechtějí ani za ně zaplatit. Během jízdy jsme si několikrát také všimli zajímavé věci. Sedící lidé nabídnou stojícím, právě přistoupivším človíčkům, půlku své sedačky, a tito skoro vždy nabídku přijmou. Na věku a pohlaví nezáleží. Lidé se snaží navzájem si pomáhat, ulehčit si tím cestu, sedící podrží stojícím zavazadlo a podobně. Zajímavé.

V některých menších městech lze vidět velké autobusové nádraží, které pamatuje slávu Sovětského Svazu. V současné době se však už venkovní areál většinou částečně rozpadá. Maršrutky i autobusy zastavují venku před budovou, k nástupištím nezajíždějí. Uvnitř velké odbavovací haly sedí na židli jedna paní prodávající jízdenky. Hlavní autobusové nádraží v Jerevanu však funguje. Naproti němu se nachází jídelna, hezky vypadající a čistá, s příjemnou obsluhou. Mají zde velký výběr jídel, z nichž je jich mnoho i připraveno k odběru za pultem, tudíž člověk může zrakem zhodnotit výtvor místní kuchyně a ví přibližně, co ho čeká.

Co jsme však chtěli v Arménii zkusit, ale nepodařilo se nám to, byla jízda vlakem. Kousek od Jerevanu jsme navštívili jedno železniční nádraží. Zde jsme si povídáli s náčelníkem stanice. Na naši otázku, kdy pojede vlak na jih, odpovídá „možná dnes, možná zítra, ale jenom nákladní“. Cestování druhým směrem je podobné. Po rozpadu Sovětského svazu a uzavření hranic s Azerbajdžánem se veškerá přeshraniční doprava zastavila a zdejší železnice jsou patrně pouze pro okrasu. V provozu zůstaly především služební vlaky, kterými železničáři kontrolují sjízdnost trati. Prověřujeme tedy alespoň, zda jsou koleje opravdu širokorozchodné.

V Jerevanu jsme pro změnu měli problém najít železniční nádraží. Většina lidí neví, kde se nachází a tvrdí ještě k tomu, že v Arménii žádné vlaky nejezdí. Nakonec jsme asi po hodinové chůzi železniční nádraží našli. Zde jsme se dozvěděli, že vlak snad nějaký dnes jel. Informace to ale nebyla přesvědčivá a tak jsme se rozloučili s myšlenkou, že „ochutnáme“ arménskou železnici. Potvrdilo to naše předchozí zjištění, že v současnosti je v Arménii železniční provoz minimální. Železniční tratě jsou údajně ve špatném stavu, vlaky z toho důvodu jezdí pomalu a jsou drahé. Návštěva železničního nádraží v Jerevanu však nebyla úplně zbytečná. Před nádražní budovou stojí jedna z dominant města, jezdecká socha Davida Sasunského, legendárního vůdce povstání proti Arabům.

V Arménii jsme zkoušeli také stopovat. Občas se zadařilo a poznali jsme rozumné lidi. Zažili jsme však také následující situaci. Řidič nám „ochotně“ zastavil a zavezl nás do asi 2 kilometry vzdáleného města, přímo na stanoviště taxikářů, kteří se na nás okamžitě vrhli a nabízeli odvoz kamkoliv. Dobrovolně, povinně jsme souhlasili, jinak bychom museli zaplatit za předchozí stopování. Určitě to nemysleli špatně. V Arménii je velká nezaměstnanost a tak si musí nějak shánět práci.

Ještě o jedné zajímavé věci bych se zmínil. Při procházkách po hlavním městě mne fascinovala schopnost Arménů přecházet několikaproudové silnice na červenou. Mají na to svůj systém. Chodec vždy popojde v určitém intervalu o jeden pruh dále a čeká, až se mezi proudem aut vytvoří alespoň několikametrová díra, a v ten moment se posune o pruh dál. Svítí-li na semaforu zelená barva, postup je obdobný, v žádném případě to neznamená, že se může silnici přejít, aniž by dal člověk autům přednost.

 

Při putování po Arménii jsem ještě navštívil tato místa a viděl následující:

jezero a město Sevan: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-jezero-a-mesto-sevan

zajímavé tržiště v hlavním městě: https://www.turistika.cz/mista/armenie-trziste-vernissage

tunel z řeky Arpa do jezera sevan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-tunel-z-reky-arpa-do-jezera-sevan

klášter Noravank: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-noravank

hlavní město Arménie: https://www.turistika.cz/mista/jerevan-hlavni-mesto-armenie

koňak Ararat: https://www.turistika.cz/mista/armenie-jerevan-konak-ararat

město Dilijan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-mesto-dilijan

klášter Haghartsin: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-haghartsin

další zajímavé kláštery: https://www.turistika.cz/mista/klastery-v-armenii

lázně v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/lazne-v-armenii

kaňon říčky Azat: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-kanon-ricky-azat

město Jermuk: https://www.turistika.cz/cestopisy/mesto-jermuk-lyzovani-v-armenii

klášter Geghard: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-klaster-geghard

chrám Garni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-chram-garni

poutní místo Eschmiadzin: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-eschmiadzin

městečko Areni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-areni

vesnice Antarut: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-antarut

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/