Expedice Aletschhorn a přechod Monte Rosy

Expedice Aletschhorn - Monte Rosa 6. - 15. 8. 2009

Krátké video z naší expedice zde :

Promovideo

1. den 6.8. čtvrtek

Vyjíždím v 8 hod. ze Vsetína směr Hradec Králové. Zde hodinu marně čekám na borce, co jsme měli domluvené jako spolujezdce a kteří prostě nepřicházejí... Ač jsme byli domluveni a vše vypadalo slibně, vykašlali se na nás. Co se dá dělat, pojedeme jen ve dvou - hlavně se nenechat odradit!

V Praze na Černém Mostě intuitivně nacházím Olsona a v 14.30 hod. vyrážíme směr Švýcarsko. Chválíme si kupodivu plynulý průjezd Jižní spojkou, na Rozvadově před hranicí nabíráme LPG a pokračujeme směrem na Mnichov. Kolem Mnichova houstne provoz a nakonec strávíme hodinku v koloně. Se západem slunce přijíždíme k Bodamskému jezeru do Lindau (21hod). Nacházíme známou benzínku s LPG, u které jsme tankovali před pěti lety. Jen se přejmenovala z Schell na Aral. Dobíráme plnou nádrž. Následuje nepříjemný, několikrát projetý úsek po okresce č. 13 z Bregenzu do Churu. O půlnoci zastavujeme v sedle Furka Pass - opouštíme „italský" kanton Ticino a vjíždíme do Wallisu.

2. den 7.8. pátek

Je nádherná hvězdná noc, úplně jasno. Únava z jízdy se už začíná projevovat, vbdělosti nás udržuje poslech znamenité rozhlasové stanice Rete Uno - to se nedá neposlouchat :-)

V 1.20 hod. jsme v pořádku na parkingu pod lanovkou ve Fieschi (1060mnm). Zalézáme do spacáků přímo u vozidla.

V 8 hod. vstáváme, přebalujeme věci potřebné k výstupu na Aletschhorn (4193mnm) a odcházíme na lanovku. Pro jistotu si předplácíme parkovné - 8F na 2dny. Ještě se vracím pro 2 plechovky Plzně - úplně jsem na ně ve spěchu zapomněl! Vyvážíme se za 13,8F/os. prvním úsekem lanovky do zimního střediska Fiescheralp (2200mnm).

Další úsek pokračuje až pod vrchol Eggishorn (2869mnm), který ale již nevyužíváme. Ve vedru vyrážíme po vrstevnicové cestě k místní atrakci, tunelu vedoucím bočním hřebenem Eggishornu. Zcela rovný přibližně 1km dlouhý tunel proražený při výstavbě přehrádky Vordersee je jen chabě osvětlen. Asi uprostřed překvapí improvizovaná kaple. Za tunelem se nachází chata Gletscherstube (2357mnm; 10.40hod). Jsme svědky menšího požáru. Zřejmě někdo odhodil do podrostu nedopalek. Vyklízíme pozice a klesáme kolem plesa Märjelesee k nástupu na ledovec Grosser Aletschgletscher (2250mnm). Vcelku snadný traverz ledovce je okořeněn nepříjemností - Olson ztrácí sedák, zřejmě zapadl do trhliny - zajímavý archeologický nález pro příští generace. Sutí přecházíme na boční ledovec Mittelaletschgletscher a jím pozvolna stoupáme, dokud po pravé straně neuvidíme bivak Mittelaletsch (3102mnm). Zde se dopouštíme chyby: místo standardního postupu obloukem zleva, snažíme se bivak dobýt přímo přes ledopád plný séraků a trhlin, což se nám daří až kolem 16 hod. Jsme zde sami, vytahujeme matrace na sluníčko a kocháme se. Počasí se na večer dle předpovědi začíná kazit. Nastavuji budík na 4 hod. Uvidíme.

3. den 8.8. sobota

Vstáváme v 5.48 hod. Zaspali jsme! Počasí nevěstí nic dobrého, mlhavo, déšť na spadnutí. Ale vrchol Aletschhornu vidíme a proto v 6.30 hod. odhodlaně vyrážíme. Navíc sobota byla předem stanovena jako vrcholový den a tak se nedá nic dělat. Je poměrně teplo, zmrzlý firn nehrozí, bezvětří. Stoupáme po málo znatelných stopách předchůdců, místy patrných v čerstvém sněhu. 8.50 hod. jsme v sedle Aletschjoch (3623mnm).

Odtud to začíná být zajímavější, ostrý hřebínek, převěje občas skála. V mlze (mracích) se dostáváme pod 45° svah předvrcholu (4087mnm). Stopy dávno zmizely, viditelnost nula, postupujeme dle GPS. Cca 200 metrový nepříjemný výšvih končí hřebínkem, zde se opět objevují zbytky stop - oficiální výstupová trasa vede asi více zleva. Již lehčím terénem se dostáváme pod vrchol. Mraky se trhají, pozorujeme okolní čtyřtisícovky, na kterých jsme byli vloni - Jungfrau, Mnich, Finsteraarhorn. Vypečeným skalnatým hřbítkem dolézáme v 11 hod. na vrchol. Shlížíme do hodně ostré skalnaté severozápadní stěny, jsou vidět jistící tyče. Příliš se nezdržujeme, pár fotek, mezi nimi vrcholový kříž poznamenaný bleskem a zahajujeme sestup po vlastních stopách až pod sedlo Aletschjoch. Odtud až k bivaku pak oficiálnější trasou vlevo po skále a sutí. Ve 14 hod. jsme zpět v nocležně. Máme dobrý čas, proto se moc nerozmýšlíme, balíme věci a vydáváme se dolů. Začíná mrholit. Volíme delší, ale snazší cestu obloukem mimo ledopád. Na poměrně nechutný sestup kamenolomem navazuje obligátní traverz Velkého Aletsche. Ledovcové jezero u nástupu je pro změnu vypuštěno. Sundáváme mačky a spol. a vracíme se kolem chaty Gletscherstube (19.30hod) do tunelu. Za ním nastupujeme do husté mlhy. Rozvažujeme, jestli sestoupit až dolů k autu nebo přespat a dojít to až ráno. Přece jen je to ještě 1100m klesání. Nakonec volíme první variantu a klesáme po sjezdovkách serpentinami přes typickou usedlost Fiescherstafel (1892mnm). Setmělo se a v mlze ani čelovka moc nepomáhá. Po citu klopýtáme lesem po kluzkých kořenech a kamení až dolů, do Fiesche. Úplně vyřízení shazujeme batohy na parkovišti ve 22 hod. Dali jsme za dnešek poctivých 1200m nahoru a pak 3200m dolů. Na těžko, myslím, slušný výkon. Přejíždíme k blízkému, nám již z loňska dobře známému, kempu a dopřáváme si teplou sprchu - to je balzám, naprostá relaxace. Na večeři si vychutnáváme Olsonovu sekanou. Spíme opět přímo u vozidla, noc lehce kazí hlasitá hudba z nedalekého hřiště.

4. den 9.8. neděle

Vstáváme v 8 hod. do nádherného dne, po špatném počasí ani památka. Po lehké snídani a posušení věcí přejíždíme do 60km vzdáleného Täsche (1450mnm). Konečná pro auta v údolí Mattertal. Parkujeme na stejném parkingu jako před 5-ti lety (Parkovné 7F na den). Obhlížíme okolní vrcholky, počasí super, vypadá to slibně. Přebalujeme se na 6 dní a parkovištním taxíkem se (o něco levněji, než vlakem) přesouváme do Zermattu (1600mnm).

Procházíme městečkem po hlavní ulici k lanovce. Máme štěstí, je neděle a tak se konají různé hudební akce, včetně vystoupení hráčů na Švýcarský národní hudební nástroj - alpský roh (Alphorn).

Procházíme Zermattem až k lanovkám a kupujeme lístky za „pouhých" 58F na hlavu :-) a po dvou přestupech na Furi (1867mnm) a Trockener Stegu (2939mnm) se ocitáme na Klein Matterhornu ve výšce 3800mnm. Padly sice návrhy, že vyjedeme jen na Trockener Steg, čímž bychom ušetřili každý 26F, ale nejsme už nejmladší a tak jsme si výjimečně dopřáli výjezd až nahoru. Procházíme tunelem skrz horu, nezbytné razítko a jsme opět na ledovci (13.30 hod.). Traverzujeme Breithornplateau a dále se po vrstevnici jasně patrnou stopou dostáváme pod skalisko s námi vytipovaným bivakem Rossi e Volante (3750mnm). 50timetrové převýšení skalou k bivaku překonáváme místy trojkovým lezením. Fixní lano objevujeme později. Bivak je opuštěn a tak ho obsazujeme (15.40 hod.). V okolí je tekoucí voda, nemusíme rozpouštět. A tak vaříme a papkáme. Na platu pod bivakem se schází mnohočlenná výprava a staví stany. Později zjišťujeme, že se jedná o 18tičlennou partičku Čechů z Uherského Hradiště. Ostatně nikdo jiný než Češi tady na těžko nechodí :-). Zůstávají všichni ve stanech, sem nahoru se nehrnou, což je dobře. Na večer se zatahuje a začíná sněžit. Občas je slyšet hromy.

5. den 10.8. pondělí

Budíček tentokrát úspěšný ve 4.40 hod. Vyhlížím ze dveří: sněží, viditelnost mizerná. Po noční výživné bouřce, kdy blesky bily do blízkého okolí, až se chatka otřásala, leží venku 15-20 cm nového sněhu. Citelně se ochladilo. Posunujeme budíček na 6 hod. Nikomu se z vyhřátého klobouku nechce. Počasí se lepší, slunce prosvítá skrz mraky a tak v 7 hod. vyrážíme. Naším cílem jsou dva nejvyšší vrcholy Breithornu. Partička ve stanech si bouřku též vydatně užila, balí stany a protože si netroufají pokračovat přes Castor, sestupují o 1400m níž na Italskou stranu, aby ho obešli. Nebrat...

Všechny stopy i trhliny jsou zaváté. Jdeme zpět směrem ke Klein Matterhornu přibližně vnašich včerejších stopách a stoupáme do sedla (4080mnm) mezi Westl. a Mittl. Breithornem, čas 10.30 hod. Občas se mlha roztrhá a jsou výhledy, občas není vidět na krok. Po několika nedokonaných pádech do trhlin se raději navazujeme. Ze sedla stoupáme nejprve vpravo na Mittl. Breithorn (4160mnm), kde jsme v 11 hod. Vrchol tvoří ničím neoznačená převěj. Vracíme se zpět do sedýlka a pokračujeme Ostrým hřebínkem na hlavní vrchol Westl. Breithorn (4165mnm), kam přicházíme v 11.40 hod. Opět v mlze, viditelnost mizerná a navíc davy lidí. Sestupujeme klasicky na Breithornplateau a známou, teď již opět řádně prošlapanou trasou zpět na bivak, kde jsme cca ve 13 hod. Na bivaku nikdo nepřibyl, zahajujeme siestu. Kolem páté hodiny pozorujeme dole na ledovci 3člennou skupinku. Za chvíli již není pochyb - míří na „náš" bivak! Simulujeme pohyb na terase, aby bylo patrno, že je obsazeno. Marně. Ovšem čeká nás příjemné překvapení, jsou to borci z Hradiště. Oddělili se od hlavní skupiny. Byli na lehko na Castoru a mají slivovici!

6. den 11.8. úterý

Budíček v 5 hod. Vyhlížím ze dveří a je to nádhera, úplně jasno, měsíc a hvězdy září. Není co řešit, balíme, loučíme se a nastupujeme na ufoukaný zmrzlý sníh z nočních přeháněk. Příjemně mrzne, míjíme Zwillingsjoch (3845mnm) a stoupáme v serpentinách západní stěnou na Castor (4226mnm). Stopa je částečně patrná. Klíčovým místem se ukazuje výšvih na hřeben, pod nímž je ještě nutno překročit docela hlubokou odtrhovou trhlinu a vystoupit 20m vyfoukaným, asi 50°, pololedovým, místy skalnatým svahem. Vyhoupneme se ze stínu do slunce, avšak docela nepříjemně fouká. Pokračujeme velmi ostrým hřebínkem na samotný vrchol (8.55 hod.). Ve stejnou chvíli přichází dvojice z druhé strany. Po vzájemném focení svižně pokračujeme už méně ostrým hřebínkem na Felikhorn (4176mnm) a sedlo Felikjoch (4061mnm). Teď již jsme níže, vítr se utišil a slunce už začíná vydatně pražit. Sestup na ledovec Felikgletscher operativně zkracujeme volným terénem. Přeskok odtrhu je příjemným zpestřením (3750mnm; 10 hod.).

Následuje vrstevnicový traverz kotlem Liskammu - ledovcem Lisgletscher pod další oříšek na trase - výstup na sedlo Passo del Nasso (4100mnm): 200 metrový a 45°, místy ledový výšvih. Naštěstí chvíli před námi prošláplý. Jistíme se pomocí cepínu, ledovcové šrouby nepoužity (překonání sedla asi ve 13 hod.). Sestupujeme na východní část Lisgletscheru a traverzujeme jej k sedlu Col de Vincent (4087mnm) Napojujeme se na výstupovou trasu z chaty Gnifetti (3647mnm) nahoru, směrem k chatě Margherita. Je velmi frekventovaná a připomíná dálnici. Před sedlem sundáváme batohy a nalehko si vylézáme Piramide Vincent (4215mnm; 15 hod.). Pak už jen „krátké" stoupání kolem bivaku Felice Giordano na skalisku Balmenhorn (4167mnm) na plateau pod Ludwigshöhe (4250mnm; 16.15 hod.). Ideální východiště na okolní vrcholy. Při kopání základny pro stan přichází pěti členná partička Čechů, samozřejmě na těžko. Kupodivu to nejsou naši známí z Hradiště, ale borci z Hodonína. Společně zakládáme český basecamp :-). Slunce hřeje, je bezvětří, super viditelnost, neuvěřitelné. A aby to nebylo vše, tak v 19 hod. přichází i hlavní skupina z Hradiště! Též absolvovali Passo del Nasso - výstižně přejmenované na Passo del Praso. Camp se rozrůstá na 8 stanů. Začíná být trochu plno. Roztápíme sníh a vaříme.

Ve 21 hod. pozorujeme ze stanu parádní západ slunce za Matterhornem.

7.den 12.8. středa

Noc proběhla v klidu, k ránu trochu kosa, kolegové hlásí -7°C. Poleháváme do 7 hod. Nechce se nám do zimy - před 8 hodinou se začíná do stanu opírat slunce, rychle se otepluje. Mezi tím nám kolem stanů prochází z dolních chat jeden vláček za druhým. Snídáme a vyrážíme vypaběrkovat okolní čtyřtisícovky. Mírným traverzem stoupáme na sedlo Col Gnifetti (4452mnm). Pohodlným výstupem dobýváme ZumsteinSpitze (4563mnm; 9.20 hod.). Potkáváme spoustu dalších Čechů. Fotíme a rychle sestupujeme krátkým skalnatým hřebínkem, kde se už začínají tvořit zácpy. Další cíl je jasný - nejvýše položená chata v Evropě - Regina Margherita na vrcholku Signalkuppe (4559mnm; 10 hod.). Chata je příjemně vytopená. Dávám si třetinku Heinekenu za 6€, Olson čaj za 2€. Po hodině zevlování a zkoušení tureckého WC v poloprázdné chatě s výhledy dolů do zelených údolí o 3000m níže sestupujeme na sedlo Seserjoch (4296mnm). Následuje snadný výstup na Parrotspitze (4436mnm; 12 hod.) s hodnotným vzdušným přechodem hřebene do sedla Col de Piode (4285mnm).

Pak další lehký výstup na Ludwigshöhe (4341mnm; 12.30 hod.) a sestup do sedla Zurbriggen-Joch (4279mnm). A na závěr poslední dnešní čtyřtisícový vrchol Corno Nero neboli Schwarzhorn (4321mnm; 12.50hod). Krátký, ale poměrně výživný 50m 45° výšvih po dobrých stupech. Skalnatý vrchol okrášlen ukázkovou Madonou. V 13.20 hod. jsme zpět v táboře. Po chvíli přichází parta z Hodonína, pokoušeli se o Dufourspitze, ale nezvládli klesání hřebínkem z Zumsteinspitze - nedivím se. Domlouváme se s nimi na zítřejší akci - východním vrcholu Liskammu. Dnes nám došel čaj a chleba, asi budeme muset zítra sestoupit :-). Přímo ze stanu máme jako na dlani celou výstupovou trasu na Liskamm, bude to zajímavé. Táborem nám neustále procházejí početné skupinky svůdci mířící na chatu Margheritu a zpět. Na této dálnici, kde nejsou potřeba snad ani mačky, působí někteří týpci zhusta ověšeni vším možným horolezeckým materiálem poněkud komicky. Opět skvělý západ slunce.

8. den 13.8. čtvrtek

Noc opět dosti mrazivá (-8°C). Proklel jsem spacák i sebe. Mám na sobě veškeré oblečení, přesto klepu kosu. Zimní spacák Prima Extrém zůstal doma. Budíček klasicky v 7 hod. Rozpouštíme sníh a vaříme snídani. Voda ze sněhu je vskutku odporná. Nandáváme úvazy, mačky atd. a v 8 hod. spolu střemi borci z Hodonína vyrážíme. Nejprve klesáme 100m na sedlo Coll de Lis - Lisjoch (4151mnm). Pak následuje celkem snadný nástup přes odtrhovou trhlinu na hřebínek (4340mnm; 8.50 hod.). Zde se navazujeme na lano, protože to, co následuje, je jen pro silné povahy. Stopa prochází po velmi ostrém hřebeni střídavě zleva, zprava, případně přímo - v šířce na jednu stopu. Jako na kladině, ovšem s tím, že obě strany padají minimálně 300m do hlubiny.

Přibližně po hodině přicházíme pod 30-40° sněhovo-ledový výšvih stěnou k vrcholu. Pomáhají v ledu vysekané stupy předchůdců. V 10 hod. stojíme na vrcholu (4527mnm). Za 20 minut přijíždí vlak z Hodonína, pasažéři jsou nadšení. My též. Počasí ideální, bezvětří, krásné rozhledy. V závěrečné pasáži pod vrcholem nás upoutal borec lezoucí zcela mimo výstupovou trasu. Na vrcholu se s ním setkáváme a zjišťujeme, že je to free-solo lezec, který právě dokončil výstup SV stěnou (800m převýšení, sklon 50°). Kromě integrovaných maček, přilby a dvou cepínů sebou nemá nic! Sdělil nám, že máme docela štěstí na sněhové podmínky. V posledních letech je hřeben Liskammu turisticky nelezitelný, zdůvodu množství čistého ledu na hřebeni.

Vyhlíží svého kolegu, kterého posléze vidíme stoupat ve 2/3 stěny, samozřejmě bez jištění. Dost hustý výkon. Po obligátním focení vrcholovek se vydáváme na ústup. Ve 12 hod. jsme zpět u stanu. Dáváme gulášovku a začínáme bourat tábor. Vyproštění šňůr od stanu ukotvených pomocí trekových holí zakopaných do sněhu, který mezitím promrzl téměř na led, se ukázalo jako oříšek. Ale stačí půl hodiny práce cepínem a je hotovo. Loučíme se s kolegy z Hodonína, kteří sestupují na Italskou stranu a vydáváme se též na sestup po ledovci Grenzgletscher. Jak klesáme rozbředlým sněhem, vedro je větší a větší. Užíváme si výhledy do SV stěny Liskammu s mohutnými séraky. V dolní pasáži ledovce překonáváme několik trhlin, stopa je dobře prošlapaná a viditelná. Pod Obere Platje (3200mnm; 15 hod.) opouštíme ledovec. Sušíme věci na vyhřátých balvanech a pomalu sestupujeme sutí málo patrnou stezkou kolem rozestavěné budovy nové chaty Monte Rosa hütte. Kousek níže míjíme i starou chatu, která by měla být v příštím roce zbourána. Pod chatou vstupujeme opět na ledovec, pro změnu Gornergletscher (2600mnm). Po značkách traverzujeme nepříliš rozeklaný ledovec. K našemu překvapení cesta nevede přímo pod svah Gornergratu, jako při naší poslední návštěvě před pěti lety, ale dlouhým obloukem zprava a traverzem bočního ledovce. Posléze se napojujeme na známý vrstevnicový chodník směrem na Riffelberg (2770mnm). Pokračujeme přes sedlo pod Riffelhornem, kolem plesa Riffelsee. Překračujeme koleje zubačky na Gornergrat a stavíme stan na sjezdovce. Vaříme poslední polévky a zmoženi usínáme. Je to docela teplotní šok oproti předcházejícím nocím.

9. den 14.8. pátek

Nezvyklý budíček nám způsobuje stádo ovcí procházejících přímo kolem stanu. Jednu musíme odehnat, neboť nám ho bezostyšně okusuje. Kolem 8 hod. se slunce začíná opírat do stanu a vyhání nás z teď již přehřátých spacáků. Balíme. Avizovaná změna počasí se nekoná, vypadá to na další krásný den.

Sestupujeme po sjezdovkách kolem mezistanice zubačky Riffelberg (2560mnm). Uvažujeme, že bychom se svezli dolů a ušetřili 900m převýšení, ale cena 17F nás odrazuje. Proto sestupujeme horskými pastvinami kolem krotkých svištích rodinek a jejich děr. Kolem létají vrtulníky jak za války (vyzdvihují materiál pro lanovky kolem Klein Matterhornu) a ve 12 hod. jsme zpět v Zermattu. K cestě do Täsche využíváme „naše" parkovištní taxi, které máme předplaceno. I přes naše nenápadné chování jsme bohužel obsluhou zinkasováni za parkovné. Měli jsme zaplaceno jen na 3 dny. Přesunujeme se zpět přes Visp a Brig do Fiesche. Ve známém kempu si opět dopřáváme koupel a v 15 hod. vyjíždíme domů. V 16 hod. zastavujeme na svačinku v sedle Furka Pass (2400mnm - přejmenovaným na Větrná Hůrka Pass) s krásnými výhledy na Bernské Alpy. Při průjezdu Bregenzem fotíme nádherné slunce zapadající do Bodamského jezera (20.50 hod.). Naše oblíbená stanice Rete Uno nás provází až 70km do německého vnitrozemí.

10. den 15.8. sobota

Ve 3.30 jsme po nočním boji s únavou v pořádku v Liberci. Dospáváme. Já pak pokračuji přes Hradec a Olomouc domů na Vsetín.

Speciální poděkování: Robertovi Hořanskému za zapůjčení expedičního vozidla.