Expedice Hlinsko 2015 aneb máj v Betlémě II (přes rozhledny na Toulovcovy Maštale)

Náš druhý raněmájový cyklistický den nám meteorologové slibovali stálejší i teplejší počasí a tudíž se do plánu dostalo více lesních úseků, pár zajímavých rozhleden i nějaké ty skalky. Ráno se tentokrát už všem podařilo včas nachystat k odjezdu a všichni se těšíme, jak si užijeme druhý májový svátek. Je totiž pátek 8. května 2015 a jak jsem se dozvěděl od jedné nejmenované osoby o něco později, tak den před tím proběhlo při jednom důležitém českoněmeckém jednání malé faux pas. Zástupce naší strany se totiž bezelstně zeptal, jestli i v Německu mají 8.5. státní svátek. Ti na opačné straně stolu se stejně naivně zeptali: „Ne, a co Vy slavíte?“ Výši následně sjednaného kontraktu ani dobu zbývající do konce rozhovorů ovšem neznám. Otázka, jak se jim líbil včerejší hokejový zápas s Kanadou, kde se naplnilo rčení „javorové listí, desítka to jistí“, však prý, naštěstí, nepadla.

To byla jen taková malá odbočka na úvod a my se teď vrátíme do Betléma. Po hlavní silnici opustíme Hlinsko ve směru na Poličku a jen s nechápavými pohledy sledujeme, jaké množství aut i ve státní svátek hned ráno někam strašně spěchá. Ještě, že alespoň ubyly kamiony. Naším prvním cílem je Vojtěchovská rozhledna. Je takovou tou typickou rozhlednou, jakých dnes u nás z různých dotací rostou desítky. Není na žádném vrcholu a od její paty vidíme úplně totéž, co z vyhlídkové plošiny. Ta je zde ve výšce nějakých 15 m a za právo výstupu chtějí dvacku. Někteří - jako australský Jirka – to považují za zcela zbytečnou investici, někteří si uvědomí, co dnes stojí např. rum, a vydají se k vrcholu. Bylo nás asi šest a Tonda v záběru, samozřejmě, opět několikrát nechyběl. K vidění nám zde toho slibovali poměrně hodně; a např. na chvaletické elektrárně, Kralickém Sněžníku a Orlických horách jsme se tak nějak shodli. Chrudim byla náznakem a Krkonoše jen nejasným tušením několika vzácně bystrozrakých jedinců.

Z kopečka rychle do Krouně, a poté ještě rychleji z hlavní silnice. Kolem jakési celozlaté sochy jedeme chvíli podél říčky Krounky (velmi příjemné), abychom vzápětí zahájili stoupání (to už méně) k České Rybné. Někteří alespoň chvíli spočnou simulováním fotografování jakési Skály. Ještě před tím je určena obědová pauza. Více než dvoutisícové městečko Proseč nabízí svým návštěvníkům zejména zajímavé náměstí s kostelem sv. Mikuláše, jehož nejstarší část pochází údajně z 13. století (ale jinak se jedná o novostavbu z roku 1913), Svatotrojičním sloupem a muzeem dýmek. Moc zájemců o tyto památky se ale v naší skupině nenašlo a téměř všichni dali okamžitě přednost místní restauraci, která se zove Hospůdka „U Míry“ (jen venkovní posezení má ale kapacitu cca 80 míst). Hospoda je to výborná a naštěstí jsme tady první, takže nijak nečekáme. Výběr jídel pestrý a ceny mírné. Jenom nás všechny svou hbitostí velmi překvapí náš trasér, který všechny rafinovaně předběhne a nacpe si břich dlouho před ostatními členy výpravy. Nevadí, nám pro změnu závidí skupiny cyklistů, které dorazily až po nás a jako odpustek nám pak Bob navíc předvede za pomoci téměř plných půllitrů, co je myšleno výrazem skalní defilé.

Začínáme se na Toulovcovy maštale opravdu těšit. Po modré dorazíme na lesní rozcestí (křížení se zelenou TZ). Tady si dáme malou zdravotní, zamkneme kola a vydáme se – přes protesty pana Dohnala – na pěší kolečko. Ono by to s těmi bicykly opravdu nebylo nic příjemného. Po nějaké době si uvědomím, že jsem na kole zapomněl mobil a nenápadně se optám, jestli se mezi námi najde ještě někdo podobně postižený. Jedna z tváří se vzápětí zkřiví neradostí a pan Dohnal mi oznámí, že ví ještě nejméně o jednom blbci, který ho tam také zapomněl. Zanedlouho je ale tato událost zapomenuta a my se kocháme pohledem na ono skalní defilé. Část z nás si ovšem na místě oněch „kamínků“ docela s chutí představí pár orosených. Vystoupáme ke skalám, chvilku si odpočineme a za nedlouho se vydáme do příbytku slavného loupeživého rytíře, pana Vavřince Toulovce. Jedná se o různé skalní chodbičky a „místnosti“, označené např. ložnice nebo kuchyně. Tato nedlouhá skalní procházka však přináší drobný problém. Lidé, kteří se sem vypravili, jsou často fyzicky slabí (a současně silně či méně silně otylí) a nevhodně obutí i oblečení, takže průlez Maštalemi se pro ně mnohdy a mnohde stává neřešitelným problémem. Navíc mají touhu se nechat na každém kroku, větším kamínku i druhém až třetím metru zvěčnit fotoaparátem, takže zde často vznikne „kolona“, za kterou by se nemusela stydět ani jedna z „nejkvalitnějších“ komunikací světa, tedy legendární D1.

Pak si dáme krátkou pauzu na vrcholcích skal, během které odhalíme, že Pekoš je hermafrodit (viz. foto na Rajčeti), a pokračujeme kolem různých skal dál. Projdeme lesní úsek a osvěžíme se u studánky Džberka. Poté už jdeme s Bobem sami (ono také moc lidí s sebou foťák nemívá, a tak občas proběhne i krásný protimluv typu: „Nezdržuj pořád s tím focením“ a následným „A kdy nám už konečně pošleš fotky?“). Celkem často během cestní debaty vzpomeneme na valašského skálomilce Frantu; tomu by se tady jistě líbilo …

Další úsek vede cestou necestou, tedy neznačenou stezkou, vedoucí občas i korytem potoka. Díky tomu některé potká i troška toho osvěžení, přičemž Pekošovo povedené varietní číslo můžeme snad už označit za tradiční kolorit. Po regionálním číselném značení dorazíme bez úrazu až do osvěžovny v obci Zderaz. Pivečko udělá každému vyprahlému poutníkovi dobře, ti – řekněme – nejodvážnější si dávají také zmrzlinu a zelenou. Ale čas rychle utíká a tak je potřeba pokračovat, naštěstí ve „sjezdovém postoji“.

Definitivně zůstáváme s Bobem sami u kostela sv. Jana Křtitele v Perálci, což je ovšem stavba, která rozhodně stojí za několikaminutovou zastávku. Díky tomu pak společně ještě vidíme krásnou rozhlednu Borůvka (sice mají zavřeno, ale pohled do KRAJINY z vyhlídkové plošiny by se od toho našeho – přízemního – opět zase až tak moc nelišil), hrad Rychmburk (před tím nás ovšem čeká hodně odporné stoupání) se sklepní galerií s pozoruhodnou klenbou, svedenou na mohutný středový pilíř (Bob je ve zdejším sociálním zařízení prvničkou, já pravidelným návštěvníkem … neb už podruhé), Kalvárii v Předhradí, pozoruhodnou církevně-hospodskou hasičárnu v Žďárci u Skutče a děkanský kostel Narození Panny Marie v Hlinsku (nic moc). Navíc se luxusně projedeme kousek vlakem. Pohodlně postojíme v plné chodbičce a tím se vyhneme nepříjemnému táhlému stoupání k Hlinsku, které se Bobovi dva dny před tím vůbec nelíbilo. A ještě máme informace o statečném výkonu našich hokejistů v utkání s Rakouskem …

Více fotografií je k vidění na odkazu:

https://www.turistika.cz/cestopisy/expedice-hlinsko-2015-aneb-maj-v-betleme-ii-pres-rozhledny-na-toulovcovy-mastale