Holky na cestách - Slavonicko 1 /přes Třebíč do Slavonic/

Cestopisy

Vyjely jsme skupina holek na toulky po Slavonicích a okolí. Jely jsme třemi auty, celkem nás bylo 10, užily jsme si putování jak velké holky, středí i ty nejmenší.

Cestou se prvně zastavujeme na prohlídku Třebíče. Vyjely jsme nahoru nad baziliku sv. Prokopa, zaparkovali a cestou dolů jsme ji také navštívily. Kamarádka Petra zjišťuje, kde má svačiny pro svoje holky, které ji nabalil přítel. My zatím obhlížíme stavbu baziliky z hora. Baziliku stavěli Benediktíni ve 13. století, patří k nejcennějším památkám té doby. Krásné je náměstí se svými domy, nejkrásnější a zároveň cenné jsou renesanční domy se sgrafity - Malovaný dům a Ráblův dům. Z doby budování města je i kostel sv. Martina s mohutnou válcovitou věží . Také nás zaujalo židovské městečko, řeka Jihlava a vyhlídka na město nad řekou a židovskou čtvrtí. Prošli jsme se centrum i židovské městečko.. Kamarádka Petra se od nás odtrhuje a prchá neznámo kam, nějak ji nudíme. Něco se sní děje. Obešly jsme židovské městečko a vyšly až nahoru k synagoze a židovskému hřbitovu. Jinou cestou se vracíme zpět a koho nevidíme sedět na zahrádce s vínem. To nás trochu šokovalo, ale co s ní naděláme, když raději sedí nad vínem.. Nám se ze zajímavého městečka ani nechce odjíždět, ale tentokrát jsme tu byly jen na skok.

Pokračujeme dál.

Natěšeny přijíždíme do krásného renesančního městečka Slavonic. Ubytovaly jsme se v krásném renesanční domě na náměstí u paní M. Centrum Slavonic je zapsáno jako městská památková rezervace. Vznik města se datuje do 12. století, patřilo Vítkovcům – pánům z Hradce. Od 13. století vznikal důmyslný odvodňovací podzemní systém, který jsme obdivovaly, leč návštěvu podzemí s vynášením kýblů bláta a nazouváním holínek jsme ponechaly mužským návštěvníkům města. Naše návštěva podzemí nám vystačila v galerii pana Netíka/sochaře a řezbáře/, kde v části sklepů vystavoval některá díla. Raději jsme vyšly na městskou věž a těšily se pohledem na náměstíčka a krásné domečky pod námi i výhledem do malebného kraje.

Pak jsme si šly domluvit malování hrníčků a misek. Tak abychom si je mohly odvézt domů.

Jedna z dílem byla nedaleko našeho dočasného domova, u kašny. Obešly jsme náměstí a prohlížely zajímavé domečky s výzdobou. Domy na náměstí jsou vesměs ze 16. století, kdy město zaznamenalo velký rozkvět. Podoby domů se dochovaly dodnes, sklípkové klenby, typické štíty domů odvozené z italské renesance, nástěnné malby, rozsáhlá sgrafitová výzdoba se složitými figurálními motivy, psaníčka...

A než jsme to všechno prohlédly, tak byl podvečer.Zjistily jsme, že tu funguje výborné pekařství za branou od Horního náměstí. Otevřeno brzy a dlouho a také v neděli. To nás dobře naladilo na další den- Na ubytování jsme byly rozděleny, část spala v renesančním domě, část v „gotické“ stodole. Dole jsme měly společnou místnost, kde jsme večer poseděly a ráno snídaly. Také jsme na dvorečku mezi domy měly hezkou zahrádku a bazének. Paní majitelka měla představu, že se tam budeme koupat po jedné. No koho by to bavilo, že? Tak jsme musely vymýšlet kulišárny či číhat, až zvedne kotvy. Přítel či manžel paní majitelky byl benevolentnější, dělal, že nic nevidí a naštěstí na nás nedonášel. Přišel s velký psem, myslím že to byla doga. Doga vypadala, že by se také ráda okoupala, ale páníček ji držel zkrátka. Měly jsme podezření, že když paní domácí odešla a nebyly tam zrovna nájemníci, tak byl pan domácí k pesanovi vstřícnější a něco přehlédl.

Čekaly jsme jednoduchou kuchyňku, protože jsem říkala paní domácí, že tu budeme snídat, ale asi na to nějak pozapomněla. Velmi se tomu divila, že tu chceme opravdu snídat. Vyjádřila se, že všichni její hosté chodí snídat vedle do restaurace, ale my si ráno nějak poradíme. A s tím jsme šly spát.