Island pod stanem (2) - vodopády Seljalandsfoss a Gljufrabui

Ovce jsou na Islandu všudypřítomné.  •  Fotografie (8)  • Foto: pajas76

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

Zasněžený vrchol sopky Hekla (foceno ze silnice).

Blatouch bahenní

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

8.6. čtvrtek

Budíček je již z předchozího večera domluven na 7:30. Jsme tu sice na dovolené, ale byla by škoda to prospat. K snídani nabíráme vodu z blízkého potoka. Zkoumáme, jestli není z nějakého sirného pramene. Cítit není, takže kromě čaje ji nakonec čerpáme i k běžnému pití za studena.

Balíme stany a domlouváme se, že pouze dokončíme malé kolečko s malým výpadem k jezeru Álfatjörn a návratem zpět k autu. Delší okruhy, které by se tu daly udělat, by nám sebraly čas, který chceme strávit ve vyšších horách, než tady - 400 metrů nad mořem.

Vítr se oproti včerejšímu dni částečně ztišil, ale teplotu odhadujeme tak kolem 6°C. Oblékáme tedy bundy, čepice, nahazujeme bágly a vyrážíme. Ujdeme necelých 300 metrů a objevujeme do šeda zabarvené oválné jezírko s průměrem přibližně 30 metrů, ze kterého jde slabě pára. To by bylo koupání - úplně něco jiného než se tísnit s desítkami lidí v potoce a bojovat o nejlepší místa. Nadšeni do koupání jsme hlavně já s Honzou, který nelení a hned jde zkontrolovat teplotu vody. Po opatrném zasunutí ruky do vody hlásí, že teplota je naprosto ideání - taková napuštěná vana. Kromě Peti dlouho neváháme, svlékáme se a pěkně bez plavek se noříme do krásně vyhřátého jezírka. Úžasný pocit. Péťa na nás chvíli kouká z pod čepice a v bundě ze břehu. Když vidí, že jen tak nevylezem a můžeme se louhovat klidně hodinu, tak se rozhoduje přidat. Brzy tak všichni plaveme v jezírku a libujeme si. Na protější straně objevujeme teplý přítok, u kterého je teplota vody ještě vyšší a brzy si zvykáme i na mazlavé jemné bahýnko, které je v některých místech rozehřáté, že v něm nevydržíme dlouhodbě stát. Trochu řešíme, jestli nás voda ještě nerozpouští (jak se to prý nedávno stalo nějakému turistovi v Yellowstonu, který neopatrně spadnul do horké kyselé vody a byl prý opravdu doslova rozpuštěn). Žádnou formu rozpouštění nikdo z nás nepozoruje, takže si nahříváme kosti něco přes hodinu.

Ani vylézání ven do chladného vzduchu není tak hrozné jak jsme se báli, protože jsme krásně naakumulovaní teplem. Bereme batohy na záda a pokračujeme dál po okruhu. Po necelém půl kilometru nacházíme odbočku k jezerům Álfatjörn, Kattartjörn efri a Kattarjörn neðri. Zacházíme si však pouze na dohled jezera Álfatjörn, nabíráme vodu z potůčku a otáčíme zpět k Hveragerði. Opět procházíme kolem kouřících fumarol, kolem kterých jsou nánosy barevného mazlavého bahna.
Znovu procházíme po dřevěných chodníčcích a vedle v potoce jsou naloženy desítky lidí. Jsme rádi, že jsme se vykoupali v jezírku o pár kilometrů výše.

Ještě před sestupem dolů na parkoviště dáváme lehkou svačinku v trávě. Jsme schovaní v závětří, takže Slunce i celkem hřeje. Cesta dolů z kopce příjemně ubíhá a brzy jsme na parkovišti u našeho Dustera. Naložíme batohy i sebe a pokračujeme dál směrem na východ.

Z okének auta obdivujeme okolní krajinu, která se často neuvěřitelně mění. Chvílemi je to kamenitá vyprahlá placka, o kus dál travnaté pastviny s pasoucími se ovcemi, které hned zase střídá zvlněná plocha zatuhlé lávy pokryté mechem. Fotíme i zasněženou siluetu známé sopky Hekla. Po necelé hodině se objeví skalnatá hrana jakési náhorní plošiny, ze které již z dálky vidíme náš další cíl - vodopád Seljalandsfoss na řece Seljalandsá. Jedná se opět o velice navštěvovanou turistickou atrakci, takže parkujeme vedle desítek dalších aut. Tento vodopád je atraktivní tím, že se dá jít i za něj a padající proud vody tedy obejdeme kolem dokola. Z tříštící se vody rozfoukává vítr spoustu kapek kolem, proto oblékáme nepromokavé oblečení a vyrážíme vodopád prozkoumat. Voda tu padá z šedesáti metrové výšky do malého jezírka. Stojíme mezi skálou a vodopádem a pozorujeme, jak se v padající mase vody vytváří jakési vlny. Fotit se z tohoto pohledu dá obtížně, protože na skle objektivu okamžitě zůstávají kapičky.

Pěšky přecházíme zhruba půl kilometru podél útesu k dalšímu vodopádu - Gljufrabui. Ten je zase zajímavý tím, že padá do skalnaté soutěsky. Kluci si s sebou berou sandále na brodění a hned jdou prozkoumat vodopád přímo mezi skály. Já s Péťou stoupáme po strmých nepříliš zajištěných pěšinkách po skále obdivovat soutěsku i s vodopádem ze zhruba třetinové výšky. Dole nám kluci sdělují, že se přímo pod vodopád dá přeskákat po kamenech suchou nohou a že to určitě stojí za shlédnutí. Po kamanech se nám opravdu daří v pohodě dostat se do jakési jeskyně, kam shora padá vydatný proud vody. Úžasné místo i zážitek.

Přímo před tímto vodopádem se nachází kemp, kde stojí několik stanů. My však plánujeme pojmout cestování po Islandu co nejvíce nízkonákladově a tak vyrážíme hledat nějaké zapadlé místo pro postavení stanů volně, kde bychom nikomu nevadili. Pastviny jsou většinou oplocené, neoplocené plochy jsou často tvořeny hrbolatou lávou nebo rozmáčenou plochou, takže hledání nocovišť se občas ukáže být trochu oříškem. Dnes však nalézáme místečko poměrně brzy, když ze silnice č.1 po několika kilometrech odbočíme k vodopádu na říčce Írá. Sice jsou tu kolem všude ploty, které samozřejmě respektujeme. Hned za mostkem však nacházíme místo, které oploceno není, je rovné a zatravněné. Tady bychom nikomu vadit neměli. Stavíme tedy stany, vaříme a nalézáme i snadný přístup k potoku pro vodu, aniž bychom museli vstoupit na oplocenou část. Než dovečeříme, projíždí kolem i několik traktorů místních farmářů a jeden nám dokonce přátelsky mává. To nás utvrzuje v pocitu, že místní naše příležitostné přenocování někde volně příliš řešit nebudou.

Již při vaření večeře padá z nebe pár kapek. Kolem 21h zalézáme do stanů a během chvíle bubnování kapek na plachtu stanu zesiluje. V tuto chvíli je nám to však už jedno a jen doufáme, že se do zítra počasí opět umoudří.

Autor: pajas76

Další články autora: 82

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli