Island Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre

2.2 den

Z Vík í Mýrdal ( z „bažinatého zálivu“ -  jak je  také nejjižnější víska na Islandu nazývána) jsme pokračovali na sever k ledovci Mýrdalsjökull. Prudký déšť konečně ustal.

Tato část Islandu patří (díky systému několika sopek, které se tu nacházejí) k nejsilnějším sopečným oblastem na  světě. Klobouk (o ploše téměř  600 km² a  tloušťce ledu  až 700m) čtvrtého  největšího islandského  ledovce dosahuje  ýšky 1 512 m.n.m.  a kryje  aktivní sopku  Katla s průměrem kráteru 10 km. Všechny  erupce tohoto z nejnebezpečnějších vulkánů ledovcový příkrov neprorazily, přesto divoška od roku 936 bouchla již 16x. Poslední ničivá  erupce nastala  v roce 1918. Pod ledovcem se vyvalila nahromaděná, roztátá voda a způsobila ohromné  povodně. Záplavová ložiska tenkrát rozšířila jižní pobřeží o 5 km.

Její čas  se opět přiblížil.

Vědci Katlu bedlivě monitorují,  zejména  poté, co v roce 2010 nastala erupce její nedaleké  (menší a ve srovnání s Katlou  hodné) sestřičky, ledovcové sopky  Eyjafjallajökull. Pár dnů v dubnu toho roku byl v Evropě kvůli vyvržení sopečného popela do atmosféry uzavřen vzdušný prostor. O rok později (2011) se i Katla krátce probudila ze svého spánku. Roztavené magma se z kráteru vylilo hluboko pod ledovcem. Ledovcová povodeň zničila most na hlavním islandském silničním okruhu a na několik dní region (uprostřed turistické sezóny) roztrhla od zbytku ostrova. Vulkanologové jsou ostražití i z toho důvodu, že po erupcích Eyjafjallajökullu následovaly i výbuchy Katly. Mnoho vědců tvrdí, že na to má vliv propojení obou sopek magmatickými kanály. Jiní odborníci tyto hypotézy kvůli rozdílnému složení hornin  obou vulkánů vyvrací. Všichni se však shodují na tom, že výbuch Katly by mohl mít pro Island  dramatické dopady.

Vyrazili jsme krátkou procházkou ke splazu ledovce Mýrdalsjökull. Z jiných evropských států znám ledovce bělostné či namodralé. Mýrdalsjökull  byl špinavý  jako čuník. Co také jiného než popel a horniny lze v oblasti pod sopkou očekávat. Chvíli jsme pozorovali  "mravenečky", kteří pod odborným dozorem kráčeli po obrovitánské ledové ploše a pak jsme se vrátili k autobusu.

Odvezl nás zpět k vodopádu Skógafoss, který v dopoledních hodinách kvůli velké nepřízni počasí bylo zbytečné navštívit.

„Lesní vodopád“ je právem jedním z nejnavštěvovanějších,  nejpůsobivějších a nejfotografovanějších na Islandu. Nachází se v bezprostřední blízkosti  muzea Skógasafn u osady Skógar. Proud řeky Skóga padá z útesů bývalého mořského pobřeží. Útesy se táhnou mnoho kilometrů a oddělují pobřeží od islandské Vysočiny. V současnosti je odtud  Atlantský oceán vzdálen 5 km.

Z parkoviště jsme se za pár minut  dostali k úpatí 62 m vysokého a 25 m širokého  krasavce, obklopeného  zelení. Stála jsem v korytě  řeky a v úžasu hleděla, ohlušena hřmotem vodní tříště, na jeho  majestátnost.

Ke Skógafossu se váže legenda o islandském vikingovi, Þrasi Þórólfssonovi, jenž ukryl v jeskyni za vodopádem truhlici s pokladem. Až na místního chlapce, který objevil prsten, nikdo z mnoha hledajících nikdy nic nenašel. Prsten byl údajně použit na dveře kostela ve Skógaru.

Místo honby za pokladem zlatým jsme zdolali asi 400 schodů, vedoucích podél vodopádu a z výšin útesu se pokochali poklady přírodními. Kéž by bylo více  času a mohli jsme odtud vyrazit proti proudu řeky směrem k průsmyku Fimmvörðuháls mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökul.

 

V podvečer nám Island  ukázal svou přívětivou tvář. Usmálo se na nás slunce. Cestou zpět  po jižním pobřeží jsme přibrzdili u dalšího přírodního fenoménu. Seljalandsfoss (Vodopád prodané země) je napájen řekou Seljálandsá a  z útesů padá (do hloubky asi 65 m) do mělkého jezírka. Patří nejen k nejznámějším, ale také k nejzajímavějším  místním  vodopádům. Podél skalní stěny lze projít a vidět tak z vnitřní strany mocnou sílu vody i svět za ní. Je takto na  Islandu jediným svého druhu. Vzhledem k tomu, co jsme tento den prožili a přežili (za sibérie), považovala jsem duhou obkrouženého krasavce za malý zázrak.

Oblast před Mýrdalsjökull  •  Foto: Agnes

Dosyta jsem si zdálky i zblízka užila pohledů  na Seljalandsfoss samotný i pohledů do krajiny. Před vstupem za vodopád bylo nutné si obléci pláštěnku a dbát maximální opatrnosti.

 

Těšila jsem se jako malé dítě na kutě, protože následující den nás  čekaly Duhové hory