2.2 den
Z
Vík í Mýrdal ( z „bažinatého zálivu“ - jak je také nejjižnější víska na Islandu nazývána) jsme pokračovali na sever k
ledovci Mýrdalsjökull. Prudký déšť konečně ustal.
Tato část Islandu patří (díky systému několika sopek, které se tu nacházejí) k nejsilnějším sopečným oblastem na světě. Klobouk (o ploše téměř 600 km² a tloušťce ledu až 700m) čtvrtého největšího islandského ledovce dosahuje ýšky 1 512 m.n.m. a kryje aktivní sopku
Katla s průměrem kráteru 10 km. Všechny erupce tohoto z nejnebezpečnějších vulkánů ledovcový příkrov neprorazily, přesto divoška od roku 936 bouchla již 16x. Poslední ničivá erupce nastala v roce 1918. Pod ledovcem se vyvalila nahromaděná, roztátá voda a způsobila ohromné povodně. Záplavová ložiska tenkrát rozšířila jižní pobřeží o 5 km.
Její čas se opět přiblížil.
Vědci Katlu bedlivě monitorují, zejména poté, co v roce 2010 nastala erupce její nedaleké (menší a ve srovnání s Katlou hodné) sestřičky, ledovcové sopky
Eyjafjallajökull. Pár dnů v dubnu toho roku byl v Evropě kvůli vyvržení sopečného popela do atmosféry uzavřen vzdušný prostor. O rok později (2011) se i Katla krátce probudila ze svého spánku. Roztavené magma se z kráteru vylilo hluboko pod ledovcem. Ledovcová povodeň zničila most na hlavním islandském silničním okruhu a na několik dní region (uprostřed turistické sezóny) roztrhla od zbytku ostrova. Vulkanologové jsou ostražití i z toho důvodu, že po erupcích Eyjafjallajökullu následovaly i výbuchy Katly. Mnoho vědců tvrdí, že na to má vliv propojení obou sopek magmatickými kanály. Jiní odborníci tyto hypotézy kvůli rozdílnému složení hornin obou vulkánů vyvrací. Všichni se však shodují na tom, že výbuch Katly by mohl mít pro Island dramatické dopady.
Vyrazili jsme krátkou procházkou ke splazu ledovce
Mýrdalsjökull. Z jiných evropských států znám ledovce bělostné či namodralé. Mýrdalsjökull byl špinavý jako čuník. Co také jiného než popel a horniny lze v oblasti pod sopkou očekávat. Chvíli jsme pozorovali "mravenečky", kteří pod odborným dozorem kráčeli po obrovitánské ledové ploše a pak jsme se vrátili k autobusu.
Odvezl nás zpět k vodopádu
Skógafoss, který v dopoledních hodinách kvůli velké
nepřízni počasí bylo zbytečné navštívit.
„Lesní vodopád“ je právem jedním z nejnavštěvovanějších, nejpůsobivějších a nejfotografovanějších na Islandu. Nachází se v bezprostřední blízkosti
muzea Skógasafn u osady Skógar. Proud řeky Skóga padá z útesů bývalého mořského pobřeží. Útesy se táhnou mnoho kilometrů a oddělují pobřeží od islandské Vysočiny.
V současnosti je odtud Atlantský oceán vzdálen 5 km.
Z parkoviště jsme se za pár minut dostali k úpatí 62 m vysokého a 25 m širokého krasavce, obklopeného zelení. Stála jsem v korytě řeky a v úžasu hleděla, ohlušena hřmotem vodní tříště, na jeho majestátnost.
Ke Skógafossu se váže legenda o islandském vikingovi, Þrasi Þórólfssonovi, jenž ukryl v jeskyni za vodopádem truhlici s pokladem. Až na místního chlapce, který objevil prsten, nikdo z mnoha hledajících nikdy nic nenašel. Prsten byl údajně použit na dveře kostela ve Skógaru.
Místo honby za pokladem zlatým jsme zdolali asi 400 schodů, vedoucích podél vodopádu a z výšin útesu se pokochali poklady přírodními. Kéž by bylo více času a mohli jsme odtud vyrazit proti proudu řeky směrem k průsmyku
Fimmvörðuháls mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökul.
Po hlavním islandském silničním okruhu jsme pak popojeli k ostrovnímu centru
Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre. Usedli jsme do stodoly
farmy Þorvaldseyri, nacházející se pod ledovcem a zhlédli kratičký emotivní filmový dokument o boji rodiny s vybuchlou sopkou Eyjafjallajökull v roce 2010. Byla zde možnost mluvit s lidmi, kteří katastrofou prošli. V krámečku se daly nakoupit dárky.
V podvečer nám Island ukázal svou přívětivou tvář. Usmálo se na nás slunce. Cestou zpět po jižním pobřeží jsme přibrzdili u dalšího přírodního fenoménu.
Seljalandsfoss (Vodopád prodané země) je napájen řekou Seljálandsá a z útesů padá (do hloubky asi 65 m) do mělkého jezírka. Patří nejen k nejznámějším, ale také k nejzajímavějším místním vodopádům. Podél skalní stěny lze projít a vidět tak z vnitřní strany mocnou sílu vody i svět za ní. Je takto na Islandu jediným svého druhu. Vzhledem k tomu, co jsme tento den prožili a přežili (za sibérie), považovala jsem duhou obkrouženého krasavce za malý zázrak.
Dosyta jsem si zdálky i zblízka užila pohledů na Seljalandsfoss samotný i pohledů do krajiny. Před vstupem za vodopád bylo nutné si obléci pláštěnku a dbát maximální opatrnosti.
Těšila jsem se jako malé dítě na kutě, protože následující den nás čekaly
Duhové hory
Poděkování Ing. Lence Drastichové za perfektní průvodcovské schopnosti !!!
Pozdravy "papuchalkům": Ivance, Martině, Laďovi, Zdenkům, Františkovi a Radkovi
Články související:
1.den: Grábrók, Reykholt, Deildartunguhver, Hraunfossar, Glymur
2. den: Skógasafn - muzeum Skógar, Katla Geopark – přírodní rezervace Dyrhólaey
2. den: Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre
3. den: Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni
4. den: V
estmannaeyjar (Vestmanské ostrovy) - "ostrovy západních mužů“
5. den:
Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík
6. a 7. den:
Reykjavík - Harpa, Hallgrímskirkja, Hófđi, Perlan a nevelryby
7. den Zlatý okruh – Geysir, Gullfoss, NP Þingvellir a také Skálholt
Poslední aktualizace: 11.11.2024
Island Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Island Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre
Zajímavé pojednání. Zejména o těch sopkách.