Jak jsme navštívili Pivovy Vary aneb (nejen) olomoucký Beerfest 2021

Když jsme letos v červnu – víceméně náhodou – na internetu objevili reklamu na jubilejní 20. ročník olomouckého Beerfestu, nezaváhali jsme ani vteřinu a ihned pořídili vstupenky. Tuto úspěšnou akci jsme ještě nikdy nenavštívili, a když už nám lístky na vizovický Master of Rock dva roky zbytečně hnijí ve skříni, jsme povděčni za každou možnou, byť jen drobnou, náhradu. Navíc jsou mezi námi i lidé se slovenskými kořeny a letošní akce byla našim někdejším spoluobčanům přímo zasvěcena.

A řekněme si hned na úvod, že bylo až úsměvné, když si potetovaní metalisté s neskrývanou slzou v oku prozpěvovali s Vašo Patejdlem něco o tom, že je elánovská „voda drží nad vodou“. Takových momentů zde bylo mnohem víc – a také musím přiznat, že i když nejsem zrovna příznivcem hudby, která se zde nabízela, výborně jsem se bavil a celkově byla nálada na Beerfestu vysloveně přátelská a příjemná. Navíc jsem si mohl „odškrtnout“ spoustu dalších malých pivovarů, jejichž produkty jsem zde ochutnal. Bohužel jsem se musel pohybovat pouze mezi číslovkami 11 a 12, protože různé speciály bych asi dlouho „nepřežil“. Zúčastněných pivovarů bylo totiž několik desítek (jestli jich bylo těch slibovaných 43 jsem ale nepočítal) a nabízených produktů více než stovka, spíše půl druhé. Silně jsem zalitoval, že letošní olomoucký Beerrfest je výjimečně akcí pouze jednodenní …

Pokud se ale někdo domnívá, že zbytek tohoto cestopisu bude pojednávat o tom, jak jsme poslouchali „slovenské soubory písní a tanců“, u toho si lili do hrdélek hektolitry piva z produkce regionálních pivovarů a minipivovarů (nechyběl ovšem ani poslední dobou všudypřítomný Radegast), mýlí se. Jako správní kulturymilovní turisté jsme také něco pochodili, pokoukali a nafotili. A té kultury bylo ve finále více než několik habadějů … 

Vše proběhlo asi takto:

V pátek 2. července jsme v 10,09 hod. vyjeli ze šumperského vlakového nádraží hanáckým směrem. Zpoždění spoje bylo nepatrné, zejména v porovnání s tím, co nás čekalo na zpáteční cestě. Po příjezdu do Olomouce jsme se ještě projeli tramvají a následně vyrazili do zdejší galerie Mona Lisa, kde právě probíhá další výstava z cyklu Domácí úkoly z pilnosti. Ta současná se jmenuje Hmyz a k vidění zde jsou slavná jména jako Kolář, Švankmajer (toto jméno je v galerii hodně v oblibě), Jirků, Róna nebo Rittstein. Chvíli jsme moudře pohovořili s majitelem galerie a vydali se o dům dál.

Tím domem dál byla zcela neplánovaně další galerie, tentokrát autorská. V Deni Gallery na nás dýchla vůně francouzské Provence, pestré barvy impresionismu a ženská krása. Navíc jsme se u rozhovoru s majitelkou galerie a autorkou všech děl pravděpodobně stali hvězdami internetových stránek a lokálních televizí. A začínalo být jasné, že tento den bude skutečně o letní pohodě.

Následovala krátká návštěva stálé expozice Muzea moderního umění (některé věci je prostě potřeba si občas připomínat a navíc jsem si jistý, že ten Diviš tam fakt dříve nevisel), mého oblíbeného lapidária vlastivědného muzea se stálou expozicí Příběh kamene (za tu dvacku sem budu klidně chodit několikrát ročně) a Ponorky. Legendární hospoda nás nasytila (Čtyřlístek byl super) i napojila. A protože jsme zjistili, že v programu Beerfestu přibyl jeden účinkující, vydali jsme se přes univerzitní komplex k areálu Korunní pevnůstky, kde se Beerfest konal. Díky tomu jsme navštívili i část olomoucké botanické zahrady a lehce si zašli při hledání hlavního vstupu.

Tam jsme naše předprodejové vstupenky v hodnotě 216 korun vyměnili za růžové pásky na zápěstí a vrhli se do víru vášně. Na pódiu vyhrávalo regionální uskupení Zvláštní zóny, v areálu kromě nás skoro nikdo nebyl (a vůbec nám to nevadilo) a pivních stánků se nabízelo tolik, že už se nám předem lehce zamotala hlava (jen těch průměrných 55 Kč za pivo nás v první chvíli trošku zaskočilo). A tak jsme vše odstartovali krnovskou Nachmelenou opicí. Během konzumace a poslechu jsem kontaktoval přátele, u kterých jsme měli zajištěný nocleh a kteří ještě radostně budovali lepší zítřky, a zjistil, že si můžeme dát ještě jedno. Zvolili jsme českotěšínský Sachsenberg, jen původně plánované Dvě myši na kaši jsme nahradili pivem pepřovým. A při přátelské debatě s majitelem pivovaru jsem zjistil, že na točení piva se někdy strašně pěkně kouká. Což k velké radosti nás pánů platilo i pro mnohé další stánky …

Poté jsme areál Korunní pevnůstky (někdejší bastionová pevnost z roku 1756, z které se dodnes zachovala barokní prachárna, dělostřelecké sklady a část strážnice) opustili a šli se ubytovat. Díky tomu jsme přišli o slavnostní naražení soudku pivovaru Litovel i o vystoupení místní metalové formace Sunset Trail. Do areálu jsme se vrátili až před produkcí slovenské pop – punkové kapely Iné kafe. Chlapci už také lehce zestárli (vždyť také skupina vznikla ještě v minulém tisíciletí), ale celému triu to stále šlape a odvedli svůj set opravdu poctivě. Lid se bavil a já si spokojeně zapichoval další pomyslné špendlíčky do mapy ochutnaných pivovarů.

Iné kafe později vystřídal Vašo Patejdl se svou skupinou. Davy před pódiem nabyly podoby i síly husitského šiku a mnohým rockerům kanula slza po fusisku při klasikách z Fontány pro Zuzanu, hitech Elánu i skvělé závěrečné banketovské výpůjčce Po schodech. V prvních řadách se radostně zmítali i postavičky v černých tričkách s emblémy Metallicy, Acceptu nebo Yngwie Malmsteena.

Poté jsme si šli chvilku odpočinout do nedalekého amfiteátru. A bylo vidět, že účastníci akce se přišli skutečně bavit. Někdo postavil do středu plochy odpadkový koš a následně se slavilo každé vyhození jakékoliv věci do něj. Obrovské ovace a mexické vlny lákaly ke koši další a další jednotlivce. Největší úspěch měli, pochopitelně, smečaři, kteří se minuli …

Jestliže už na Patejdlovi bylo celkem plno, ještě mnohem hustěji se plocha areálu zaplnila při vystoupení další slovenské kapely No Name. Bratislavu tak vystřídaly Košice a Vodu Prvá. Skupina se nejdříve – zřejmě po vzoru Ivana Hajniše z Primitives Group – pochlubila, co všechno za roky své existence v Olomouci přeřízla a kolik zde asi má nemanželských potomků a potom do posluchačů hrnula jeden hit za druhým. Zvuk byl velmi dobrý, nálada všech ještě lepší a my měli pomalu téměř splněnou základní ochutnávku pivovarů, které nám byly doposud cizí. A tak jsme přispěli i našim domácím Hanušovicím.

Posledním vystupujícím byl ostravský Rock and Roll Band Marcela Woodmana, který nejprve zanadával na všechno to trapné šílenství zvané covid, a potom vrátili čas do dob Little Richarda a Chucka Berryho. Lidí ubylo (ti, co odešli, mohou jen litovat), ale o to více se tancovalo a bavilo. Pátek se zlomil v sobotu a rock and roll dokázal, že je rozhodně věčnější a stále živější než např. Lenin. Skvělá tečka za vydařenou akcí.