Jedeme do našich severních hor - 2. den: Nelahozeves - zámek; cca 17 km dlouhý výlet podle Labe: Neratovice - zámek Lobkovice - Kostelec nad Labem s městskou památkovou zónou - Neratovice; Mlékojedy - pivovar Kaberna; Čečelice - pivovar Novej svět

Vloni tady u starého hřbitova v Chržíně byl klid, dnes zase. Sluníčko sem nesvítí, takže nás ani ranní horko nebudilo. Příjemně bylo i při snídani.

Včera k večeru jsme projížděli okolo zámku v Nelahozevsi, jehož fasáda nás zaujala. Už se nám však nechtělo nikde se zastavovat, měli jsme hlad. Dnes se tam jedeme podívat.

Najednou nás předjíždí auto se dvěma děvčaty a před námi zpomaluje. Než jsme se stačili začít divit, proč nás vybržďují, mávají na nás, zastavují a běží k nám. Ota stejně jako před cca 2 měsíci odjel z polštářem na střeše. Jenže prve si toho všiml sám. Dnes nebýt těch děvčat, měl by po polštáři. Děvčata ještě stačila zastavit, polštář ze silnice odstranit a ještě nás dohonit. Ještě se chudáci omlouvali, že nám ho nedovezli. Nevěděli, jestli nás dojedou. Jen díky nim má zase na čem spát. Prostě jsou to zlatá děvčata a patří jim náš srdečný dík.

Vracíme se pro polštář. Za chvilku už vystupujeme v Nelahozevsi na parkovišti pod zámkem. Obec je známá jako rodiště velkého českého skladatele Antonína Dvořáka, okolo jehož rodného domku jsme projeli. Osada na kopci nad Vltavou tady byla snad ještě dřív, než zde vybudovali tvrz na ochranu říční plavby. První písemná zmínka o obci je z r. 1352, to už zde stál i kostel sv. Ondřeje. Ves s tvrzí, poplužním dvorem a mlýnem získal postupně v letech 1544 - 1558 pan Florian Gryspek z Gryspachu, oblíbenec Ferdinanda I. i dalších dvou císařů. R. 1553 tady začal budovat zámek. Stavba byla dokončena až po šedesáti letech r. 1614. Zde shromažďoval své sbírky - měl rozsáhlou knihovnu a galerii, kde byla díla převážně vlámských mistrů. Vlastnil i originální portrét Jana Žižky. Zde se scházela i elita českých básníků a spisovatelů. Stavba čtyřkřídlého zámku s uzavřeným nádvořím byla dokončena jeho synem Blažejem r. 1614. Zadlužený zámek koupili r. 1623 Lobkovicové. Během třicetileté války ho švédské vojsko vyrabovalo a řadu hodnotných věcí odvezli. Nedochovala se sbírka obrazů, ani rozsáhlá knihovna. Po válce ho Lobkovicové opravili, ale v zámku nikdy už nežili. Bydleli zde jejich úředníci. Od r. 1874 fungoval jako penzion pro šlechtické dcery, později jako vojenský lazaret. Po požáru r. 1914, kdy shořely skoro všechny kazetové stropy ve 2. podlaží, nebyl již zámek vůbec obýván. R. 1950 byl znárodněn. R. 1993 ho rod Lobkoviců získal zpátky. Tam umístil podstatnou část své sbírky. O čtyři roky později za přítomnosti tehdejšího prezidenta Václava Havla slavnostně zpřístupnili svůj zámek veřejnosti. Je tam nejstarší a největší soukromá sbírka umění u nás. Zámek si téměř zachoval svoji původní renesanční podobu, vč. skutečně originální renesanční štukové výzdoby. Patří mezi nejvýznamnější pozdně renesanční sídla v Čechách. Zájemci si mohou prohlédnout 12 dobově vybavených pokojů a seznámit se tak se životem šlechty v 19. století.

My jsme na prohlídku jít nechtěli, fasáda je úžasná, i když je na ní vidět zub času. Dostali jsme se i na nádvoří. Za tu nepatrnou zajížďku z naplánované trasy to stálo.

Jedeme do Neratovic. Už se konečně držíme našeho itineráře. Parkujeme nedaleko levého břehu Labe u Kostomlatských sadů. Chceme vyrazit na pohodovou cca 17 km dlouhou procházkou podle Labe, takže prakticky po rovině.

Míjíme 2,7 metrů vysoké zdymadlo, na druhé straně je plavební komora, tady u nás je malá vodní elektrárna, která byla vybudována v letech 1941 - 45. Je stále funkční, r. 2016 byla zmodernizována.

 Ani nesledujeme turistickou značku, vždycky jdeme po cestě nejblíž k řece. Jen u prodejny Lídl musíme k silnici. Tam se to podle řeky projít nedá. K řece se vracíme u Lobkovického mlýna, ke kterému je voda přivedena z řeky náhonem. R. 2010 byla prý provedena přestavba mlýna na malou vodní elektrárnu. V budově mají mít sklady různé firmy. Budova je však v dost žalostném stavu.
Přicházíme do Lobkovic, městské části Neratovic. Míjíme barokně upravený kostel Nanebevzetí Panny Marie z poč. 14. století, kde je hrobka F. Palackého. Je to však schováno za poměrně vysokou zdí.O kousek dál - v malém parčíku u řeky najednou vidíme pískovcovou plastiku obrovské knihy o rozměrech 225 x 170 x 90 cm. Byla vytvořena r. 2018 k poctě českého historika, politika a spisovatele Františka Palackého, který na nedalekém zámku 8 let žil a kde sepsal Dějiny národa českého, jak na to také upozorňuje dřevěná tabulka vedle knihy.

Zámek Lobkovice míjíme o chvilku později. R. 1403 tady byla vybudována tvrz, původně dřevěná. Na přelomu 16. a 17. století byla přestavěna na renesanční čtyřkřídlý zámek. Během třicetileté války byl značně poničen. Neponičená byla snad jen věž, dokonce zůstala i zastřešená. Kníže Ferdinand August z Lobkovic se r. 1679 pustil do opravy a přestavby. Budoval si zde své sídlo - upravoval i interiéry, zámek zmodernizoval.

Snad tou největší zajímavostí je, že v 19. století získal zámek i přilehlou obec pražský advokát Jan Měchura - pozdější tchán již zmiňovaného Františka Palackého. Proto zde Palacký tak často pobýval - zdejší klid si oblíbil. To však asi je jen krátká epizoda ze života zámku. Lobkovicové ho později opět získali, r. 1945 jim byl zkonfiskován. Byla zde část depozitáře Národního technického muzea, později depozitář knihoven. Po r. 1989 byl zámek vrácen rodině Lobkoviců. Nyní je nepřístupný. Hlavní je, že se nechá okolo řeky obejít a podle řeky dál pokračovat.

Jde se moc hezky. Cesta vede převážně ve stínu. Je tu i úžasný klid, který chvílemi ruší jen cvrčkové na rozkvetlé louce. Na Labi občas projíždí veslice nebo motorový člun. Na břehu pozorujeme rybáře, že by něco chytili, nevidíme. Na vodě u břehu začínají kvést stulíky. Kdybychom tu byly možná o 14 dnů déle, byla by to neskutečná nádhera. Je tu dost i zralých mirabelek, prostě si to užíváme.

Na okraji obce Jiřice u nějakého většího přístřešku dáváme svačin.

Když obcházíme slepé rameno, fascinuje nás množství různých betonových sloupů a ploch. Netušíme, k čemu to mohlo být. Teď se divím, že jsem to ani nevyfotila.

To už přicházíme do Kostelce nad Labem, jehož historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou, do které patří farní kostel sv. Víta, kostel sv. Martina, radnice a Kostelecký hrad. Je hrozné horko - Otu v tomto momentu nejvíc zajímá hospůdka - snad tu nějaká bude. Jdeme proto do centra. Míjíme bývalou tvrz, o níž je první písemná zmínka již r. 1359. Ve středověku byla chráněna vodními příkopy. Současná vnější podoba je z 16. století, r. 1864 byla upravena na soukromé sídlo. I dnes jsou v ní byty.

Po vedlejší ulici jdeme na Komenského náměstí, které má hezkou parkovou úpravu. Dominuje mu socha Mistra Jana Husa se skupinou Táboritů, která pochází z r. 1911. Po naší pravici vidíme budovu bývalého pivovaru z r. 1899. Hned tady na kraji je infocentrum, kde zjišťujeme, že hospodu tady nemají, lahvové pivo snad mají v Kafárně na protilehlém konci náměstí.

Na konci tohoto trojúhelníkového náměstí je kostel sv. Víta, který byl vybudován na konci 15. století v pozdně gotickém slohu. V letech 1566 – 67 byl renesančně přestavěn, další úpravy byly v 17. i 18. století. Tady je 4. zastavení městského informačního okruhu, které se týká vzniku tance polka. Podle zdejšího povídání ji vymyslela jedna služebná právě tady v Kostelci a ráda si ji tancovala na dvoře a k tomu si zpívala. Bylo to r. 1830 - v době, kdy tam učil Josef Neruda, český varhaník a hudební pedagog. Ten její písničku přepsal do not a o nedělní zábavě se polka prvně tancovala. Od nás se dostala do Francie a pak do celého světa. Současně začali písničky v tomto rytmu skládat i hudební skladatelé, stala se součástí oper a symfonií. Zajímavého povídání je tam výrazně víc - také o Jaromíru Vejvodovi a jeho písničce Škoda lásky.

Už však vidíme tu Kafárnu, Ota nemá stání. Lahvový Prazdroj mají, Ota je spokojený. Se mnou je to horší. Objednávám si zákusek a malinovku. Když vidím, že pípu nejdřív utře rukou a až pak malinovku točí, přičemž pípu do ní ponoří, mám co dělat, abych nevybouchla. Ale tojsem se ještě držela. Když jí však natočená malinovka vypěnila a přetekla po sklenici na pult, prodavačka vzala hadr pochybné kvality, nejdřív utřela pult a pak začala tím samým hadrem utírat sklenici vč. hrdla, to jsem už psychicky nezvládla - řekla jsem jí, že tím špinavým hadrem mi tu sklenici utírat nemusí. Zatvářila se uraženě, ale šla mi mlčky natočit novou malinovku. Aspoň něčeho jsem dosáhla.

Tentokrát se už po hlavní silnici vracíme k řece a přecházíme po tříobloukovém železobetonovém mostě se dvěma pilíři z 30. let 20. století. Vpravo kousek proti proudu je opět zdymadlo s malou vodní elektrárnou a plavební komora. Jen jsme stačili zahlédnout, že právě z ní vyjíždí 6 loděk.

Vracíme se po druhé straně zpátky. Na Labi je odpoledne živěji, dokonce vidíme lidi plavoucí na paddleboardu. Styly mají různé, ale převážně to zvládají.

U řeky procházíme částí okružní naučné stezky Putování Tišickou krajinou. Celá měří skoro 7 km a vede mimo jiné i lužním lesem na jih od obce Tišice.

Sluníčko občas zalézá za mraky, u vody je docela příjemně. Konečně jsme v Neratovicích u železničního mostu, kde je lávka i pro pěší. K autu už to máme jen kousek.

Nyní přes Labe přejíždíme autem, musíme však kousek na sever. Až na jihu obce Kly je silniční most. Vracíme se zpátky do obce Tišice a do Mlékojed, kde je pivovar. Sice má mít otevřeno od pátku do neděle, ale snad bude doma a nějaké pivo nám prodá.

Zdejší pivovar je pojmenován po zájezdní hospodě Kaberna, která byla r. 1927 zrušena v Tišicích. Pivovar měl být původně tam, jenže tam nebyla ani pitná voda, ani napojení na kanalizaci. Proto nakonec byl postaven o pár kilometrů dál, ale už v jiné obci. Byl zkolaudován 26. listopadu 2015 - následoval zkušební provoz a první sud pro veřejnost byl naražen 11. 6. 2016. Jenže zde byla pouze prodejna a venkovní posezení. V zimě nebylo kde sedět, bylo proto zavřeno. My jsme se bohužel trefili do doby, kdy zde staví pivovarskou hospůdku. Má ji sice nově zkolaudovanou, ale musí ještě odstranit kolaudační nedostatky. Pivo v ní zatím prodávat nesmí. Dostali jsme aspoň vzorek - natočil nám 0,5 l výborného pěkně hořkého piva čtrnáctky - Letní juice. Já jsem si pomlaskávala, Ota jen smutně koukal. Trochu si lízl, ale máme v plánu hned odjet, riskovat nechce. Dostali jsme i tácek. Jenže co budeme večer pít. Naštěstí jsme naše obavy vyslovili nahlas. Hned jsme dostali radu. Asi 8 km odtud na severovýchod je další pivovar. Tam určitě prý uspějeme.

Vida, o tomto pivovaru nevíme. Jedeme do Čečelic. Pivovar Novej svět sídlí v rodinném domku a od r. 2016 vaří pivo, zásadně jen svrchně kvašené. Nemají zde hospůdku, pivo dodávají v sudech nebo ve skleněných lahví do pivoték, pivních barů a restaurací. Cedule na dveřích, že prodej petek je jen v pátek, nás neodradila. Zvoníme. Vše dobře dopadlo, nic nebyl problém. Za chvilku odcházíme se 4 lahvemi piva, táckem a etiketami.

Vracíme se zpátky do Mlékojed, kde je pískovna. Je vhodná ke koupání. Je tam i kemp, ale ještě v obci se nechá z Pískové ulice odbočit vpravo směrem k motokrosu a tam někde ještě před lesem odbočit k vodě. Je to skoro ideální místo na samotě.

Nejdřív se jdeme vykoupat, našli jsme i pěkně schované místečko, že ani plavky nepotřebujeme. Až pak jdu konečně dělat večeři. Měli jsme velkou svačinu a v tom horku ani moc hladu nemáme. Večeříme až po 8. hodině. Je to s námi nějaké hrozné. Zítra by to mělo být lepší, máme v plánu výlet na skalní reliéfy - ten by tak dlouhý být neměl.

Je to tady skoro jak v Chorvatsku - cikády pěkně řvou. Komáři dávají o sobě vědět, ale kouzelnou spirálu jsme nechali doma. Naštěstí doma udělaný přípravek - hřebíček vylouhovaný v alpě je taky odrazuje.

Dnes je trochu chladněji, přesto si to venku užíváme. Pivo je vynikající. Vypili jsme 2 lahvinky, druhé dvě máme na zítra. Měsíček je však zamlžený, hvězdičky jsou za mraky. A to má dnes padat rekordní množství perseidů. No, máme asi smůlu. Jsme docela unaveni, jdeme spát už v půl desáté, venku teplota klesla na 16. To by se mohlo hezky spát.

Jedeme do našich severních hor - 2. den: Nelahozeves - zámek; cca 17 km dlouhý výlet podle Labe: Neratovice - zámek Lobkovice - Kostelec nad Labem s městskou památkovou zónou - Neratovice; Mlékojedy - pivovar Kaberna; Čečelice - pivovar Novej svět na mapě