Kojetice - kostel sv. Víta

Kojetice jsou nevelkou středočeskou obcí okresu Mělník, ve které žije přibližně 700 obyvatel. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1271. Jak už je dnes v naší republice zvykem, i tato obec se pomalu „zmenšuje a vymírá“. Vždyť před německou okupací byl počet zdejších obyvatel hodně přes 800 a v Kojeticích se bez problémů uživil poštovní, telegrafní a telefonní úřad, četnická stanice, 4 hostince, hotel U nádraží, 2 obchody s palivem, 3 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, zahradnictví nebo třeba také továrna na zástěry Gustav Neumann. A dnes si zde místní dávají už jen lahváče u obchodu.

Archeologické nálezy na území obce dokazují, že její historie sahá až někam do doby mezolitické (5 000 let př.n.l.). Vesnice samotná však byla založena nejpravděpodobněji koncem 11. nebo začátkem 12. století. Najdeme zde několik historických památek, např. hřbitovní kapli sv. Václava z roku 1865, budovy školy a nádraží z konce 19. století nebo unikátní pomník padlým z roku 1928.

Tou hlavní, nejstarší i nejcennější památkou – a současně také stavební dominantou obce - je Kostel sv. Víta, dostavěný okolo roku 1260, údajně z podnětu děkana svatovítské kapituly. Západní průčelí tohoto kamenného kostela v románsko–gotickém slohu tvoří hranolová věž, vysoká 21,6 metru. Ve věži byly původně osazeny čtyři zvony, ale již za první světové války byly tři z nich sejmuty a roztaveny. V roce 1938 jsou do věže zavěšeny dva nové zvony, ale již v roce 1942 byly zrekvírovány ve prospěch německé armády. Nepochopitelně tedy stále „přežívá“ jen největší zvon – zvaný sv.Vít - z roku 1424.

Stavební úpravy zde byly prováděny postupně ve 14. (přístavba gotického presbytáře a zvýšení věže), 17. (barokní úpravy pod patronací Starého Města Pražského, valená klenba a přístavba sakristie v roce 1666), a na začátku 19. století, kdy byly odhaleny – a v zápětí znovu „ukryty“ - fragmenty středověkých nástěnných maleb. Na čelní straně kruchty je dřevěný polychromovaný znak Prahy (Starého Města), což svědčí o dlouholetých pražských vrchnostenských právech v Kojeticích.

V interiéru chrámu naleznete celkem tři oltáře. Ten hlavní má ve svých renesančních tvarech (pochází ale z roku 1667) velký obraz s vyobrazením sv.Víta, vedle něhož stojí skupina tří sv. biskupů (Vojtěch, Norbert a Wolfgang), sv. Václav, sv. Zikmund a sv. Prokop. Nad tímto obrazem je malý obrázek Nejsvětější Trojice. Boční oltáře jsou zasvěceny Panně Marii „dobré rady“ a sv. Františku Xaverskému (ten sem byl přemístěn z kostela sv. Václava na Malé Straně). Barokní kazatelna pochází z roku 1672. Úzký presbytář je – tradičně - orientován na východ, loď je širší, se sakristií na severní straně. Presbytář je vystavěn ve tvaru osmiúhelníka s pěti masívními opěrnými pilíři, uvnitř nichž jsou čtyři okna v lomeném oblouku. Presbytář je sklenut Křížovou gotickou klenbou, kterou na dvou místech zakončuje konzola s obličejovým motivem. Na pravé straně se zde nachází sedile, tedy široká gotická nika s kamennou lavicí. Z gotické éry se zachovaly také sanktuář a pastoforium.

Jak již bylo uvedeno výše, pod omítkou byly v tomto kostele dlouhodobě ukryty gotické nástěnné malby. Ty byly znovu odhaleny v roce 1970 při elektrifikaci kostela. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byly částečně restaurovány až v letech 1988 a 1999. Doposud se podařilo zrestaurovat malby Zmrtvýchvstání Krista, Ukřižování, Ukládání do hrobu, Nanebevzetí Ježíše Krista a Seslání Ducha svatého. Pokud se povede zajistit další peníze (takže co – nejen - dnes není o prachách, že ano …) budou obnoveny i další vzácné malby. Podle znalců se fresky, které pochází – pravděpodobně - z 1. poloviny 14. století., nacházejí v téměř celém prostoru presbytáře a částečně i v chrámové lodi.

Kostel je přístupný pouze v době konání bohoslužeb, které zde probíhají pravidelně ve středu od 16.00 hod. Díky neobyčejné ochotě místních obyvatel – a trošku i díky mé badatelské „drzosti“ – mi bylo umožněno si kostel prohlédnout výjimečně i v pátek (a taky vím, že tu mají hezkou školku). Ve věži u sv. Víta jsem sice nakonec nebyl, ale stálo to za to. Je jenom strašná škoda, že mnoho takovýchto drobných utajených klenotů v České republice ještě stále každoročně mizí v „propadlišti dějin“.