Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 14. den - rozhlednový - odpoledne: Kunštát - jeskyně Blanických rytířů, Burianova rozhledna (také rozhledna Milenka) a smyslová zahrada; rozhledna Zelenkův kopec

Po obědě u rozhledy Kopaninka odjíždíme do Kunštátu, kde je další rozhledna - je však součástí uzavřené smyslové zahrady, která je otevřena denně mimo pondělí do půl páté. Vychází nám to perfektně. Před 16. hodinou přicházíme k bráně. Trochu jsme se však lekli. Pokladna je zavřená. Ale pak jsme si všimli oznámení, že zájemci o vstup mají zavolat na mobil. Paní tu byla skoro hned. Za 20,- Kč můžeme dovnitř.

V areálu je toho víc. Snad odjakživa tady byla pískovcová skaliska. Snad jen náhoda přispěla k tomu, že r. 1928 se proměnila v sochu T. G. Masaryka. Vytesal ji pan Rolínek z nedalekého Bořitova, který byl těžce nemocný (měl tuberkulózu plic), ale který si moc přál ztvárnit své představy. Začal tím, že na kopci Chlum, asi půl hodiny cesty od bydliště vysekal do pískovcové skály husitské sousoší, a to pouze pomocí hasičské sekyrky a poloviny starých nůžek na stříhání ovcí. Když se o jeho nadšení dozvěděl pan Burian z Kunštátu, majitel velkouzenářského podniku, ale také restaurace, který byl i dlouholetým starostou obce, byl nápad na světě. A jeho výsledkem byla 10,5 metru vysoká pískovcová socha T.G. Masaryka, která stála na 3,5 metru vysokém podstavci. Průměr klobouku, který drží v ruce, je 85 cm. Bylo to gigantické dílo, které nemělo ani ve světě obdoby. Kdyby za 2. světové války nepřišli nacisté, snad by ještě stála. Dnes tam jsou na podstavci jen boty.

Jen p. Rolínek dodělal tuto sochu, pustil se do práce v nedaleké pískovcové jeskyni, která byla uměle vyhloubená v kopci Milenka. Dnes je známá pod názvem jeskyně Blanických rytířů.  Vchod hlídá mohutný kamenný lev. V jeskyni vytvořil bájné blanické rytíře - jezdecká socha sv. Václava stojí uprostřed spícího vojska sedmnácti rytířů. Ještě tam udělal tři legionáře. Některé sochy jsou opracovány hrubě, protože byl nemocný a věděl, že moc času už nemá. K tomu, aby je doladil, se už nedostal. V červenci 1931 umírá. Sochy podle jeho návrhů dokončovali jiní, a to včetně mecenáše Františka Buriana a dětské jeskyňky se Sněhurkou a sedmi trpaslíky. Ti spolu s legionáři byly komunisty zničeni. Když v 90. letech 20. století v restituci majetek získala Burianova vnučka Zdeňka Popelková, byli obnoveni.

Současně s jeskyní v letech 1929-1931 vznikala na kopci nad jeskyní 18 metrů vysoká rozhledna, pojmenována po kopci Milenka, která byla později pojmenována po iniciátorovi celé akce na Buriánova rozhledna. Stavěla se v době hospodářské krize, proto se je nejí stavbě podíleli nezaměstnaní z okolních obcí. R. 1980 byl přistavěn ve výšce 15 metrů vnější ochoz se zábradlím a bylo rozšířeno zastřešení. Dnes je tedy možno se podívat ven z prosklené plošiny nebo vyjít na zastřešný ochoz. Na věž vede 82 dřevěných schodů. V době budování rozhledny byl kopec holý. Dnes je výhled částečně omezený okolními stromy. Jsou vidět okolní obce Rudka, Rozseč, Skalice nad Svitavou, Boskovice, Velký a Malý Chlum, Skalky, Chvalka a Krumperk, za dobré viditelnosti také Krkonoše, Jeseníky a Pálava.

Od r. 2009 začala Zdeňka Popelková, vnučka pana Buriana, s manželem budovat ve svazích kopce Milenka smyslovou zahradu, která původně měla být jen pro nevidomé a zrakově postižené osoby. Pro velký zájem je zpřístupněna i ostatním návštěvníkům, kteří se mohou pokusit ji projít se zavázanýma očima. Jsou tam vysazeny rostliny výrazné vůně, které jsou zajímavé i hmatem, příp. chutí. Jsou tam i různé hmatové a zvukové prvky, např. keramické vázy, uvnitř kterých jsou uschovány různé předměty. Popisky jsou v Braillově písmu.

My jsme začali rozhlednou, která je na nejzazším konci - měli jsme strach, aby na nás nezapomněli a v zahradě nás nezamkli. Ale nakonec jsme si zvládli prohlédnout vše, tedy s výjimkou jeskyně. Vstup do ní je zpoplatněn, ale prohlídka už začala. Jak hlásí cedule, bez průvodce se dovnitř nesmí. Samozřejmě Ota zkouší dveře otevřít – není tam ani klika, ani zámek. Jen na kousek jsme dovnitř nakoukli. Něco málo jsme viděli, ale zdálo se nám, že je tam úplné bludiště, dál jsme se neodvážili. V zahradě je toho dost, je to zajímavé a hezké. Oči jsme si nezkoušeli zavázat, to si myslím, že bych se hned o něco přerazila. Ale je tu taková pohoda a klid.

Ještě chceme dnes stačit navštívit poslední rozhlednu. Není daleko a je hned u silnice. Moc nás to nezdrží a Ota má radost. Pět rozhleden stačit za jeden den, to se mu snad ještě nestalo.

Sedm metrů vysoká dřevěná rozhledna na Zelenkově kopci byla postavena na konci r. 2006 a 20. prosince téhož roku byla již zpřístupněna. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 5 metrů vedou dva žebříky, resp. vedli. Její technický stav se postupem času zhoršoval. Proto již r. 2019 byl odstraněn žebřík do 2. patra a o rok později i do 1. patra. Jenže já si itinerář píšu i kolik let dopředu a pak již nestíhám to před odjezdem vše ještě zkontrolovat. Proto jsme neměli tušení, že se na rozhlednu nedostaneme. Ale Otovi to nevadí, může si ji odškrtnout na své mapě, a to je pro něj to hlavní. Třeba úplně nezanikne a opraví ji. Protože je rozhledna na kopečku, tak i z místa pod rozhlednou bylo do dálky vidět. Shora za hezkého počasí musel být výhled úžasný. Měly být vidět Žďárské vrchy, Jeseníky, Českomoravská vrchovina a Orlické hory.

Tato rozhledna má být postavena podle stejného plánu jako nedaleká rozhledna Kopanina u Olešnice, kam se chystáme zítra. Zda tam bude rozhledna stát, to uvidíme. Možná už dnes, protože místo na spaní jsem vytypovala na parkovišti skiareálu Olešnice na Moravě. Hospoda by tam měla být ještě zavřená. Rozhledna má stát na kopci. Uvidíme, jak dopadneme.

Místo není špatné, ale ani ideální. U zavřené hospody stojí auto, takže tam je asi majitel. Ze vsi je sem vidět, daleko to není. Víc možností však nemáme. Je 5 hodin, za chvíli bude tma. Přes den bylo 14 stupňů, teď se už ochlazuje. Několik dnů trvající vítr neustává.

Než jsme povečeřeli, setmělo se, ve městě se rozsvěcují světla, mimo jiné tu mají nasvícené dva kostely. Ještě jsme se řádně nepokochali, když na na druhé straně města začal ohňostroj. Ale ne jen tak obyčejný. Trval 15 minut a byl fakt nádherný. Leccos z těchto světlic jsme viděli prvně. Jen jsme se dívali a také poslouchali. K ohňostroji patří přece rachot.

Spát jdeme podle našeho zvyku před devátou. Venku je 10 stupňů, hvězdičky mezi tím zmizely – zatáhlo se. Pokud to vydrží, nebude snad k ránu taková zima.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 14. den - rozhlednový - odpoledne: Kunštát - jeskyně Blanických rytířů, Burianova rozhledna (také rozhledna Milenka) a smyslová zahrada; rozhledna Zelenkův kopec na mapě