Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 16. den - dopoledne: Český Těšín – městská památková zóna, pivovar Baraba a Sachsenberg; Polský Těšín – Zámecký vrch - bývalý hrad a historické centrum

Dveře jsme měli otevřené až do rána, teplota venku neklesla pod 20. To je hrozné, ještě v srpnu jsou tropické noci. Vstáváme už v 7. hodin. Ota včera prohlásil, že by si rád prošel Český i Polský Těšín. 
Až do r. 1920 to bylo jedno slezské město. Po několikaletém územním sporu bylo bývalé Těšínské knížectví rozděleno na dvě zhruba rovné části. V důsledku toho byl i samotný Těšín rozdělen. Hranici vytvořila řeka Olše. Ta nejstarší část i správní budovy byly za řekou, zůstaly tedy v Polsku. Českému Těšínu zůstalo nádraží a plynárny. Z bývalého předměstí začalo pak vznikat město. Přesto byla tato část r. 2014 vyhlášena městskou památkovou zónou.

Z parkoviště u památník letců v Těrlicku pokračujeme dál na východ. Parkujeme zdarma v Českém Těšíně na parkovišti Svojsíkova, které je v blízkosti autobusového nádraží. Již doma jsem si připravila základní trasu po zajímavých objektech, i když předpokládám, že občas odbočíme, když nás něco zaujme.

Z parkoviště vidíme určitě historickou budovu Masarykovy základní a mateřské školy. Byla postavena r. 1924 tehdy jako obecná a měšťanská škola. Vracíme se přes Komenského sady, kde jsou jsou bludné kameny – dokumentují nejjižnější hranici severního zalednění v době mladších čtvrtohor.

My se vracíme k autu a jdeme na druhou stranu. Přecházíme hlavní silnici, podcházíme železniční trať a noříme se do historické části města. Do ní už patří nádražní budova. Zase vidíme krásnou budovu z červených režných cihel. Byla postavena r. 1888, v únoru následujícího roku byla otevřena. V tomto případě jsou červené cihly kombinovány se žlutobílými cihlami, které tak zvýrazňují plastičnost. Budova je tak velká, že ji téměř nejde vyfotit. Koždápádně je to nádherná stavba.

Pokračujeme do Smetanovy ulice, kde je vila Gottlieba a Stelly Fantelových. Rodina advokáta si ji nechala postavit r. 1930 po vzoru anglického halového domu. Je to ukázka vilové architektury ve městě v meziválečném období. I když po válce byla upravena pro potřeby jeslí a nyní je tam mateřská školka, zůstal interiér zachován v téměř nepoškozeném stavu, vč. dispozičního řešení. Původní jsou i vchodové a vnitřní dveře a dřevěné obklady stěn.

Jen kousek to máme na zdejší hlavní náměstí ČSA. R. 1920 tady byla pole a malé usedlosti, bylo nutno tady však vybudovat náměstí a radnici. Toto místo má však jednu zajímavost. Město vykoupilo všechny pozemky, jen s domkem, co stál prakticky uprostřed náměstí, byl problém. Paní Tetlová si vymínila, že tu bude bydlet až do své smrti. Takže až do r. 1932 stál uprostřed náměstí malý domek s malou zahrádkou. Půdorysná stopa tohoto domku je na náměstí vyznačena.

I když domy na náměstí jsou sotva 100 let staré, jsou zajímavé a hezky opravené. Samozřejmě dominantou je na severní straně novorenesanční radnice s pozoruhodným obloučkovým štítem s hodinami. Je dlouhá 54 m a zabírá téměř celou stranu náměstí. Byla postavena v letech 1928 - 1929. Tyto obloučky se staly předlohou pro logo města. Na průčelí jsou umístěny tři pamětní desky. Jedna je věnována Jiřímu Třanovskému, zdejšímu rodákovi, českému evangelickému knězi, spisovateli a hudebnímu skladateli. Ta druhá obětem fašismu a třetí rekonstrukci náměstí. Náměstí dlouho zůstalo původním tržištěm, každou středu a sobotu se zde konaly trhy.

R. 2004 byla uprostřed náměstí umístěna fontána, která má být ztvárněním myšlenky soužití a spolupráce různých národností, které dlouhodobě žijí v tomto regionu.

 

Náměstí opouštíme Štefánikovou ulicí. Docela nás překvapuje, že tady i názvy ulic jsou uváděny dvoujazyčně – česky a polsky. Jdeme se podívat na třípodlažní budovu synagogy Schomre-Schabos, která byla postavena r. 1928 v maurském stylu. Fasáda je bohatě členěna šambránami, římsami a portálem s oblouky. V současnosti ji využívá Polský kulturně-osvětový svaz.

 

Že má být ve městě pivovar Baraba, to jsme věděli. Jenže podle původních informací měl být z tohoto pohledu za tratí, blízko parkoviště, kde máme auto. Jenže najednou koukáme, že proti synagoze byl nějaký objekt, který si pivovar Baraba přestavuje. Je tu vidět čilý život u rekonstruujícího se objektu a auto Baraba a dokonce na hradbě už vidíme i reklamní ceduli pivovaru. Takže bude tady, ale momentálně tu není. Pivovar začal s vařením piva r. 2015 – jako létající pivovar. Až doma jsem se dozvěděla, že již od r. 2015 vaří pivo tady v tomto objektu – bývalých jeslích. Letos tedy areál přestavují a budují tady i restauraci. Dokonce na svých stránkách vysvětlují, proč pivovar pojmenovali Baraba. Barabové byli otrhanci – ale jinak šikovní dělníci, kteří dělali hlavě těžké a náročné práce - stavěli železnice, kopali tunely. A právě po této celodenní tvrdé práci měli žízeň a rádi pak zašli na pivo. 

 

Božkovou ulicí jdeme až na Hlavní třídu, kde zatáčíme vpravo a jdeme až k řece. Vpravo je budova Těšínské tiskárny, dříve Prochaskovy tiskárny, která byla založena r. 1806. Na konci 19. století patřila mezi největší a nejmodernější tiskárny v tehdejším Rakousko-Uhersku. R. 1883 se tala císařskou a královskou dodavatelskou firmu s označením C. a K. dvorní tiskárna knih. Stále se rozvíjela. R. 1949 se stala součástí Tiskařských závodů Svoboda, n. p., Praha, později Ostravských tiskáren, n.p., Ostrava a nakonec n.p. Tisk – knižní výroba, Brno.

Další změny byly samozřejmě v rámci privatizace. Od r. 1992 ji vlastnila společnost Těšínská tiskárna, a. s.. R. 1995 se stal majoritním akcionářem Ing. Lambert Krejčíř, otec Radovana Krejčíře, který odtud pocházel. Radovan byl se svou matkou Naděždou Krejčířovou v představenstvu firmy. R. 2002 byl otec unesen. R. 2005 uprchl Radovan jako trestně stíhaný do zahraničí. V letech 2012–2021 byla Naděžda Krejčířová předsedkyní představenstva. Právě spojitost s R. Krejčírem a jejich hamižnost byla důvodem ke krachu tiskárny r. 2021.

Pokračujeme dál k mostu. Vpravo je infocentrum, kde získáváme informace o obou městech, o Polském Těšíně dokonce i v češtině.

Po mostě Družba přecházíme do Polského Těšína. Tady původně byl brod přes Olši. První dřevěný most tu byl postaven již na přelomu 14. a 15. století, na obou stranách byly vodní brány. R. 1781 byl postaven zděný most. Další byl postaven r. 1891. Do r. 1921 tudy vedla i tramvajová linka. Jenže během 2. světové války byl vyhozen do povětří. Tento železobetonový most byl postaven r. 1953.

V Polsku naše cesta vede hned za mostem vlevo, kde je Zámecký vrch – bývalé hradiště. Toto místo bylo osídleno již ve 2. století př. n. l.. Na přelomu 9. a 10. století tady na jižním okraji Polského království bylo postaveno hradiště - hraniční pevnost, obklopená valy a palisády. Další stavby tady postupně vznikaly. R. 1180 byla postavena první zděná stavba - románská rotunda sv. Mikuláše a sv. Václava, která sloužila jako hradní kaple. Na mši sem chodili i lidé z podhradí. Ve 14. století byl dřevěný hrad přestavěn na kamenný gotický. Dominantou byla do nároží palácové části vestavěná vysoká obranná Piastovská věž s mohutným cimbuřím. To bylo při dobývání poslední místo obrany hradu.

Po vymření těšínských Piastovců – od r. 1653 hrad chátral. R. 1839 byl rozebrán. Z Horního hradu zůstala jen Piastovská věž (nároží horního patra věže byly vyzdobeny kamennými erby těšínských Piastovců) a rotunda, kde se dodnes konají bohoslužby.

Dolní hrad – to byly hospodářské budovy, zbrojnice, také vězení. Tady bydlelo služebnictvo. Na severním a jižním nároží byly okrouhlé bašty. V jižní části přes padací most nad příkopem a valem byl jediný vchod do hradního areálu. Tento dolní hrad byl v letech 1838–1840 přeměněn na klasicistní lovecký zámeček Habsburků. Okrouhlé bašty byly zachovány. Od r. 1853 sloužil jako letní sídlo knížat Těšínského knížectví i sídlo Těšínské komory. Dnes je tam hudební škola, čajovna, ubytovací začízení a kulturní středisko. Na jižní baště je vyhlídka. Na návrší byl vytvořen park s památnými stromy v romantickém stylu s naučnou stezkou a celou řadou informačních tabulí, které jsou v polštině, češtině a v angličtině.

Stoupáme do mírného kopečka k loveckému zámečku, průchodem procházíme do parku. Hned na začátku vidíme památník Janu Kubiszovi, polskému pedagogovi , básníkovi a národnímu buditeli. R. 1882 vydal první sbírku poezie, ve které byla báseň Do Olzy. Ta se stala neoficiální polskou hymnou Těšínského Slezska.

Procházíme okolo zbytků brány, kudy se chodilo do Horního hradu. Je tu vidět zachovaná středověká dlažba a základy kruhové věže u brány. Průměr kruhu je 10 m, zdi jsou 3,3 m silné. Vnitřní plocha měla průměr přes 3 m. Míjíme rotundu sv. Mikuláše a sv. Václava, která je jednou z nejstarších románských památek v Polsku. Samozřejmě musíme zajít i na vyhlídkovou terasu, odkud je vidět na českou stranu.

 

Na nejvzdálenějším konci je věž Poslední Obrany, která byla postavena pravděpodobně ve 2. pol. 13. století. Ve spodní části bylo vězení, nahoře se bydlelo. Měla také funkci strážní. Ve 14. století byla zahrnuta do obranných zdí. R. 1914 byla upravena jako umělá zřícenina, v letech 2001 - 2002 byl částečně obnoven původní vzhled. U ní jsou vidět i základy zámecké kuchyně ze 16. století.

V jednom okamžiku vidíme pod hradbami zámecký pivovar. Na hradě se pivo vařilo od r. 1654. Když byly budovy strženy a byl zde vybudován park, byl pod hradbami postaven r. 1846 nový pivovar,který navázal na původní výrobu. Je to nejdéle fungující pivovar v Polsku. Pivo se tu vařilo i během 2. světové války. A vaří se tu stále – pivovar nyní patří nizozemskému koncernu Heineken. Je zde také tzv. živé muzeum pivovarnictví. Dozvíte se informace o historii pivovaru a pivovarnictví na Těšínském Slezsku. Jsou zde vidět i původní stroje a nářadí a rovněž jedinečné pivní exponáty.

Vracíme se okolo 29 m vysoké sedmipodlažní Piastovské věže, která se dochovala jako jediná ze čtyř, které střežily Horní hrad. Věž je přístupná veřejnosti. Jsou vidět obě města na břehu Olše a Slezské a Moravskoslezské Beskydy. My jsme ani nevěděli, že je věž přístupná. Neměli jsme s sebou ani zlotý. Navíc při našem příchodu paní pokladní odcházela. Tak se to vyřešilo samo.

Park není veliký, ale je to tam hezky upravené a na informačních tabulí je zajímavé čtení. Je tam spousta stromů, takže je tam i příjemně. Při zpáteční cestě obcházíme lovecký zámeček ze zadní strany, v jedné z budov je infocentrum. Je však zásobované výrazně hůř, než jsme na to zvyklí u nás.

Dostáváme se k pivovaru a celý tento areál opouštíme. Kousek se vracíme a ulicí Głęboka míříme do centra. Šli jsme spíš tam, kde se nám to líbilo. Zaujala nás ulice Starý Targ, která je rozšířená a tvoří skoro náměstíčko. Ulice je to krátká. Na jejím konci odbočujeme vpravo do ulice Mennicza a jdeme na hlavní náměstí Rynek. Je to prý jedno z nejkrásnějších náměstí v Polsku. Některé domy mají široká podloubí. My jsme v jedné části bohužel měli staveniště, takže nám to trochu bránilo v rozhledu. Pod renesančními budovami jsou zachovalé staré sklepy. Po požáru r. 1789 byly zdejší budovy přestaveny v barokně-klasicistním slohu. Podloubí, které bylo původně na východní a západní straně, bylo v západní části zazděno. Uprostřed náměstí je studna se sv. Floriánem z r. 1777. Je to pozůstatek po bývalém městském vodovodu z 16. století. Dominantou náměstí je radnice, která byla postavena koncem 15. století na dvou parcelách. Zažila však celou řadu přestaveb. Síň s křížovou klenbou a kamenným sloupem pamatuje období renesance. Po požáru byla přestavena pozdně barokně, po r. 1836 byla po dalším požáru zrenovována v klasicistním stylu. Hodiny byly na věž umístěny r. 1851. Zajímavá je zasedací síň, která je vyzdobena cechovními znaky zdejších řemeslníků a šlechtickými erby.

Náměstí je pěkné, je vidět, že je starší než náš Těšín, ale to horko je úmorné. Snažíme se chodit ve stínu, ale někdy to nejde. Ale i tam je horko. Město je prostě rozpálené.

Nikam dál už nejdeme, i když plány ještě nějaké byli. Stáčíme se ke kostelu sv. Máří Magdalény s pozdně barokně-klasicistní fasádou a výzdobou. Patří mezi nejstarší kostely ve městě. Vznikl přestavbou původního gotického kostela, který postavili dominikáni r. 1289 v blízkosti jejich kláštera a který byl při požáru města r. 1789 stejně jako klášter zničen. Kostel byl otevřen, tak jsme se mohli jít dovnitř podívat a alespoň na chvilku se zchladit.

Trochu se tady zase různě motáme, okolo zajímavých domů, některé by potřebovali novou fasádu. Konečně se nám podařilo najít v romantické uličce Trzech Braci středověkou studnu. Je z 15. století a stála v klášterních zahradách dominikánského kláštera. Okrasný litinový altán byl vyroben až r. 1868. Ke studni se váže legenda, že r. 810 se u zdejší studánky setkali tři knížecí synové polského krále Leška III. - Bolek, Lešek a Těšek, když se vraceli ze světa. Tak se těšili ze setkání, že zde založili město Těšín. Na stěně altánu byla tato pověst napsána v latině, němčině a polštině. R. 1951 byla tabulka nahrazena reliéfem, znázorňujícím setkání tří bratří u pramen.

Scházíme k mlýnskému náhonu, kde je zajímavá hrázděná budova. V 19. století zde byla řada budov, které sloužili Městskému pivovaru. Později zůstal areál opuštěn a budovy chátraly. V hrázděném domě se promítaly filmy. Proto mu začali říkat Elektrické divadlo. Dnes je objekt prázdný, protože nejsou vyřešeny majetkové poměry.

Vracíme se okolo strouhy, kterou zvali Příkop. Tudy se přiváděla voda do knížecího mlýna a lázní. Časem se oblast zabydlovala a vzniklo tak předměstí Příkop. Po r. 1850 bylo předměstí připojeno k městu a stalo se jeho čtvrtí.

Vracíme se k mostu a do Českého Těšína. Polský Těšín hodnotíme pozitivně, je tam vidět ta historie. Spoustu památek mají trojjazyčně popsané. Ale názvy ulic mají jen v polštině. O to méně chápu, proč na české straně nejsou názvy ulic jen v češtině.

Z Hlavní ulice odbočujeme vpravo a pokračujeme Masarykovou ulicí. Vidíme hezky opravenou vilu, kde je školní družina. O kousek dál je bývalá novorenesanční Fuldova vila. Nechal si ji r. 1899 postavit Eugen Fridrich Fulda, zdejší rodák, stavitel, architekt a politik. Již před 2. světovou válkou tady byl německý konzulát, po válce mateřská škola. Ta je tam stále. Vstupní portál je bohatě zdobený. Okolo vily je původní kovové oplocení s vápencovou podezdívkou a původní brankou.

To už před sebou vidíme novogotický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který postavili jezuité v letech 1892 – 1894.

Celou cestu máme po levé straně Masarykovy sady. Je to 2. nejstarší park v Těšíně, který byl založen na přelomu 18. a 19. století. V parku se nachází několik pomníků, fontána a malá novogotická kaple sv. Terezie z Lisieux z r. 1897.

Hned vedle je pomník Tomáše Garigue Masaryka, který byl odhalen r. 2010. První socha T. G. Masaryka byla odhalena krátce po vzniku Českého Těšína – dne 28. 10. 1924 u základní školy v Komenského ulici, kde jsme dnešní procházku městem zahajovali. Autorem byl významný moravský sochař Franta Úprka. S jeho životem a dílem jsme se seznamovali při našem jarním cestování jižní Moravou. Socha musela být odstraněna r. 1938 a během války byla ukryta ve zdejším muzeu. Pak najednou zmizela. Proto bylo rozhodnuto zde umístit tuto kamennou desku s reliéfem T.G. Masaryka na koni. Deska ze šluknovského syeintu o rozměrech 300 x 180 x 40 cm stojí na podstavci 200 x 180 x 25 cm.

Už se stáčíme k autu. Stále ještě jsme v městské památkové zoně. Jdeme okolo Dělnického domu z červených cihel, který r. 1910 koupil Všeobecný dělnický vzdělávací spolek, jak to připomíná pamětní deska na domě. Spolek byl ve městě založen r. 1897.

Opouštíme památkovou zónu a jdeme se podívat na místo, kde by měla být hospoda pivovaru Baraba. Jak jsme viděli, stěhuje  se na místo proti synagoze. Momentálně asi neprodává pivo nikde. Ani vývěsní štít tu už není.
V Ostravské ulici, takže o blok dál má být pivovar Sachsenberg. Majitel a zakladatel tohoto pivovaru, prasynovec sládka z historického Karvinského pivovaru, pochází z Těšínské městské čtvrti Na Saské Kupě, dříve Sachsenberg. Tam bylo od r. 1521 několik právovárečných domů. Každé 2 týdny se vaření piva stěhovalo do sousedního domu. A na tuto tradici chtěl navázat. V r. 2010 začal vařit pivo jako létající pivovar. Pivo vaří tradičním způsobem podle původní receptury, jak jej vařil bavorský sládek, kterého do Těšína pozval přímo arcivévoda rakouský Friedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen. Ten tady první várku piva uvařil kolem r. 1846.

Pivovar jsme našli. Podle mých informací by teď měla být otevřena kancelář, pivní zahrada až od 16. hodin. Jenže není, kde zazvonit, není tu ani otevírací doba. Vše je zavřeno. Dlouho tady neokukujeme. Je hrozné horko. Začali jsme v 9, končíme v 11. Jsme rádi, že budeme za chvilku v autě a odjedem. Od Oty uź 3 dny slyším, že chce jet do hor. Přitom sem chtěl jet snad víc než já, dokonce i jeho sestra nám tu polskou část nadšeně chválila. Teď je otrávený. Je pravda, že hlavní důvod je asi horko. Navíc Český Těšin je poněkud zanedbaný. Tvrdí však, že ho zklamal i ten Polský. Ale je mi jasné, že zítra už bude mluvit jinak.

Teploměr ukazuje 34 stupně, opouštíme rozpálené město. Ještě dnes se trochu přiblížíme k horám.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 16. den - dopoledne: Český Těšín – městská památková zóna, pivovar Baraba a Sachsenberg; Polský Těšín – Zámecký vrch - bývalý hrad a historické centrum na mapě