Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 41. den - dopoledne: Osek nad Bečvou - pivovar Helf; Lipník nad Bečvou – městská památková rezervace, procházka městem, pivovar Lipník

Vstáváme po osmé, jak je naším zvykem. Tři dny jsme tu odpočívali, dnes už odjíždíme. V autě je už pečlivě ukrytý demižon se slivovicí, který Ota dostal ke kulatinám. Ještě tam bezpečně ukládáme krabici se zavařeninami. Ota je zlatá, ta by se rozdala. Na cestu jsme dostali rajčata, papriky, cuketu i hrozny vína. Do auta ukládáme i naše běžné věci a odjíždíme. Nejdřív jen na chvíli – do Horních Moštěnic pro Hanáckou kyselku – pro nás na cestu i pro Hedu domů.

A pak už skutečně odjíždíme. Rozhodli jsme se, že se kousek vrátíme a budeme pokračovat tam, kde jsme to ve čtvrtek přerušili.

Jedeme přes Osek nad Bečvou, kde je pivovar Helf, který byl založen r. 2017. Nahradil tak zaniklý pivovar Osečan. Vyrábí piva spodně i svrchně kvašená. Dopoledne je zavřeno, ale na dveřích mají ceduli s telefonním číslem. Funguje to. Za chvilku přišli otevřít a my si tak můžeme udělat menší zásobu, ať večer příliš nestrádáme.

Do Lipníka nad Bečvou to máme kousek. Parkujeme zdarma na parkovišti Novosady – je to blízko hradeb a blízko pivovaru. Nejdřív jdeme na prohlídku města, jehož centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Je zde více než 100 památkově chráněných objektů.

Město leží na pravém břehu řeky Bečvy - v samém srdci Moravské brány na prastaré obchodní Jantarové stezce mezi Hostýnskými a Oderskými vrchy. První písemná zmínka je z r. 1238. Město bylo však založeno určitě dřív. Z větší části si zachovalo původní městskou dispozici.

Historické jádro města je obehnáno krásně dochovanými hradbami. Stačilo je vidět z auta, už žasnu. Samozřejmě aspoň tuto část hradeb obcházíme. Mají být však vidět okolo celého historického jádra, tak se snad s nimi ještě někde setkáme. Tento obranný systém je z 15. století. Součástí byly bašty a dvě brány. Ty byly zbořeny r. 1840. Zdejší hradby patří k nejzachovalejším na Moravě. Zachovalo se dokonce 7 bašt. Tady vidíme hned dvě – kruhovou a polygonální.

Na druhé straně jsme zahlédli komín starého pivovaru. První várečné právo město získalo snad ještě v předhusitské době. Kdy byl založen tento pivovar, to jsem bohužel nezjistila.

Hlavní třídu opouštíme ulicí K Nadsklepí, která pokračuje průchodem podloubím na náměstí T. G. Masaryka. Tady navštěvujeme infocentrum, kde získáváme i zajímavé prospekty města. Na náměstí se dnes ještě vrátíme, nyní jdeme vlevo okolo barokní kašny se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1859 a zajímavých domů s podloubím.

Ulicí B. Vlčka přicházíme ke Gutmannovu domu. Bratři Wilhelm a David Gutmannovi, zdejší rodáci, patřili mezi jednu z nejvýznamnějších průmyslových rodin Rakouska-Uherska. Byli to majitelé dolů a železáren. Na místě domu, kde zemřela jejich matka, postavil r. 1903 David se svým synovcem Maxem dům pro chudé židovské spoluobčany. V přízemí byla zimní modlitebna, v patře pak chudobinec.

Jen o kousek dál stojí bývalá synagoga - patří mezi nejstarší synagogy u nás. Byla postavena v první čtvrtině 16. století hned u hradeb, jejichž zbytky tady jsou vidět. V zahradě je vidět další okrouhlá bašta. V letech 1948 – 50 byla upravena na modlitebnu Církve československé husitské.

Přecházíme hlavní Piaristickou ulici a pokračujeme Bratrskou ulicí, kde je bývalý piaristický klášter. Překvapuje mne, jak není udržovaný. Byl založen r. 1634, kdy sem přišli piaristé. Do dnešní podoby se dvěma nádvořími a monumentálním průčelím ho upravili v letech 1740 – 1741, kdy byl rozšířen o další trakt. V letech 1833 - 4 tady studoval Johann Gregor Mendel, objevitel genetických zákonů. Piaristé ho opustili r. 1884. Dodnes je v přízemních sálech štuková výzdoba. Objekt je však nepřístupný. Ke klášteru patřila i socha Jana Nepomuckého z r. 1723, kde původně byly rodové dietrichštejnské erby.

Hned vedle kláštera je kostel sv. Františka Serafinského. Je však starší - byl postaven v goticko-renesančním stylu v letech 1590-1593 na místě původní modlitebny. V letech 1682 – 1687 ho získali piaristé a přestavěli ho ve stylu raného baroka. Jeho původní dispozice však byla zachována. Uměleckým skvostem je monumentální vstupní brána s tepanou barokní mříží z r. 1757. Díky dobré akustice se v něm často konají koncerty.

Na dvě předešlé stavby téměř navazuje zámek, který byl v renesančním slohu postaven v letech 1597 - 1609. Na konci 17. století byl zvýšen o patro, ale renesanční ráz si zachoval. Až ve 2. polovině 19. století byl upraven novoklasicistně. Při rekonstrukci fasády r. 2003 byla ponechána sgrafitová výzdoba mezi zámkem a kostelem.

Zajímavostí je, že na střeše bývalých stájí byla zřízena střešní zahrada - první severně od Alp. V létě je zpřístupněna veřejnosti. V zámku má sídlo městský úřad a galerie. V pravé části konírny je společenský sál.

U zámku byl v 17. století založen rozsáhlý anglický park, který je přístupný veřejnosti. Tam jsme se samozřejmě také zašli podívat. Tam je zdejší rarita – buk převislý, zvaný Opičák. Osm jeho větví zakořenilo a tvoří zajímavý propletenec. V zahradě je celá řada tepaných výrobků, mezi ně patří i zajímavé chodníkové sloupky u konírny.

V řadě domů vedle zámku je bývalý jednolodní kostel, který byl r. 1610 postaven pro německé luterány. Dnes jsou v něm kanceláře Vojenských statků a lesů ČR, s.p..

Bratrskou ulici opouštíme bezejmennou uličkou za těmito domy. Na hlavní Osecké ulici nás zaujala monumentální rohová budova dnešní základní školy. Byla postavena r. 1900 – z Osecké ulice měla vchod německá vyšší zemská reálka, z Jiráskovy ulice byl vchod německé chlapecké obecné školy. Německé školy byly r. 1919 zrušeny a byly sem přestěhovány české měšťanské školy - dívčí i chlapecká.

Po Osecké ulici se vracíme zpátky do centra. Vpravo míjíme malou barokní kapli sv. Rocha, která byla postavena r. 1716 jako připomínka morové epidemie, které r. 1715 podlehlo téměř 200 obětí.

Za křižovatkou s kruhovým objezdem pokračujeme Havlíčkovou ulicí do kuriózní uličky, pojmenované nábřeží Járy Cimrmana po českém géniovi a světoběžníkovi Járovi Cimrmanovi. Město Lipník tady nechalo vyobrazit slunce nad mořskou hladinou s atmosférou doby na přelomu 19. a 20. století – v té době údajně český génius žil. Je zde zobrazena romantická procházka dámy po nábřeží, jízda ve fiakru i tehdejší vynálezy - létající balon, obloukové lampy, kolo. Ulička byla slavnostně otevřena r. 2007 za přítomnosti Ladislava Smoljaka.

Nerudovou ulicí se dostáváme opět na hlavní – historické náměstí T. G. Masaryka, které je ve tvaru písmene L. Původně bylo čtvercové, byla však do něj v době renesance vestavěna radnice spolu s celým domovním blokem. Ta nahradila starší radnici z r. 1498. Až do r. 1749 zde byla ve městě stará i nová radnice. Nová radnice byla v letech 1851 - 1852 klasicistně přestavěna. Při této přestavbě bylo zrušeno venkovní schodiště.

Některé domy po obvodu náměstí mají podloubí zachovaná nebo jsou zazděna a využita jako místnost nebo výloha. Snad nejzajímavější je původně renesanční měšťanský dům čp. 47 s výrazným dřevěným vyřezávaným barokním portálem z 2. poloviny 17. století. Kolem r. 1680 byl přestavěn. V průčelí je tzv. slepé čtyřlístkové okno.

Proti radnici je mariánský sloup z r. 1694. Na druhém konci této části náměstí je kašna z r. 1699. Původně byla ozdobena piniovou šiškou. Ta byla později vyměněna za sochu sv. Floriána, patrona hasičů. Tato kašna i ta se sv. Janem Nepomuckým, okolo které jsme procházeli ráno, byly napájené městským vodovodem z oblasti Loučského potoka. Obě byly za třicetileté války zničeny.

V Kozí uličce, která z náměstí vede do Hvězdní ulice, jsou prampouchy - rozpěrné oblouky mezi domy. Jsou to zbytky středověké architektury.

Okolo této uličky vycházíme z náměstí. Nejdřív vidíme úžasnou zvonici. Je 24 m vysoká o půdorysu 10 x 10 m. Byla vybudována r. 1609, aby do ní mohl být zavěšen zvon Michal z věže sousedního kostela sv. Jakuba, pro kterou byl příliš těžký. Když se na něj zvonilo, třásla se prý při tom celá věž. Je to jediná zvonice na Moravě, která se dochovala v původní pozdně renesanční podobě. V průčelí zvonice jsou sluneční hodiny, pod nimi znak Jiřího Bruntálského z Vrbna, znak města a pamětní deska.

Hned za věží v těsné blízkosti původních hradeb je farní kostel sv. Jakuba, který byl na přelomu 13. – 14. století postaven na místě starší románské stavby. V 60. letech 18. století byl barokně upraven. Z té doby je i vnitřní vybavení. Původní věž byla nižší, r. 1596 byla zvýšena a zakončena renesančním arkádovým ochozem ve výšce 32,29 m a bání. Dnešní jehlancovitá střecha je na věži od r. 1789, kdy byla opravena po požáru. Věž je tak vysoká 51,83 m. Je dokonce šikmá. Odklon od paty věže je 43,2 cm. Ve věži byl byt hlásného.

Naproti kostelu je fara. Je součástí hradeb. Nějak nevím, co tu bylo dřív – hradby nebo fara?

Ještě jsme se byli podívat do meditační zahrady, která je na místě bývalého hřbitova. Po jeho zániku v 18. století tady byl veřejně přístupný park. Jen však do doby rekonstrukce městských hradeb v 90. letech 20. století. To byl park uzavřen a byl využíván k náboženským účelům. R. 2006 se zde začala budovat meditační zahrada. Součástí je i dřevěná plastika velryby, která slouží jako obrovská prolézačka pro děti. Jsou tady krásná květinová zákoutí.

Vracíme se vně hradeb. I tam to má parkovou úpravu. Proti kostelu za silnicí je budova současné stavební průmyslovky, kde studovala Otovo sestra Libuše. Byla postavena v letech 1897 – 1898 jako česká reálka. Však také písmena Č a R jsou stále vidět nad vchodovým portálem – nad letopočtem 1898. O kus dál je trochu menší budova gymnázia.

Na konci hradeb u bývalé Hranické brány byla r. 1695 postavena raně barokní kaple sv. Josefa jako součást městského špitálu. Po hlavní třídě se nám nechce, jdeme ulicí 28. října, kde je celá řada zajímavých domů, i podloubí.

Vracíme se k autu, máme hlad, ale na oběd jít nechceme. Cestou si kupujeme rosolku, kterou jíme v autě. Město je skutečně moc hezké, domy jsou většinou pěkně opravené, i když se tu najdou i ty, které na opravu teprve čekají. Většina památek je poměrně blízko u sebe. To, co jsme prošli, nebyly ani 3 km.

Ani už nejdeme do pivovaru Lipník. Piva máme dost a tenhle pivovar známe. Tady jsme se zastavili, když jsme na kole jeli z Bumbálky podle Rožnovské Bečvy do Přerova. Pivo začali vařit v lednu 2003, zpočátku však jen pro svou vlastní potřebu. R. 2004 založili pivovar a začali vařit pivo profesionálně. Prostory jim však nestačili. Nakonec se jim podařilo koupit pozemek v blízkosti budov starých lipnických pivovarů a na počátku léta 2006 začali stavět nový pivovar s restaurací. Trvalo to 3 roky. Restaurační pivovar otevřeli r. 2009 na sv. Václava, patrona pivovarníků a sladovníků. Od r. 2010 zde vaří pivo Svatovar.

Pohledem k pivovaru končíme prohlídku města a odjíždíme směr Hranice a Potštát, abychom si také užili trochu přírody.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 41. den - dopoledne: Osek nad Bečvou - pivovar Helf; Lipník nad Bečvou – městská památková rezervace, procházka městem, pivovar Lipník na mapě