Zemí nikoho, aneb V.Ú. Libavá, tajemné štoly v údolí Budišovky, romantické údolí Bystřice 6.díl Lipník n.Bečvou

Zemí nikoho, aneb V.Ú. Libavá, tajemné štoly v údolí Budišovky, romantické údolí Bystřice 6.díl

Lipník n.Bečvou

Domů z okolí Libavé, jsme se tedy zatím nevrátili a zajíždíme ještě na skok do blízkého historického Lipníku n. Bečvou. Z Libavé kamenem bys ho dohodil. Chceme ještě naplno využít tento poslední den, škoda by ho byla.

Lipník založil r. 1256 ve strategickém místě Moravské brány (nedaleko okolí Libavé), král Přemysl Otakar II. V přírodním zúžení tu vedla kdysi prastará obchodní stezka, bylo to strategicky výhodné místo.

Lipník je pěkné město s historickým středem. Většina obvodu centra je obkroužena do určité míry dochovanými hradbami s baštami a bránou, kterou právě vstupujeme do města a rovnou na náměstí.

Ze svého dětství si pamatuji, jak bránu, tak i ty hradby. Toto historické město není daleko od Vojenského újezdu. Je památkovou rezervací s množstvím pamětihodností. Na náměstí zvláštního tvaru velkého L, i jeho blízkém okolí, se nachází množství pamětihodností.

Barokní kašny, renesanční radnice, sochy Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Na ploše jsou vystaveny kovářské výrobky z každoroční známé kovářské akce Hefaiston, odehrávající se na blízkém hradě Helfštýn. Mimo to je hrad místem Kruhu evropských kovářských měst s exteriérovými výstavami kovářského umění na hradě i ve městě, kde lze 11 kovaných plastik obdivovat celoročně. Náměstí obklopují renesanční domy s podloubími a dodávají mu na zajímavosti.

 Za severním okrajem náměstí vyčnívá špička farního kostela sv. Jakuba ze 14.stol. s jedinečnou zvonicí z r. 1609 a slunečními hodinami. Věž kostela byla osazena největším zvonem na Moravě, Michalem z roku 1604, s reliefem archanděla Michaela a znakem města. Měl rozkyv tak velký, že narážel do zdi kostelní věže, a třásla prý se při zvonění celá věž. Proto byla roku 1609 postavena nová zvonice a zvony do ní přeneseny. Když se podíváte v galerii na fota č. 08 a 09, vidíte mírný náklon věže doprava. Odklon od paty zvonice je 43,2 cm. (Výška věže kostela 51,83 m). Za kostelem leží park Meditační zahrada.

Za JZ stranou centra, vně hradeb, vidíme zadní část bývalé synagogy z r.1540 se židovským hřbitovem (druhý je jižněji). Z druhé strany synagogy kopíruje obvod starého města ulice Pernštýnská. Na jejím opačném konci, v poslední budově, se nacházela židovská škola (dům č.627/20. Chodník před ní má ještě zachovalý kousek vydlážděný starými tzv. kočičími hlavami. Ulice se jmenovala Židovská. V domě pův.č.671 bývala židovská radnice. Ve více domech se dochovaly původní části staveb (klenuté síně, štukové výzdoby stropů, vřetenová schodiště, zbytky fasády, portály, v části se synagogou renesanční základy, průčelí a klenby).

Přejdeme silnici a pokračujeme kolem Piaristického kláštera s kostelem sv. Františka Serafinského. Za ním zahneme do parku klasicistního zámku z 50 let 17. století. Dnes funguje i jako sídlo Městského úřadu. Původní renesanční zámek byl později přestavěn novobarokně s pseudoempírovými prvky.

Hned za vchodem si lze prohlédnout další umělecká díla kovářů. Vzápětí nás udeří do očí asi 140 roků starý, neskutečně obrovský, a do šířky neobyčejně rozložitý strom. Jde o převislý lesní buk Opičák s 8 hlavními poléhavými větvemi. To jste ještě asi neviděli. Má několik samostatných kořenů a patří k výrazné dominantě parku. Úplně za ním zaniká jedna ze dvou parkových fontán.

Mimo tohoto „pozemního“ parku je tu ještě park „Střešní zahrada“ nad galerií Konírna. Byla to první střešní zahrada mimo jižní Evropu. Byla zřízena nad zámeckou konírnou, napravo od hlavního vstupu, s venkovním výstupem nahoru poblíž Opičáku. Uprostřed střešní zahrady vyniká kašna s fontánkou a dvěma palmami.

Někde jsem zahlédl cedulku, že prý měl k městu velmi dobrý vztah i český velikán, známý vynálezce, genius, dramatik, básník, hudebník, učitel, cestovatel, filozof, vědec, kriminalista, sportovec a všeuměl, Jára Cimrman. A to proto že odsud pocházela jeho oblíbená stenografka, slečna Františka Podhájská-Habermanová. Vypomáhala mu při jeho práci na různých dílech a studiích. Prý si vždy při každém chvatném odchodu myslil, že už se sem nevrátí.

Ze západního konce města přecházíme k jinému zdroji příjemných věcí. Na východním konci ulice Novohrady vaří dobé pivečko místní minipivovar Svatovar. Už ho znám z dřívějších cest. Po pár našlapaných kilometrech tvrdou dlažbou si potřebují nohy i ledviny odpočinout. Za tím účelem ochutnáváme dva vzorky.

Plánuji ještě výstup na onen největší moravský hrad, Helfštýn. Z toho však nakonec sešlo. Jako obvykle z časových důvodů.

Ale aspoň tedy pár slov. Jak jsem slyšel, vstupné není nejnižší, ale velikost a rozsáhlost hradu si to asi zaslouží. Patří k nejrozsáhlejším hradním komplexům v Evropě. Má 5 bran, rozsáhlé opevnění, fůru věží a bašt. Jsou tam zpřístupněna 4 nádvoří. Probíhá tam spousta různých akcí. Nejznámější jsou pravidelná mezinárodní setkání a sympozia uměleckých kovářů Hefaiston, jejichž exponáty jsou vidět na veřejnosti všude v Lipníku.

Dopřejeme čas ledvinám a za tím účelem si projdeme podél řeky Bečvy poměrně novou NS Přírodní rezervací Škrabalka. Tedy novou pro mě. Skutečně, zejména ta krajová část doznala velkého zlepšení. Části lužního lesa jsou nyní skutečně lahodou pro oko. Bohužel asi jen pro pěší. Cyklisté nemají čas se tu párkrát pozastavit a nasát atmosféru. Stárnu a začínám si čím dál víc vážit takových míst.

Hlavní je tu mrtvé rameno řeky. PR zabírá část luhu údolní nivy v okolí. Roste tu na 50 druhů chráněných rostlin, vyšších rostlin 220. Potěšil mě zdejší objev larev komára, kterému chutná víc krev žab, než lidská. Bylo by dobře ho silně podpořit a rozmnožit. Ochrana se týká hlavně zdejších vodních a bažinných společenstev kolem ramen a dále vlhkých luk a lužních lesů.

Ochrana se týká také ptáků a 19 jejich hnízdišť.

Za koncem rezervace, jejíž délka je necelý kilometr, odbočujeme k řece. Podél ní pokračujeme dál asi 3km, až nám odbočka dovolí lužními cestami provést kruhový manévr ke zpátečnímu směru. Přiblížíme se tak ke konci vsi Týn nad Bečvou, kde narážíme na lákavý osvěžující stánek. Musíme ochutnat.

Na zpáteční cestě nám přijde velmi vhod šikovně do přírody zakomponovaný prostor vybavený pro pohyb a hry mladých i starých. K autu na opačné straně Lipníku to máme ještě asi 7 km a kličkování s cviky v místní přírodní tělocvičně nám určitě spálí nepotřebné látky v tělech.

Pěkná a zajímavá část. Škoda, že se musíme vrátit mezi zdi domova.