Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 43. den: Horka nad Moravou – jezero Poděbrady s NS Kolem jezera Poděbrady, NS Putování lučním královstvím; Chomoutov – pivovar Chomout, Chomoutovské jezero, NS Na křídlech ptáků a ornitologická pozorovatelna

Cestopisy

Jezero Poděbrady - směr parkoviště • Fotografie (29) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Jezero Poděbrady - pláž u restaurace

Restaurace Terasa

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Středa 14. 9. 2022

Teplo bylo celou noc. V 6 hodin je 16 stupňů, ale je silně zataženo. Na vstávání je brzy. V 7 už prší. Po osmé konečně vstáváme. Když neprší, tak jen drobně mrholí. Zdá se, že předpověď počasí vyšla. Nevypadá to, že by se mělo vyjasnit.

Včera jsme dorazili do CHKO Litovelského Pomoraví, kde jsme si dnes chtěli udělat 14 km dlouhou procházku přes několik naučných stezek, okolo dvou jezer, k ornitologické pozorovatelně, dokonce i přes pivovar Chomoutov. Ani tak moc nevadí, že prší, ale Ota si včera v rybníce nějak divně kopl nohou a od té doby ho bolí koleno, že sotva jde. Na 14 km si netroufá.

Trasu jsem rozdělila na dva kratší okruhy. Okolo jezera Poděbrady vede cca 3 km dlouhá trasa a okolo Chomoutovského jezera cca 4 km. Ota mi tvrdí, že se mu v dešti nikam nechce, ale spíš nechce přiznat, že ho koleno dost bolí.

Nakonec jsem tedy na naučnou stezku Kolem jezera Poděbrady, která má 6 zastavení, vyrazila sama. Vzala jsem si kalhoty s membránou a deštník, abych mohla fotit.

Přes naše parkoviště okolo jezera dokonce ještě vedou naučné stezky Litovelské luhy (vede sem z Litovle a je 18 km dlouhá) a Kol kolem Olomouce (vede z Klášterního Hradiska do Chomoutova a měří 7,3 km). Tu druhou tady občas budu křižovat. Snažím se však projít si jen tu svoji.

Jdu z parkoviště okolo restaurace Terasa, která tady byla vybudována r. 2010. I dnes je zavřená. Také není čemu se divit. Dnes je tu liduprázdno. Kopíruji břeh jezera. Z této strany jsou pláže písčité. Zdejší jezero je zatopená pískovna, kde se voda pravidelně kontroluje. Jen nevím, proč píší pískovna, když se zde těžil štěrk. Neměla by to být štěrkovna? Blízko pláže je i dětské hřiště, kde si děti mohou skládat i obrázky o přírodě. A nejen děti. Také jsem si hrála.

Tabule naučné stezky jsou hezky udělané, hezky barevné. Čtu si o životě u břehu, ve vzduchu i ve vodě a řadu dalších informací nejen o jezeře.

Z parkoviště jezero vypadalo menší. Jenže to, co vypadalo jako protější břeh, je břeh ostrova, na jehož východní stranu vede poměrně dlouhý starý kamenný most. Na ostrově je další pláž a i v tom dešti jsou tam rybáři. Z mostu je hezký pohled na naší stranu jezera. Škoda, že prší.

Pokračuji po východním břehu. Za sucha to musí byt perfektní procházka. Na některých místech kvetou lekníny, hezký pohled je i na členité břehy vodní plochy.

Na severu jezera nevede naučná stezka těsně po břehu, ale každou chvilku je možno po cestičce k vodě dojít a pozorovat kachny. Nic jiného jsem dnes neviděla.

Vracím se po západním břehu, ale tady je ta cesta nejhorší. Je blátivá, často kluzká, takže jsem přemýšlela, zda je lepší jít v blátě nebo mokré trávě. Nakonec jsem to kombinovala.

Než jsem došla k silnici, objevila jsem zde šikovně schované místo na vykoupání s příjemným vstupem s drobnými kamínky.

I když je venku necelých 17 stupňů, vrátila jsem se za hodinu docela zpocená, a to jsem ušla sotva 4 km, i s těmi odbočkami k jezeru. Boty jsem v trávě umyla, ale kalhoty mám zastříkané až po kolena. Ale i přes to bláto a nepříjemné počasí jsem si to užila. Krajina je tu skutečně heká.

Otu jsem nemusela ani dlouho přesvědčovat, aby se mnou popojel kousek po silnici, že bych se šla vykoupat. Z auta jsem vyběhla jen zamotaná do osušky. Bylo to super. Jediný problém byl, že tu bylo dlouho mělko – musela jsem jít dost daleko, abych si zaplavala. Kdyby bylo lépe, byl by břeh asi obložený rybáři, ale teď tu není nikdo, tak mi to bylo jedno.

Vracíme se zpátky na parkoviště, povídáme si, čteme si, posloucháme rádio a doufáme, že přestane pršet. Místo toho prší víc a víc. Chtěla jsem uvařit, ale v tom lijáku mne ta chuť přešla. Odjíždíme do pivovaru Chomout v Chomoutově. Je to kousek. Už jsme tam před 3 lety jedli. Vaří dobře, mají i dobré pivo. Navíc nějaký pořádný program už na dnešek nemáme.

Dobrý oběd jsme trochu protáhli, aby Ota vytrávil to jedno pivo, co si dal. Jsme tam skoro sami, tak nikomu nevadí, že tam jen tak sedíme a povídáme. si. Mezitím zjišťuji, co říká předpověď počasí. Dnes odpoledne by mělo na dvě hodiny přestat, v noci už sprchnout jen občas. Pršet má i zítra, ale neměl by to být vytrvalý celodenní déšť. V pátek už pršet nemá. Tolik předpověď, jak bude vypadat skutečnost, to poznáme.

Po obědě zajíždíme ještě kousek na sever - k Chomoutovskému jezeru a jdeme se podívat aspoň na ornitologickou pozorovatelnu. I toto jezero vzniklo těžbou štěrkopísků, ale pláže tady vybudovány nebyly. R. 1993 tady byla vyhlášena přírodní památka.

Dřevěná ornitologická pozorovatelna byla postavena koncem r. 2014 na podporu návštěvnosti této oblasti. Je 6 m vysoká, na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 2,5 m vede 13 pohodlných schodů. Je tady informační tabule s druhy ptáků, které je možné zde běžně vidět. Běžně ano, dnes sotva. Ani těm ptákům se venku moc nelíbí. Kromě jezera mají být vidět i Oderské vrchy, ale kde těm je v té mlze konec. Přestává pršet, ale mlhavo je stále.

Pozorovatelna je na naučné stezce Na křídlech ptáků, která vede okolo tohoto jezera. Jenže na cestě je spousta vody. I když je okruh okolo rybníka dlouhý jen 4 km, už se mi na mokrou procházku jít nechce. I Ota to uvítal, když vidí, jak to tady vypadá.

Vracíme se na velké parkoviště u jezera Poděbrady, kde zůstaneme ještě jednu noc. Je tu pevný podklad, tady se v blátě neutopíme.

Zdá se, že i Otovu kolenu se daří líp. Je vždy otázka, co pomohlo. Ráno jsem mu dala magnetickou bandáž, která mně vždycky pomohla. Možná pomohl i čas a klid. Hlavní je, že netrpí a na zítra se už těší.

Někdy před pátou přestalo pršet, dokonce to chvilku vypadalo, že bude svítit i sluníčko. Bylo to však skutečně jen na chvilku.

Povečeřeli jsme, dáváme pivo - toho máme zatím ještě dost.

Já tady neustále obcházím parkoviště a přilehlé cesty. Nějak nemůžu několik hodin sedět v autě téměř bez pohybu. Procházím tady skutečně kraťoučkou naučnou stezku Putování lučním královstvím se 4 zastaveními, kde jsem se dozvěděla informace o životě na okolních loukách a mokřadech. Nemá ani 1 km a je udělaná podobně, jako ta moje ranní. Téměř nic si z toho samozřejmě nepamatuji, ale zabavila jsem se.

Mraky jsou trochu protrhané, neprší, je stále 16 stupňů. Najednou občas projede cyklista, přijedou vyvenčit psy, občas se někdo přijede vykoupat. Parkoviště funguje i jako trenažér pro začínající řidiče, kteří se zde učí rozjíždět, zatáčet, couvat. Ale večer je tu už zase klid.

Je devět hodin, jdeme spát. Je stále 16 stupňů a stále ještě neprší, i když zataženo je pěkně.

Poslední aktualizace: 7.3.2023

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 43. den: Horka nad Moravou – jezero Poděbrady s NS Kolem jezera Poděbrady, NS Putování lučním královstvím; Chomoutov – pivovar Chomout, Chomoutovské jezero, NS Na křídlech ptáků a ornitologická pozorovatelna na mapě

Autor: jircak

Další články autora: 1632

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Byl jsem zde!

Zapamatovat

Diskuse a komentáře k Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 43. den: Horka nad Moravou – jezero Poděbrady s NS Kolem jezera Poděbrady, NS Putování lučním královstvím; Chomoutov – pivovar Chomout, Chomoutovské jezero, NS Na křídlech ptáků a ornitologická pozorovatelna

Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!

Příspěvky z okolí Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 43. den: Horka nad Moravou – jezero Poděbrady s NS Kolem jezera Poděbrady, NS Putování lučním královstvím; Chomoutov – pivovar Chomout, Chomoutovské jezero, NS Na křídlech ptáků a ornitologická pozorovatelna

Plané loučky

Rezervace

Mokřadní území v údolní nivě řeky Moravy s vlhkými loukami, Rákosinami a…